Když se procházím po zahraničních supermarketech v Česku a snažím se nakupovat, přepadá mě poslední dobou taková divná nostalgie. Nejspíš v halucinaci vidím před sebou Vitacit, tavený hůře roztíratelný měkký sýr REX, Top-Topic ve skle, žlutou, růžovou a černou limonádu. Pevný a chuťově výborný jogurt ve skle na rozdíl od Agro-ly zapečetěný alobalovým vrškem (Agro-lu lze volně otevřít, nemá pečeť, tudíž ji může otevřít a zase zavřít každý – jak hygienické). Nezmenšené máslo, opět tuze roztíratelné, ale s vitamínem A.
Dále si představuji žvýkačku Pedro nebo Bajo, obsahově větší hermelín (který jsem dřív nesnášel, ale při přehlídce dnešních sýrů si uvědomuji, že je to jeden z mála kvalitních sýrů, který nám tady zbyl, a naučil jsem se ho jíst). Vidím makaróny (duté a výborné), které jsem miloval na sladko a byly běžně k dostání. Vidím kvalitní sladké červené pomeranče i výborné mandarinky. Vidím Timburský sýr, který již dávno odvál vítr neznámo kam.
Limonáda ve stříbrném sáčku s potiskem už tady byla před dvaceti lety. Dnes je to americká novinka, kdy se do sáčku začíná balit Coca-Cola. Sýrové křupky, které jsem měl vždy radši než arašídové. Dnes neexistují. Balené pendreky.
České čokolády. Palačinky v prášku. Kabanos. Buřty. Plátkové žvýkačky. Želé mandarinky. Dětskou zubní pastu s komiksem – Tuti Fruti.
Ale samozřejmě. Výběr potravin byl menší. Byl menší i proto, protože lidé měli víc času si doma (na chatě) na zahrádce vypěstovat vlastní zeleninu a ovoce a nebyla tak po tomto sortimentu výrazná poptávka. Mnoho lidí doma chovalo králíky, slepice, husy, kačeny, prasata. Poptávka po mase, ovoce i zelenině byla menší než dnes. Lidé mohli pracovat denně minimálně o půlhodinu na oběd méně (dnes je třeba oběd nadpracovat). Stejně tak měli v rámci pracovní doby přípravu na zaměstnání převlečením, umytím nebo přechodem od vrátnice na pracoviště. Dovolená byla většinou 5 týdnů. Po návratu z práce byl člověk v psychické i fyzické pohodě, mohl pracovat na chatě nebo zahrádce.
Dnes se procházím po super nebo hypermarketu smutný.
Vidím špatně placenou prodavačku, jak jí padají rohlíky na zem a ona je háže zpátky do přeplněného kastlíku, aby si je mohli lidi vzít. Lidi postávají u uzenin a já slyším bručení ve stylu, že tohle bude určitě prošlé, tohle není kvalitní, tohle si raději nevezmu. Lidi už pochybují. Pochybují o kvalitě potravin. Plesnivých produktů v obalech, kdy je z hlediska data trvanlivosti vše v pořádku, máme všichni až po krk.
Rozpékané zmražené pečivové polotovary. Několikrát se mi stalo, že
uprostřed chleba bylo nedopečené těsto. Křupající skořápky v knedlíku jsou dostatečným důkazem, že nejméně jedno vejce tam bylo přidáno. Chci si vybrat měkký sýr. Hm – příchuť, příchuť, příchuť. Tenhle je prý lahodně smetanový s minimem smetany. Chci si vybrat máslo. Levné máslo v malém balení nebo předražené máslo ve větším balení? Lidi si většinou stejně kupují rostlinný tuk. Možná i proto stoupá cena klasického másla nahoru.
Uzeniny přehlížím. Nemám chuť jíst tyhle sračky. Co vzít? Co vzít? Támhle jsou nahnědlé banány. Ty mají vždycky. Jablka z jižních evropských zemí od stopky páchnoucí po chemickém postřiku vypadají vždy pěkně a zachovale. Bez červů, bez nemocí. Takové jablko si vystavíte do poličky a ono tam vydrží další měsíc, aniž by ztratilo na vzhledu. Paráda. České marmelády jsou levné. Vždy obsahují jablka, ať už se jedná o jahodovou, meruňkovou nebo třeba malinovou marmeládu.
Už vím. Vezmu si pivo. Nealko pivo, protože dneska musím stále někam jezdit autem za 37 Kč/litr paliva a tolerance alkoholu v krvi je v ČR samozřejmě nulová. Je levné a dobré. Pivo je tekutý chléb jehož chuť stále ujde. Co do něj přidávají navíc nechci radši vědět. Dobrou chuť!
