Panovníci Velké Moravy

V následujícím textu přináším přehled panovníků Velké Moravy, tak jak jej sepsal ve svém díle Děje říše Velkomoravské historik František S. Pluskal Moravičanský.

Markomanská dynastie

Velekněz Krok

Nejstarší známý velkomoravský velekněz, ovšem zdaleka nikoli první. V některých pramenech se označuje jménem Kruk, v jiném Krak.
 
Vlády se zmocnil po lítých bojích s konkurenčním velkomoravským rodem, jehož jméno se nedochovalo.

O Krokovi se dochoval také přímý písemný pramen: na skále u Vídně se v 16. století nalezl v překladu tento nápis:

Stěna obklepaná bílo jest znamením shody Krukovy (Krukovie) mezi Markomanem a bratrem Slávem (Slovjnon). Léta 5. boje našeho.

Krok poskytl útočiště Čechovi a jeho družině v severozápadní části velkomoravské říše (Bojémie). Právě v této oblasti vzniklo město Praha a tato krajina se po Čechovi nazývala "Čechy".
Čech s sebou přinesl do nové země psané zákony na deskách. Přišel z jižní, jihovýchodní Evropy, možná z oblasti dnešního Balkánu. Důvodem byl údajně nějaký místní spor nebo zločin.

Kronika Přibíka Pulkavy z Radenína (14. století, kronikář Karla IV.) k tomuto značí (http://v2.manuscriptorium.com/index.php?q=cs/pulkava):

"Byl jeden člověk v Charvatech jménem Čech, jenžto pro vraždu nad jedním znamenitým pánem učiněnou, z těch krajin charvatské země postoupiv i s bratřími a tovaryšstvem svým, bral se hledati sobě vlasti nové, v níž by bezpečně žíti mohl. A tak z místa na místo bera se až k Dunaji, a pak bral se jest do té vlasti, ježto nyní Čechy slovou česky a německy Bőhmen."

 Pokud bychom chtěli blíže lokalizovat "krajiny charvatské země", stačí se podívat do mapy. U řeky Drina je starobylé město Višegrad. Nyní již tedy víme, odkud vznikl název Vyšehrad. Byla to stejná inspirace, jako když si osadníci Ameriky nazvali osadu NEW YORK nebo-li Nový York.

Čech se chtěl v cizině cítit jako doma a tak pojmenovával místa stejnými názvy jako ve své domovině. A tak si pojmenoval svůj hrad v Bojémii stejným názvem, jakým se jmenoval v jeho původní vlasti u řeky Driny.

Krok II.

Syn Kroka.
Měl tři dcery - Kači, Tetu a Libuši.
Vedl boje s Římany.

Libuše

Vládla do r. cca 76 př. n. l.
Dcera Kroka II.
Kněžna České země a velkokněžna Moravské země.
Potlačovala vzpouru Čechů, kteří ji neuznávali.
Řešením byl sňatek s Přemyslem Stadickým, českým šlechticem, který vládl z Libušina pověření  dle pokynů Libuše Čechům, zatímco Libuše vládla Moravanům přímo.
(https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99emysl_Or%C3%A1%C4%8D)

Za své vlády obehnala Olomouc obrannými hradami a vystavěla v tomtéž městě dva hrady. Poslední věž z těchto dvou hradů nechal zbořit vévoda Svatopluk roku 1104 našeho letopočtu.
Jiné prameny uvádí, že kněžna Libuše Olomouc založila a zvelebila.

Po své smrti byla pochována na svém hradě Libušíně, jehož pozůstatky se nacházejí nedaleko města stejného jména (západně od Prahy) a město Libušín tuto informaci uvádí oficiálně na svých webovkách:
http://www.mestolibusin.cz/mesto-1/historie/

A k tomu dodávají, že kronikář Karla IV. záměrně zaměnil jméno Libušín za Vyšehrad.
A dále na oficiálních stránkách města Libušína dodávají, že hrad Libušín měl ve své době rozlohu 12,5 hektaru!!! Zatímco Pražský hrad pouze 5 hektarů, Helfštýn 2,5 hektaru.

Arjovič

Vládl v letech cca 76 - 54 př. n. l.
Syn nitranského knížete Truta, bratra Kroka II.
V dobových písemnostech označován za krále Svévů (Suevorum) a krále Bójů (Bojorum).

Arjovič válčil s Caesarem v Galii, o čemž zanechal zprávu samotný Caesar, který vyjmenovává oddíly, které Arjovič měl ve své armádě takto: Harudes, Markomanni, Tribocci, Vangiones, Nemetes, Sedussii a samozřejmě Suevi.

Celtičtí Galové požádali o pomoc Arjoviče, který nemeškal a do Galie přitáhl s celkovým počtem 39 000 mužů. Se svými muži pomohl Galům k vítězství proti Caesarovi a za to obdržel část (třetinu) galské země. Ve vojsku Arjoviče byli početní Harudi (25 000) nebo-li Chorvati. Tito dělali "bordel" po zemi galské a i přes marné prosby Arjovič nezasáhl ve prospěch lidí Galie. Galové se proto obrátili na Caesara, aby jim pomohl od Harudů. Caesar se této příležitosti chopil, vyprovokoval Arjoviče k bitvě a porazil jej tak, že Arjovič vyvázl jen s holým životem přes řeku Rýn.

Arjovič pobyl v Galii celkem 15 let v letech 73 - 58 př. n. l. Po návratu na Moravu se spolčil s králem Boerebistou proti Římanům, jejichž intrikami byl zbaven života v roce 54 př. n. l. Zůstala po něm dcera Budislava, kterou zajali Římané, ale z římského zajetí se jí podařilo vrátit skrze výkupné. Od té doby se Budislava nazývala Budislava Vrátka.

Krítažír (řím. Critasirus)

Vládl v letech 54 - 34 př. n. l.
Mladší bratr Arjoviče.
Měl za manželku pověstnou Vlastu.
Spravoval zemi za nepřítomnosti Arjoviče. Měl dva nepřátele Boerebistu a Přemysla, knížete pražského.

V roce 60 př. n. l., za nepřítomnosti Arjoviče, král Boerebista podniknul ničivý vpád do zemí moravských s pomocí Skytů (Rusů). Odebral Velké Moravě kus země mezi Tisou, Dunajem a Hronem. Zatímco Krítažír bojoval proti Boerebistovi, manželka Vlasta sedm let bojovala s vojskem proti Přemyslovi, kterému Libuše zemřela, a který se domáhal vlády nad Velkou Moravou. Nakonec Přemysla obklíčila v osadě Praha a vzala jeho syna Nezamysla "do zástavy".  Od té doby byl od českých rodů pokoj až do 10. století, kdy uzavřeli spojenectví s franckým králem proti Moravanům.

Trut

Vládl v letech cca 34 až 12 př. n . l.
Syn Kritažíra.
Za manželku pojal Budislavu Vratku.

Za jeho vlády podmanili Římané celou zadunajskou Moravu.
Trut vedl proti Římanům válku, ale  s  malými úspěchy.

Marobud (Marovič)

Vládl v letech cca 12 př. n. l. - 20 n. l.
Syn Truta a Budislavy Vrátky. Vnuk Arjovičův.
Uzavřel mír s Římany.

Válčil se slovanským knížetem Cherusků Armínem.
Armín nejprve poslal hlavu římského vojevůdce Varuse Marobudovi a chtěl tím získat Marobuda na svou stranu a společně zaútočit na Řím.
Marobud však místo toho poslal hlavu císaři Augustovi, aby mohla být řádně pohřbena.
Armín přísahal, že Marobuda po tomto zrádném aktu zničí.

Roku 18 n. l. Armín zahájil útok proti Velké Moravě přes braniborský les (lat. označován jako Bucenis, moravsky Bučinec).  Na svou stranu získal Armín další slovanské kmeny a tím oslabil Marobuda. Marobud ustoupil na své území a obrátil se na římského císaře Tiberia s prosbou o pomoc. Římané pomoc neposlali, ale poslali syna římského císaře Drususe, aby vyjednal mír mezi oběma tábory, což se nakonec v nějaké formě zdařilo, protože obě vojska se navrátila do svých domovin. Armína po návratu zavraždili, zatímco Marobud vládl ještě tři léta, než byl zahuben Catvaldem, kterého podplatili Římané, aby táhl vojskem do Bojémie na Marobuda. Toto se má tak, že dynastie Catvaldova byla vypovězena z Velké Moravy, takže se jednalo o pomstu.

Zde Strabo píše, že království Marobudovo se "Bojásmon" zvalo a hrad s hlavním městem, na který útočil Catvald (Kotvald, moderně Gotvald), stál v Bojémii.

Paterkulos píše: Bojohém jest jmého té země, kde sídlil Marobud.

A jednalo se o Velehrad (prastaré město Devín). Marobud z Velehradu uprchl do římské říše, konkrétně do slovanského města Ravenna, kde žil dalších 18 let a čekal, zda si ho Velká Morava znovu vyžádá. Nevyžádala.

Catvald (Cat-Valda)

Vláda 20 - 23 n. l.
Z Velké Moravy byl nakonec vyhnán, římské útočiště přijal v galském městě Forum Julium (Fréjus).

Vančo (Vaňo)

Vláda 23 - 52 n. l.
Potomek markomano-kvádovské dynastie. Stal se panovníkem Velké Moravy (Svévů) na doporučení Římanů (Drusus). Byl tedy de facto římskou loutkou.

Možná i následkem tohoto "jmenování" brzy čelil občanské válce, proti němu stáli šlechtici Vybil a Sido (Sudislav).
Vaňo žádal římského císaře Klaudiuse o posily, ale ty nedorazily.

Výsledkem občanské války bylo rozdělení Velké Moravy mezi Vaňča (Vaňo) a Sudislava. S tímto výsledkem byli Římané spokojení, protože vedl k oslabení říše.

Vančo (Vaňo) a Sudislav

Vláda 52 - 68 n. l.

- počátek christianizace Velké Moravy.
- Vančo a Sudislav vedli válku s obyvatelstvem dnešního Slezska, kteří je neuznávali.
- čelili vpádu Sarmatů, který pro Vanča nedopadl dobře, údajně se utopil na Dunaji nebo Váhu.

Sudislav a Trut II. (Italik)

Vláda cca 68 - 70 n. l.
Trut II. byl synem Vanča a vládl ve Velehradě (Devín). Kvůli římské výchově mu přezdívali "Italik".
Sudislav vládl z Nitry.
Oba vladaři byli spojenci Říma, v podstatě loutky Říma.

Sudislav (Vančův bratr) zemřel kolem r. 70.

Italik a Radislav

Vláda cca 70 - 80 n. l.

Italik zemřel kolem r. 80 n. l.

Radislav a Cimber

Vláda cca 80 - 94 n. l.
Tito dva vládci Velehradu a Nitry již nebyli Římu nakloněni jako předchozí vládci a vedli válku proti římskému císaři Domitianovi.

Válka začala tak, že Domitian žádal posily od Radislava a Cimbera do války proti Dákům. Tito odmítli poslat posily římskému císaři.
Řím utrpěl od Dáků porážku a vzápětí se obrátil proti Moravě.

Kníže Cimber byl proti válce s Římem. Vyslal posly k císaři, ale tito byli v Římě zavražděni.

V bitvě proti Římanům Cimber padl, ale Římané byli poražení a jejich vůdce Cassius padl.

Po smrti Radislava nastoupil na trůn Trut III.

Trut III.

Vládl v letech 94 - 110 n. l.
Byl to poslední potomek markomanské dynastie (Krok), která trvala cca od roku 170 př. n. l. do roku 110 n.  l. Celkem tedy cca 280 let.

Pravděpodobně se zapojil po boku s Dáky do bojů proti Římanům.

Období vlády volených velkoknížat

Varo-brat

Vládl v letech 110 - 130 n. l.
Po zániku markomanské dynastie byl zvolen do čela Velké Moravy moravský šlechtic.

Po dobu vlády se nevedla válka proti Římanům (císař Hadrian byl mírumilovný a nechtěl vést války).
Usiloval o spojenectví s ostatními národy pro případ, že by Řím chtěl opět agresivně válčit.

Herj-brat

Vládl v letech 130 - 140 n. l.
- mír s Římem.

Arjogost

Vládl v letech 140 - 160 n. l.
- mír s Římem.
Usiloval o opevnění Moravy a uzavření míru s ostatními národy.

Markomír

Vládl v letech 160 - 176 n. l.
Díky úsilí tři předchozích vladařů vznikl tzv. markomanský spolek mnoha národů, kteří drželi svorně při sobě pro případ Římské agrese.

Nejvyšší velitelství měla Morava.

Cílem bylo uhájení svobody národů naddunajských proti římské agresi.

V letech 166 - 181 proběhla tzv. markomanská války s Římany. Mohutné spojenecké vojsko naddunajských národů vtrhl o na římskou půdu a osvobozovalo Římany zotročené národy.
V první bitvě s Římany byl římský vojevůdce Vindex zabit a vojskou římské rozprášeno.

Ve vojsku markomanů (Svévů) byli i ženy. Tak velká zloba a pomsta byla, že i ženy šly bojovat proti Římanům.

Další poraženým římským vojevůdcem byl Petrinax.

Římský císař Markus Aurelius osobně vytáhl do boje proti Svévům, aby zastavil jejich vpád na římské (a dříve svévské) území.

Římané tuto válku kladli na stejnou úroveň s válkami punskými (Kartágo). Situace pro Římany byla dokonce tak hrozivá, že císař prodával své osobní věci, šperky, klenoty, jen aby byly peníze pro armádu, která čelila svévské invazi.

Válka se pro Markomany vyvíjela úspěšně, ale Sarmati se nechali zaplatit Aureliem a pustili římské vojsko přes své území, takže z východu udeřilo na Trnavu a Nitru a tato města byla dobyta.

Válka tedy skončila porážkou Velké Moravy a Řím nadiktoval své podmínky pro porobu Moravy a vnutil vládce Furtia, který byl vzápětí z Moravy vyhnán a lid si zvolil za vládce Arjogosta II.

Arjogost II.

Vládl v letech 176 - 200 n. l.
Řím nechtěl tohoto vládce uznat. Arjogost vytáhnul vojensky proti Římu a podařilo se mu osvobodit Nitru.

V další bitvě byl zajat Římany. Římský císař poslal Arjogosta do vyhnanství, do egyptské Alexandrie, kde se Arjogost seznámil se zeměpiscem Ptolemaiem, který zanesl mnoho informací o naší domovině do svých papyrů.

Po Arjogostovi následovalo období tvrdé poroby ze strany Římanů, kteří po Velké Moravě opevnění stavěli a posádkami osadili.

Po několika letech se Moravané vzbouřili a Římany opět vyháněli. Vyslali zástupce k novému římskému císaři Komodovi a žádali o mír. Komodusovi se nechtělo táhnout do války, byl pohodlný a hledal zábavu. Kdyby proti Moravanům vytáhl, snadno by je potřel, protože byli oslabení dlouholetými boji. Přistoupil na mír a porušil římským osádkám, aby se z naddunají stáhnuli. Zároveň zakázal Moravanům pomstu na Jazygech (území Polska), Burech a Vandalech, protože toto byli spojenci Říma, kteří zradili spojenectví s Velkou Moravou a pustili přes svá území římské jednotky, aby vpadli Moravanům "do zad".

Gajovomír

Vládl v letech 200 - 213 n. l.

Vedl vpád na Římskou říši, aby pomstil porobu, které se Moravanům dostalo. Vpád byl natolik úspěšný, že ho římský císař Severus penězi uplatil, aby nepokračoval dál.

Nástupce císaře Severa, Karakalus, se však Gajovomíra zmocnil (neví se, jak) a uvrhl do římského vězení, kde tento moravský panovník také zemřel.

Argunt

Vládl v letech 213 - 236 n. l.
Vedl vojenskou výpravu proti římskému císaři Karakalovi, aby pomstil smrt svého předchůdce a dlouhodobé trýznění moravských národů Římany. Karakala vykoupil mír penězi a vzal sobě Kvady (uherské Slováky) za tělesnou stráž, protože se mu  líbil jejich malebný krok. Zároveň si dal vlasy ostříhat stejně, jak si je ještě v 19. století Slováci rádi stříhali.

Po smrti římského císaře Karakaly, v r. 217, opět táhla markomanská vojska na Řím. Od této doby až do vlády Julia Maximina platil Řím poplatky za mír, jakési "výpalné" za to, že je Moravané (Markomané) nechají na pokoji. S nástupem císaře Julia Maximina vedl Řím útok proti Markomanům a jejich vojska se dostaly až k Olomouci. Došlo k zajetí velkomoravského panovníka Argunta, který v něm také skonal. Tato válka však nedopadla dobře ani pro Maximina, který byl zavražděn a v Římě se vlády ujal nový císař Gordian.

Atališek (Atal)

Vládl v letech 235 - 265 n. l.
O Atališkovi se v Římě hodně psalo, protože se s jeho dcerou Pipou (Josefa) oženil římský císař Gallien.

Ukromír

Vládl v letech 265 - 275 n. l.
Po usmrcení římského císaře Galliena vedl krutou válku proti Římanům, podařilo se mu zachránit ovdovělou Pipu s jejím synem (a římského císaře zesnulého Galliena Salomínem) a vrátit ji zpět na Moravu.

Semnon

Vládl v letech 275 - 285 n. l.
Učinil výpad do říše římské, ale neuspěl, naopak přišel o územní zisky vydobyté jeho předchůdci.

Přimnut

Vládl v letech 285 - 300 n. l.
Vedl dvě války s Římany v roce 287 a 299.

Ošinuch

Vládl v letech 300 - 320 n. l.
Spojil se s Bavory a se Sarmaty. Společně činili vpády na území říše římské.

Vitovar (Vitobor)

Vládl v letech 320 - 340 n. l.

Vitrodůr (Vitrodoris)

Vládl v letech 340 - 360 n. l.
- r. 358 drtivá porážka od Římanů, o mír museli Moravané prosit.

Gabin

Vládl v letech 360 - 373 n. l.
Římané chtěli stavět pohraniční pevností na zabraném slávském území. Gabin protestoval, byl pozvaný od Římanů na hostinu, kde se o tom mělo jednat a tam ho v r. 373 zavraždili.

Fritigil

Vládl v letech 373 - 393 n. l.

Nejprve vedl válku proti Římanům, ale dopadla nerozhodně, nikdo nezískal území.
Následně vedl válku proti Gótům tak úspěšně, že jej Římané označili za svého přítele a spojence.

Radegost a Fritigilda

Vládli v letech 393 - 430 n. l.
- Fritigilda založila čtvero biskupství (křesťanského) ve městech Nitra, Velehrad, Olomouc, Štorava.
- Radegost byl z rodu Dáků.
Roku 405 podnikl Radegost vojenský vpád do Florencie, byl však od Římanů poražen.

Svaten

Vládl v letech 430 - 450 n. l.

Valomír a Otakar

Vládli v letech 450 - 480 n. l.
Skrze syna a vojenského vůdce svého Otakara připojil zpět k Moravě území, o která v posledních několika stech letech Morava přišla vlivem římské agrese. Moravská říše tak měla své původní hranice z období 50 př. n. l. Otakar následně sesadil římského císaře Romula Autustula a převzal v Římě vládu, zároveň si později po likvidaci bratra Hořeslava převzal titul moravského velkoknížete.

Hořeslav

Vládl v letech 480 - 483 n. l.
Mladší Otakarův bratr. V r. 480 se ujal vlády nad Velkou Moravou a vedl válku s Otakarem. Byl zajat a v Římě oslepen.

Otakar

Vládl v letech 483 - 494 n. l.
Po likvidaci Hořeslava se stal Otakar také vládcem Velké Moravy.
Byl úkladně zavražděn pravděpodobně cařihradským císařem.

Marot

Vládl v letech 494 - 525 n. l.
Morava se za vlády Marota opět odloučila od Říma.

Čudimír (Dětmar)

Vládl v letech 525 - 545 n. l. Potomek Otakarův. Mstil se za jeho smrt a vytáhnul proti Cařihradu (císař Justinián).

Svatoš

Vládl v letech 545 - 580 n. l..

Samomír

Vládl v letech 580 - 600 n. l.

- válčil s Franky a Bavory i Byzancí.

Boruta

Vládl v letech 600 - 620 n. l.
Syn Samomíra.
Válčil proti Byzantským.

Svatoš II.

Vládl v letech 620 - 623 n. l.
Válka s Avary (chán Táto), Svatoš padl na bitevním poli.

Avaři na krátkou dobu ovládli Velkou Moravu.

Samo (Samoslav)

Vládl v letech 623 - 657 n. l..
Zvolen za velekněze (velkoknížete) Velké Moravy.
Porazil Avary a ukončil jejich krátkou nadvládu.

Kojeta

Vládl v letech 658 - 680 n. l.
Syn Samoslava.

Marot II.

Vládl v letech 680 - 700 n. l.
Syn Kojety.

Válka proti Bulharům a Byzancům. Skončila porážkou Marotových vojsk.

Vladuch

Vládl v letech 700 - 730 n. l.
Spojil se s Bulhary proti Byzanci i proti Saracénům.

Hormidor

Vládl v letech 730 - 760 n. l.
Občanská válka proti knížeti Borutovi, který se spojil s Bavory. Oslabení Velké Moravy a počátek konce jejího.

Hormidor zemřel na mor.

Samoslav II.

Vládl v letech 760 - 796 n. l.
Pomáhal Bulharům proti Byzanci, ale spojené armády byly poraženy.

Obranná válka proti Karlovi Vel., skončila porážkou moravsko-avarských vojsk.
Frankové ovládli část území Velké Moravy (podunajská oblast) a zaváděli své pořádky, krutější, než-li pod nadvládou Říma.

Češi uzavřeli s Karlem přátelství a zabezpečili volný pohyb vojsk proti Moravanům.

Lech

Vládl v letech 796 - 805 n. l.
Svedl tři velké bitvy proti vojskům Karla Vel.  Vymanil Moravu z poroby a uzavřel mírovou smlouvu s Karlem.

DYNASTIE MOJMÍROVCŮ

Mojmír

Vládl v letech 805 - 850 n. l.
Mír s franckou říší.

Mojmír II.

Vládl v letech 820 - 848 n. l.
Vedl válku s Poláky.
Mír s franckou říší.

Rastislav (Rastic)

Vládl v letech 848 - 870 n. l.
Náboženské rozepře ve velkomoravské říši x dvojí liturgie x původní slovanská víra.
Rozštěpený  národ vlivem náboženství a různých kulturních vlivů.

Nezávislost na Francích.

Devín = Staré Rasticovo město = Velehrad (později Staré město)
Zde nechal Rastislav vybudovat pevnost.

R. 857 válka s Franky, kteří útočně vpadli na Velkou Moravu, ale vyhnáni byli a stíhání za hranicemi.

Rozkol v královské rodině, zrada a vydání Rastislava franckému králi. Rastislav byl oslepen a na dožití vydán do kláštera v Řezně.

Slavomír

Vládl v letech 870 - 873.

Občanská válka proti silám podporovaným Franky. Nakonec zabit byl.

Svatopluk

Vládl v letech 873 - 894 n. l.
Zahájil válku proti Frankům, kdy dobyl část franckého území. Vysvobodil slepého Rastislava z franckého zajetí.

Mojmír III.

Vládl v letech 894 - 907 n. l.
Syn vladaře Svatopluka.
Vedl občanskou válku proti bratrovi Svatoplukovi II.
Velká Morava proti Nitranskému knížectví.

Svatopluk II. se spojil s Bavory. Oproti tomu z jihu na Velkou Moravu tlačili Maďaři, kteří útočili i několikrát ročně a ze západu na Velkou Moravu tlačili Češi s franckým králem Arnulfem. Situace to byla nezáviděníhodná a lze říci, že kdyby byla velkomoravská panovnická dynastie Mojmírovců jednotná a svorná, nikdy by ke zničení Velké Moravy nedošlo.

KONEC VELKÉ MORAVY