O naší vlastní historii toho příliš nevíme. Existuje několik knih, které vybočují z hluboké tmy nepoznání a naznačují, že by naše historie nemusela začínat "praotcem Čechem", ale něčím mnohem starším. Historie neustálých bojů o přežití, tvrdých válek, hrdinů, válečníků, i zoufalých žen. Historie plná šťastných chvil i tragédií. Historie Slovanů ve střední Evropě.
Kolem Starého Města na Moravě jsem jezdil docela často. Vždycky si jsem si říkal, že je to divný název "Staré Město". Proč právě "staré"? V tom Starém Městě žije nějakých 38 000 lidí. Věsměs jsou to Moravané. A kdo ví? Možná někteří z nich znají ten příběh, který se předává z pokolení na pokolení. Příběh o Velké Moravě a hlavním městě této říše, Velehradu, nebo-li Veligradu.
Když se podíváte na wikizdroj o Velehradu, uvádí se jako nepravděpodobnějším místo tohoto sídelního města dávných moravských vůdců, právě Staré Město. K tomuto názoru se přiklání u řada historiků jako např. Metod Nečas, František S. P. Moravičanský. A je zvláštní, že se ve Starém Městě tak málo "kope" a zkoumá, protože vyzdvihnout tuto zapomenutou informaci na světlo, to by byla senzace!!!
Kdo se o tuto oblast chcete zajímat víc, doporučuji následující literaturu:Metod Nečas: My před 2000 lety
Antonín Horák: O Slovanech úplně jinakFrantišek S.P. Moravičanský: Děje říše Velkomoravské
A jak to vlastně všechno bylo?
Když shrnu poznatky výše uvedených autorů, kteří citují z mnoha řeckých, římských i jiných zdrojů, tak Slované osídlovali tuto oblast od nepaměti. Podle odhadu existovala Velká Morava nějakých 1200 let od 3. století před naším letopočtem po 9. století našeho letopočtu. Trvala tedy déle než-li římská říše.
A začneme tak trochu od konce.
Za svou existenci zažila obrovské množství válek. Moravané poskytli Čechům útočiště v severozápadní oblasti Velké Moravy, kde vznikly pozdější "Čechy". Češi tuto laskavost oplatili Moravanům již tradiční mincí. V roce 896 našeho letopočtu se spojili s franckým králem Arnulfem, konkrétně přední česká knížeta Spytihněv a Vratislav osobně navštívili franckého krále a nabídli mu spojenectví proti tehdy vnitřně rozhádané Velké Moravě. Moravané si tuto zradu nedali líbit, několikrát vojensky vytáhli proti Čechům a dokonce je porazili. Ti si však zavolali na pomoc francké přátele a společnými silami odolali náporu sil Velké Moravy. Následoval vpád Hunů (Maďarů), ve velké bitvě padl Svatoboj, následně se válčilo řadu let až poslední obrovská bitva u Prešburku (bitva u Bratislavy) rozhodla o zániku Velké Moravy. A to byl konec Velké Moravy.
Je třeba napsat, že k rozpadu Velké Moravy došlo i tím, že synové vladaře Svatopluka, totiž Mojmír III. a Svatopluk II. se rozhádali a vedli mezi sebou války. Velká Morava proti Nitranskému knížectví. Svatopluk II. se spojil s Bavory. Oproti tomu z jihu na Velkou Moravu tlačili Maďaři, kteří útočili i několikrát ročně a ze západu na Velkou Moravu tlačili Češi s franckým králem Arnulfem. Situace to byla nezáviděníhodná a lze říci, že kdyby byla velkomoravská panovnická dynastie Mojmírovců jednotná a svorná, nikdy by ke zničení Velké Moravy nedošlo. Na druhou stranu, pokud by Češi dodrželi svůj dříve slíbený závazek věrnosti Velké Moravě, byla by šance na odolání nepřátelům rozhodně větší, než-li když v tom byla Morava samotná. Do jisté míry tady vidím spojitost s událostmi vzniklými po tisícovce let, v roce 1938-1939, kdy se Slovensko spojilo s Německem, Maďaři, Poláci i Rakušané tlačili na naši zemi ze všech stran a došlo k zániku Československa. K zániku, který se již nikdy v dobré neobrátil, protože následovalo 50 let v područí východních sil a dalších x-desítek let v područí západních sil. Samostatnost a velikost Česko-Slovenska (a já bych rád dodal spojeného Česko-Moravsko-Slezsko-Slovenska) nevidět.
A jaký byl její začátek?
Někteří historici tvrdí, že předkové Moravanů přišli od Černého moře. Jiní se spíše přiklánějí k verzi, že pocházíme z jihovýchodní Evropy, až někde z řeckého území, kam jsme nejspíš přišli právě od Černého moře, kdo ví....
Rozhodně jsme se nezjevili z čistého nebe, jak se nám snaží naznačit oficiální dějepis ve stylu, že jsme se najednou přistěhovali vedení praotcem Čechem do panenské země, která oplývala medem a strdím. To je pohádka pro malé děti.
Ve skutečnosti jsme poskytli Čechovi a jeho rodu azyl, protože podle některých zdrojů byl vyhnán z jižní Evropy tehdy obývané Slovany za nějaký přečin, zločin nebo spor či zradu.
Jak se rozrůstala nejprve řecká moc, dostávali jsme se do konfliktu s Řeky, později z rozpínavými agresivními a zákeřnými Římany. Ovšem nejstarším zdokumentovaným konfliktem je tažení perského Dareia proti "Skytům", což jsou ovšem opět Slované (https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovan%C3%A9). Skytové = oráči.
Tento příběh zmiňuje Herodotos:
Dareios se rozhodl vybudovat obrovskou armádu a pomstít se Skytům za jejich vytrvalý odpor proti perským dobyvačným choutkám v Asii. Od cestovatelů se dozvěděl, že centrum skytské říše je za Dunajem. Proto vypravil obrovskou persko-řeckou armádu, nechal postavit most přes Dunaj a pustil svou armádu do hlubokého Hercínského pralesa hledat Skyty a zničit je.
Skytové - praslované - o Dareiově výpravě věděli a záměrně ustupovali směrem do lesů západní Evropy, kde se nacházely divoké lidožravé kmeny. Tyto kmeny notně zdecimovaly Dareiovu armádu. Dareios pochopil, že se jeho výprava nevyvíjí dobře a zahájil ústup. V té době už byly skytské síly připraveny zaútočit na Peršany a zcela je rozdrtit. Perský král proto udělal odpornou lest. Pod záminkou lovu sebral nejlepší vojáky a opustil tábor plný nemocných a slabších Peršanů. Nechal je napospas nepříteli. Potom se vydal k Dunaji, kde, jak doufal, ho nenechali Řekové ve štychu a nerozbořili most.
Skytové se dostali k mostu dřív a nakázali Řekům, aby jej zbořili, aby jim Dareios nemohl uniknout. Na otroctví uvyknutí Řekové zbořili jen půlku mostu a čekali na svého otrokářského pána. Ten se nakonec dostavil, úspěšně se dostal přes Dunaj a vydal se k domovu, k Persii.
Výpravu proti Skytům již nikdy nezopakoval, protože pochopil, že proti Praslovanům nelze vojenskou silou zvítězit.
Zdroj:
autor
