V rámci seriálu Scénáře katastrofy pojednává následující text o scénáři "Anarchie v ulicích". Jedná se o stav, kdy Systém ztrácí kontrolu nad ulicemi, ve kterých nevládne zákon, ale chaos a právo silnějšího, ozbrojenějšího, brutálnějšího.
Může vůbec dojít k situaci, že Systém ztratí kontrolu nad městkou čtvrtí či celým městem? Může dojít k situaci, kdy se nebudeme cítit na ulici bezpečně? Kdy náš majetek a život budou v ohrožení? Kdy naše daně nepadnou na úrodnou půdu a represivní složky státu budou proti zločinu neúčinné?
Pokud se rozhlédneme po současném "civilizovaném" světě, musíme odpovědět - ANO. Venezuela, Sýrie, Irák, Francie, Británie, Norsko, Švédsko, některé africké země. Příčiny mohou být různé. Ozbrojený konflikt vnější nebo vnitřní, ekonomická krize, migrace kulturně cizorodých prvků, změna ideologie, chudoba duševní nebo materiální. Za určitých okolností se může stát i vaše ulice a čtvrt a město nebezpečnými pro život. Systému může dojít dech. Může nastat přírodní pohroma, která vyžene represivní složky z oblasti, kde zůstanou jen
hladoví (všeho)schopní akce a hladoví akce neschopní.
Situace, kdy přestane platit právo a pořádek, je situací mimořádnou. Je to katastrofa. Její trvání může být dočasné a nebo také trvalé. Trvalé pro člověka je tehdy, jestliže obsáhne svou délkou jeho život. Vleklý konflikt může vytvořit podmínky pro trvalou absenci práva a pořádku. Jak čelit takové situaci?
Základní informace, kterou nevíme, je, jak dlouho absence práva a pořádku potrvá. Každý den, který zažíváme v místě absence práva a pořádku, znamená ohrožení života a majetku jak pro nás samotné, tak pro naše blízké. Máme tedy v zásadě dvě možnosti - zůstat a nebo odejít a opustit zónu, ve které neplatí právo a pořádek. Opuštění takové zóny bývá zpravidla ještě riskantnější než zůstat - avšak pouze v krátkodobém měřítku. Je to jako váha. Pokud budeme riskovat náhlý odchod, to riziko nebezpečí bude zcela jistě velké a nejspíš větší, než zůstat další den v nebezpečné zóně někde v úkrytu, zabarikádovaný doma a nebo dělající všechny ty úkony, které vyžadují agresivní Páni se samopaly potulující se ulicemi. Na druhou stranu sečíst všechny ty dny, po které zůstaneme, může vyvážit a dokonce převážit riziko náhlého odchodu. A potom ta velmi důležitá otázka - KAM JÍT?
Setrvání v zóně chaosu
Velice záleží na tom, jaký proces chaosu se v dané oblasti odehrává. Pokud by se jednalo o přírodní či válečnou pohromu, kdy jedna z hlavních povinností je vytrvat v úkrytu, což bude činit každý, kdo má rozum v hlavě, nemusí se jednat až o tak velký problém, jestliže jsou zachovány základní životní podmínky.
Něco jiného však nastává, jestliže se jedná o kontrolovanou zónu chaosu. To znamená, jestliže vláda nad oblasti připadla do rukou bláznům, šílencům, pomatencům nebo lidem, kteří nemají žádné zábrany.
Určitě se shodneme na tom, že základní pravidlo je - nepřitahovat pozornost. V noci nesvítit, okna zatemněná, zakrytá, případně přízemní okna zabedněná. Větrat jen přes den a nejlépe co nejvíc skrytě. Nedávat na odiv majetek nebo přemíru něčeho, co ostatní nemají. Nechlubit se dostatkem jídla či jiných zdrojů, které jste si šetřili v dobách dostatku. Opatrně využívat výměnný obchod a všechny bezpečné možnosti, jak si oživit jídelníček nebo vyřešit jiné potíže dané špatným zásobováním. Pokud to jde, tak se venku pohybovat jen nenápadně. Hrozí-li přepadení, pohybovat se v davu, hrozí-li ostřelovač, pohybovat se po obci/městě nenápadně "jako šedá myš" v šeru/večer a v zákrytu.
Pokud je člověk ozbrojen, a má-li správné návyky, může se pohybovat sám. Osoby, které nejsou schopny se bránit, je třeba doprovázet, mají-li se někam přesunout.
V současné době máme téměř podobné chování v oblasti hlídání dětí ve městech.
Únik ze zóny chaosu
