Před patnácti lety jsem si to vyloženě užíval. Kupoval si ve své oblíbené masně klobásky, chlebíčky, vídeňské párečky, vepřovou plec a zabijačkové pochoutky. Dával jsem přednost jitrnicovému prejtu, vepřové tlačence. Ještě před dvaceti lety na vojně jsem si pochutnával na vepřové konzervě a luncheon meatu. A před pětadvaceti lety jsem si kupoval kabanos, gothaj a samozřejmě špekáčky.
Klobásky a vídeňské párečky jsem jedl nejraději s hořčicí nebo křenem.
Chlebíčky jsem jedl s oblibou po obědě.
Vepřovou plec jsem používal na řízky, ale klidně i do guláše.
Jitrnicový prejt jsem si dával jen tak na chleba a baštil. K snídani, k večeři, na svačinku.
Vepřovou tlačenku jsem zasypával cibulí a mírně zalil octem. K tomu pivečko.
Vepřovou konzervu jsem si občas připravil na pánvi tak, aby z ní teklo mastné a sežral. Mńam.
Luncheon meat jsem si obaloval ve vajíčku nebo připravil na pánvi jen tak. Opět nechyběla hořčice a chleba nebo s bramborem.
Gothaj jsem dělal jako řízek.
Kabanos na pánvi. Špekáček ve vodě. Občas kabanos i špekáček nad ohněm.
Ještě jsem zapomněl na vysočinu, slaninu, anglickou krkovičku, lovecký salám...
S odstupem času mi to připadá jako sci-fi. Jazyk mi naprázdno slintá. Včera mi ujela v obchodě ruka a koupil jsem si anglickou krkovičku.
Jakmile jsem si přečetl složení, putovala do odpadkového koše. Krásným švihem.
A jaké to složení bylo:- vepřová krkovice bez kosti 70 %
- voda
- jodovaná jedlá sůl
- modifikovaný škrob
- stabilizátory E450, E451
- cukr
- želírující látky E407, E407a, E415
- vepřová bílkovina
- šunkové aroma
- antioxidanty E301, E316, E331
- aroma
- vepřový HEMOGLOBIN
- dextróza
- barviva E150c, E150d
- zahušťovadlo E412
- kyselina E330
- konzervant E250
Někomu to možná chutná. Mně by to možná také chutnalo. Ale víte co... Chemické náhražky simulující přírodní produkty odmítám jíst.
Klobásky jsem přestal jíst, protože do nich přidávají bordel = nepokousatelné sračky.
Chlebíčky jsem přestal jíst po události, kdy mi do nich v chřipkové epidemii nakašlala (pochopitelně nechtěně) prodavačka masny.
Vídeňské párky jsem přestal jíst, protože už nemám důvěru.
Vepřovou plec stále sporadicky jím. Ale všímám si barev na mase a velice intenzivně čichám, zda nepáchne. Také maso pečlivě omývám.
Jitrnicový prejt jsem přestal jíst, protože nemám důvěru.
Vepřovou tlačenku jsem přestal jíst, protože obsahovala nepokousatelný bordel.
Vepřovou konzervu jsem přestal jíst, protože obsahovala šílené množství sádla a "divné" příměsi.
Luncheon Meat už nežeru, obsahuje bordel.
Gothaj nežeru, je to chemie.
Kabanos nežeru, je to chemie.
Ostatní věci nejím z podobných důvodů.
Když tak na sebe koukám, tak se ze mě pomalu stává člověk, který žije podobně jako naši předci. Jako moje babička, která jedla z důvodu chudoby maso jednou týdně v neděli. Otázkou je, zda nejsem náhodou stejně chudý jako moje babička tenkrát. Já vím, mohu jít do masny koupit si jejich produkty. Ale... Když si budu chtít koupit produkty bez chemie, JSEM NA TO DOST BOHATÝ?
Možná už nemám jinou volbu, než maso nejíst. Protože v prodejnách okolo jsou tyto produkty plné chemie. A já nejsem dost bohatý na to, abych mohl jíst opravdové maso.
A víte co, babička se svým životním stylem dosáhla požehnaného věku více jak 80ti let. Štíhlá, mobilní, schopná se postarat o své základní potřeby vždy sama. Živí se "ohlídanci" a masa jí málo, tak, jak je zvyklá z chudého mládí.
A dost možná, že je to správná cesta. Cesta střídmosti, které se mě snaží chemie v mase naučit. Je to pro mě dobrý učitel, tahle potravinářská chemie.
Zdroj:
názor a poznatky autora
