Když jsme si před pěti lety v roce 2012 udělali
výlet na Hrádek na Baště u Boskovic, netušili jsme, že mezi Hrádkem a Helfštýnem je spojitost. Hrádek u Boskovic patřil Oldřichovi/Arklebovi z Boskovic. Helfštýn nechal postavit rytíř Friduš z Linavy, kterého Jan Lucemburský hanlivě nazýval "loupežníkem". No... nevím, zda by si obyčejný loupežník dokázal postavit tak velkolepou a nikdy nedobytou pevnost!
Skutečností pravděpodobně bude, že proti Janovi Lucemburskému, cizákovi, se zejména na Moravě zvedla vlna odporu. Spojili se Páni (Mikuláš Opavský, Arkleb z Boskovic, Friduš z Linavy (Linava se nachází v Lotyšsku..., je to lotyšský název) a mnozí další) a postavili se západní germánské síle prezentované Janem z Lucemburku. Došlo k bitvě, která nebyla dostatečně zdokumentována, a moravská síla byla západními "křesťany" poražena. Následky můžeme vidět na tzv. zříceninách jako je Hrádek u Boskovic i jiných hradech, z nichž některé se dochovaly pouze v náznacích a terénních obrysech.
Hrad Helfštýn (Helfštejn, ovšem kdo ví, jak se jmenoval tenkráte) byl údajně Friduši "odňat" a nejspíš se nestal součástí tehdejší moravské "občanské" války. Pravděpodobně nebyl Janem z Lucemburku dobýván, osádka se nejspíš vzdala. Protože se jednalo o významný hrad, který nebylo snadno dobýt, Lucemburk jej věnoval svému věrnému noshledovi Vokovi z Kravař (podkomoří "českého" království).
Cituji z Dějin národu Českého - je potřeba si odmyslet tendenční zprofanovaný "proněmecký" Palackého podtext (následek stovek let habsburské poroby českého národa) a nálepkování "odbojných" rytířů z Moravy, kteří, když byli proti Lucemburkovi, za "loupežníky" i Palackým nazýváni byli, ale v okamžiku, kdy uzavřeli mír, se stali přátelé nového českého krále Lucemburka:
"Poněvadž pak v posledních létech i v Moravě mnohé nastaly byly nepořádky, zvláště ana záští v lidu množila se měrou znepokojující: proto povolal král stavy země této do Brna na sněm všeobecný. tu když přísahána mu věrnost ode všech (pozn. red.: klasičtí zrádci), urovnav nejdůležitější spory a roztržky, prohlásil všeobecný v zemi mír, a vydal stavům Moravským dne 18. června zápis majestátu na potvrzení těchže práv a svobod, které dříve i stavům Českým pojištěny byly.
K trvalému však uvedení pořádku a pokoje do Moravy nepostačilo jediné pobytí královo (pozn. red. Lucemburka) v té zemi: ku potrestání svévolných rušitelův míru (pozn. red. zrazených na brněnském sněmu) přinucen byl král Jan s mocí brannou táhnouti tam následujícího léta 1312 opět. Urození páni, jako Fridrich z Linavy (pozn. red: vlastník a stavitel hradu Helfštýn), mladý kníže Mikuláš Opavský, bratří Artleb a Jimram z Boskovic, Oldřich z Boskovic, bratři z Brandýsa a jiných více, nepřestávali páchati zlé v zemi (pozn. red: bojovali proti invazním Lucemburkovým jednotkám), s hradův svých loupežnictví podporujíce (pozn. red.: diverzní činnosti proti Lucemburkovi) i všelikých pychův se dopouštějíce.
Hrad Ungersberk nedaleko kláštera Třebíče, náleževší panu Jimramovi z Boskovic, stal se byl pravým hnízdem loupežnickým (pozn. red.: sídlo "rebelů", kteří bojovali proti Lucemburkovi): král tedy především jeho dobyv outokem, dal popraviti všech 18 na něm postižených loupežníkův (pozn. red.: nechal pravděpodobně vyvraždit část rodu). Zmocnil se také Boskovic, rodinného jejich hradu (pozn. red. odtud zřícenina Hrádek u Boskovic). Potom přitáhlo vojsko královo ke hradům Fridúšovým z Linavy. Pevné Račice odolávaly všem strojům dobývacím (pozn. red.: už vidíme, jak si "loupežníci" staví takto odolné hrady, že....), až král povolav kovkopy, dal podkopati zdi jejich, takže část jejich obořila se (pozn. red.: nepřišla posila, byli v tom sami, bojovali do konce...). Poděšený tím Fridúš jal se prositi o milost, a prostředkováním některých pánův i dosáhl jí, a však pod výminkou, aby hradové jeho zbořeni byli (pozn. red. a to se možná týkalo i Helfštýna... Lucemburk si nepřál, aby zde byly silné hrady pod mocí odbojných Moravských Pánů ze staroslovanských rodů). Vedle něho přijati jsou od krále na milost v Brně dne 20. července také mladý kníže Opavský, Mikuláš, Oldřich z Boskovic, Gozvin, Fridúš a Vintýř z Brandýsa, i jakýsi Macek příjmím Mnich, a přísahali mu věrnost (pozn. red.: aha, už to nebyli loupežníci, ale šlechtici a noví královi přátelé...)."Je třeba doplnit, že Palacký dále uvádí, že za milost těchto odbojných Pánů orodovali jiní šlechtici z Čech i Moravy, kteří dříve věrnost (za peníze) Lucemburkovi slíbili.
Nejspíš je hnětlo svědomí...Z logického hlediska se lze dovtípit, že odbojní rytíři (podle Palackého "loupežníci"), kteří bojovali proti Lucemburkovi, představovali "staré" rody, které byly povýšeny do šlechtického stavu za Přemyslovců a nebo ještě dříve!!!
Lucemburk se nejspíš obával tyto rody vyhladit popravami, obával se reakce ostatních rodů, které se mu podařilo pravděpodobně koupit (nebo-li zkorumpovat) na brněnském sněmu. A tak je omilostnil, aby nastal na Moravě klid. A tento klid nastal, protože jim Lucemburk pobořil hrady a mezi nimi pravděpodobně i Helfštýn.
Když trochu odbočím, následovalo 100 let vlády Lucemburků, která skončila všichni víme jak, českou občanskou "husitskou" válkou, kdy už obyvatelstvo Čech nevydrželo útlak "nové" šlechty a postavilo se na odpor kruťasovi Zikmundovi Lucemburkovi (Liška Ryšavá, syn Karla IV Lucemburka.).
Následně došlo k údajnému rozvoji Helfštýna, byl prodán, koupen, dobýván Švédy, až se v 17. století rozhodlo, že už není k užitku a byl ponechán ladem. Následně opět obnovován v rámci obrany proti Turkům a znovu ponechán ladem. Místní obyvatelstvo si s radostí hrad rozebralo na "náhradní" díly pro své domky, jak tomu bylo tenkrát zvykem.
A na tento "hrad" jsme se zajeli podívat.
Hned na úvod nás uvítalo parkoviště, které SAMOZŘEJMĚ nebylo zdarma a parkování "na celý den" stálo tolik, co vstupné do hradu pro dospělého jedince. Šedesát korun nebo-li jeden skromný oběd. Měl jsem sto chutí tam to auto skutečně nechat celý den stát, to by mělo město Týn nad Bečvou utrum, protože by z daného místa víc jak 60 kaček nevykřesalo. Nicméně jsme po necelých dvou hodinách startovali a iniciativní vybírač výpalného mohl místo obsadit někým jiným. PARÁDA.
Jak jsme se blížili hradu, okolní cedule nás vybízely, abychom dál nejeli autem, abychom neparkovali, kde se nemá, abychom nestanovali, kde se nemá a vůbec. Nedělali bordel. Musím přiznat, že se mě tyto BYTELNÉ a VANDALUODOLNÉ cedule pokoušely urazit, ale nepodařilo se :-).
Opodál na nás před hradem mrkaly čtyři (ne)vkusné záchodové budky:
A ještě jedna důležitá informace. Po hradě se vyskytují divné "sračičky", které obzvláště po setmění mohou návštěvníka a zejména děti vyděsit. A myslím, že by spolehlivě vyděsily i dobové rytíře. Škoda, že pár takových surrealistických výstřelků neměli na obranu proti Švédům. Uvidět takové dárečky, tak se otočí a zdrhnou. Jako například toto:
Hrad vypadá už z přístupové cesty velice působivě a je poměrně rozhlehlý. Možná patří k nejrozlehlejším hradům v Česku vůbec.
Tady jsem zfotil úvodní informační ceduli:
Impozantní vstup do hradu. Všimněte si vlajky, hrad by měl být ještě stále "český". Byl státní svátek, ale tu vlajku bych tam viděl rád i jindy.
Když si odmyslíte kovové bizarnosti, tak některé části hradu jsou opravdu pěkné, byť dřevěné prvky chybí:
Tady je plán hradu:
Tato věž je opravdu nádherná:
Pohled na zbytek torza hradu. Tu žlutou nevkusnost vpravo dole si odmyslete:
Na dolním nádvořím bych chtěl upozornit na zajímavý krámek se suvenýry. Prodávají tam píšťalky pro děti, repliky perkusních pistolí a cínové rytíře. Uděláte dětem nebo i sobě radost.
Zdroj:
zkušenost autora
názor autora
Palackého Dějiny národu českého
