Záda mě bolely vždycky a nejčastěji po ránu nebo delší strnulé pozici. Většinou jsem je řešil a rozhýbal jednoduchými cviky z jógy a rozcvičkou. Rozválel jsem bedra, udělal jsem kolíbku, automasáž a zase na pár dnů dobrý. Taková normální bolest zad se dá ignorovat. Netušil jsem však, co přijde později, až budu starší.
Jednoho dne mě v bedrech pořádně bodlo a od té doby to jelo. Bolest a bolest, den co den. Běžné cviky, které jsem na záda cvičil, přestaly pomáhat, naopak, některé situaci ještě zhoršovaly. Došlo to tak daleko, že se mi při banální činnosti jako je třeba řízení auta nebo umývání rukou záda ozvaly takovým bodnutím, že to vypadalo jakoby mi tam někdo zabořil nůž. Bodnutí trvalo několik sekund a já netušil, jestli se mám nahnout dopředu nebo dozadu, nebo co mám vlastně udělat, abych se toho virtuálního nože v zádech zbavil. Šílená bolest. Protože nesnáším cokoli proti bolesti, snažil jsem se to nějak přežít, ignorovat, rozhýbat. Občas, hlavně večer, jsem měl pocit, jakobych měl místo bederních zad kus ledu. Hrozně ta oblast chládla, byla jakoby neprokrvená. A bolela.
Ovšem, stále jsem to ignoroval až do okamžiku, kdy se mi tento zásek stal v autě a navíc jsem se v noci budil šílenou bolestí a nemohl spát, nevěděl, jak si lehnout. Tehdy jsem pochopil, že situace, kdy se mi zatmí před očima a já jsem absolutně paralyzovaný prudkou bolestí v zádech, by se neměla podceňovat. Navíc jsem si přečetl, že takové problémy mohou vést až k ochrnutí dolních končetin a to bych byl docela nerad.
Zašel jsem tedy k obvodnímu lékaři. Ten vyloučil, že se jedná o problém s ledvinami a poslal mě ke specializované lékařce. Přiznám se, že první návštěva specializované lékařky (myslím, že je to ortopedie) byla docela šoková. Byl jsem objednaný, myslím, na 9:30 a v čekárně jsem narazil na množství lidí, kteří byli objednaní na dřívější časy... Čekal jsem do 11:15, kdy jsem před sebe pustil jednoho chudáka, který přišel na kontrolu po rehabilitaci poškozené páteře. Připadal mi jako akutnější případ než já. V 11:30 vyletěla z ordinace vystresovaná lékařka a chtěla jít na hodinovou přestávku. Uprosil jsem ji, aby mě ještě vzala. A tak mě vzala.
Naplánovala mi rehabilitaci ve formě elektroléčby a cvičení. Sdělila mi, že můj problém vznikl nadměrným sezením a oslabením zádových svalů (ano, mám sedavé zaměstnání). Upřímně, na účinnost cvičení jsem moc nevěřil, protože jsem si nedokázal pomoct sám. A co se týká elektroléčby, na tu jsem byl zvědavý. Jak se později ukázalo, elektroléčba mi dokázala záda uvolnit tak, že jsem měl tak den od bolestí pokoj, což byla pro mě příjemná úleva. Chodil jsem na elektroléčbu jednou týdně.
U cvičení jsem byl nejprve skeptický, ale ukázalo se, že fyzioterapeutka ví, co dělá. Naučila mě sérii - k dnešnímu dni je to 25 cviků - které cvičím denně. Jednou tyto cviky popíšu v některém z budoucích článků, ale myslím si, že každý musí získat vlastní individuální cviky od svého fyzioterapeuta. Cvičím takto už 5. měsíc. První dva měsíce jsem se snažil cvičit dvakrát denně. Byla to nutnost. Moje záda si o to říkala. Nikdy bych si nepomyslel, že budu cvičit takto pravidelně. Ale... pokud si má člověk vybrat mezi brutální bolestí a cvičením, radši si vyberu to cvičení. Každý den věnuji cvičení 40 - 50 minut. Je to dost času, ale jinak to nejde. Po těch pěti měsících záda udělala značný pokrok. Bolí mě, ale už ne nárazově, už to není bodavá bolest při nahodilých pohybech, ale taková normální bolest při zátěži, která se dá snést a pokud zádům dopřeji odpočinek, tak bolest odezní. Jsem schopen dělat něco v předklonu, aniž bych se zasekl. Zpevnilo se svalstvo po celém těle. Zmizelo břicho a místo něj se objevila želva. Celé tělo prošlo výraznou proměnou díky pravidelnému cvičení. Páni, vždyť vypadám líp než ve dvaceti! Až na ty pokažená záda....
Na otázku, jak dlouho budu muset cvičit, jsem dostal odpověď, že po zbytek svého života. Další rozumné vysvětlení bylo, že když jsem si třicet let zadělával na problémy se zády nevhodným způsobem života, budu to teď třicet let rozhánět cvičením. :-)
Takže tak. Moje zkušenost je, že se s bolestí bederní části zad dá něco dělat, ale zatím bohužel nemohu říct, že se to lze fyzickým cvičením definitivně vyléčit a mít záda taková, aby o nich člověk nevěděl. Bohužel jsem zatím k tomuto bodu nedospěl, ale už necítím záda jako brutálně bolestivý handicap. Což je pro mě velký úspěch.
