Jeden by řekl, že výpovědi patří k českému národnímu sportu. Fluktuace je v Česku ohromná. Nikdo však nepodává výpověď rád a každá změna zaměstnání si bere určitou dávku energie, trpělivosti i nervů a samozřejmě finančních prostředků. V následujícím textu si napíšeme více informací k důvodu, proč dát výpověď a popíšeme si nejlepší cestu, jak odejít ze zaměstnání a nejmíň trpět.
Pracoval jsem osm let ve velké organizaci (10 000+ zaměstnanců) a také jsem dvanáct let pracoval v malých rodinných soukromých firmách (15 - 50 zaměstnanců). Co k tomu říct?
Ve velké organizaci jsem první 4 roky pracoval prakticky "za hubičku". Platový postup sice byl pravidelný, ale dlouho trvalo, než jsem se dostal na tehdejší celorepublikový platový průměr. Stalo se tak po nějakých pěti letech práce, kdy jsem získal odpovědnou pozici a plat se zlepšil. Nadprůměrný plat jsem vydělával poslední dva roky. Pracoval jsem dobře a rád, ale přesto přišlo to, co přijít muselo. Centralizace procesů, informační systém a výpověď ze strany zaměstnavatele.
Naštěstí ve velké organizaci jsou odbory, takže jsem dostal odstupné a všechno jelo docela dobře.
Výhody (+) a nevýhody (-) práce ve velké organizaci:+ stabilita (práce je dlouhodobá a pokud nepřijdou zásadní strukturální změny nebo šílená chyba či intrika, tak o ni nepřijdete)
+ sociálnost (v případě nemoci nebo rodinné krize vás zaměstnavatel podrží, občas i přispěje na pohřeb a vyplatí mimořádné peníze pozůstalým)
+ opravdové benefity (příspěvek na penzijko, stravenky, více dovolené, roční nemalé odměny)
+ váží si vás, i když jste starší, zkušenější, ale pomalejší
+ dostatečný čas na zaučení/zaškolení
+ většina věcí kolem vás funguje podle nějakého řádu nebo pravidel
+ odbory, kolektivní smlouva, sami za sebe nemusíte příliš bojovat
- většinou skleníkové prostředí. Časem začínáte svět rozkládat na svět "vnější" a "vnitřní".
- vlivem stability a jistoty ztrácíte kontakt s realitou. Přechod do malé, soukromé a rodinné firmy je pro vás o to krutější.
- vzdělanostní, zkušenostní a profesní stagnace. Umíte jen úzký okruh činností a pro "vnější" svět přestáváte být použitelný/á.
- občas velké organizace zakazují živnostničit nebo si jinak přivydělávat, aby si vás "uchovaly čerstvého".
- časté intriky na pracovišti, kvůli kterým hrozí ztráta pracovního místa nebo změna pracovní náplně k horšímu.
- obecně pomalejší růst mezd, ovšem záleží na typu společnosti a lokalitě.
- často chybí ohodnocení vašeho výkonu nebo schopností. Jednoduše jste součástí mraveniště a nikdo si nepřeje, abyste vyčuhoval/a.
---
Dalších 12 let jsem strávil v malých, soukromých firmách rodinného typu. Myslím si, že snad jiné malé firmy ani nejsou. V takových firmách jsou "odbory" sprosté slovo. Platový postup většinou neexistuje, pokud si nátlakově nedupnete, nebo pokud neděláte takový výkon, že se teda majitel blahosklonně přikloní k variantě přidat o "pětistovku" víc.
Výhody (+) a nevýhody (-) práce v malé firmě:+ jste v kontaktu se skutečným a drsným světem. Pokud přežijete, pokud si uchováte psychické zdraví, pokud si udržíte solidní postavení a příjem, jste skvělí.
+ získáte ohromné zkušenosti. Protože ve firmě děláte spoustu věcí, naučíte se spoustu věcí. Rok práce v malé rodinné soukromé firmě je jako deset let práce ve velké organizaci. Váš mozek se rozvíjí, nestagnuje, neustále jste vystaveni stresovým faktorům, zažíváte kosmonautické cesty a neuvěřitelné mise.
+ můžete si přivydělávat, jak je libo, vašemu zaměstnavateli to nevadí, pokud mu nelezete do zelí. Naopak, občas vašeho živnostničení využije, aby sám ušetřil. A vy získáte pár stovek navíc.
+ minimum intrik na pracovišti. Vzhledem k turbulencím, přetíženosti a pracovnímu frmolu na ně jednoduše není čas. Horší pracovní místo nejspíš nehrozí, nemusíte se ničeho bát.
+ pokud ukážete vaši přidanou hodnotu a pokud vás firma potřebuje, můžete si dupnout na lepší peníze. Ovšem... počítejte s tím, že se vás pan majitel bude snažit nahradit konkurenčním peonem s obdobnými zkušenosti.
+ váš výkon i schopnosti jsou často kritizovány nebo hodnoceny. Většinou však kritika protéká vaší peněženkou tak, že se tenčí, a chvála je pouze verbální. Váš pan majitel si přeje, abyste vyčuhoval/a z řady, protože jen tak vám může naložit více práce a sám vydělat více peněz.
+ volnější pracovní režim. Mnoho peonů, když uváží platové a pracovní podmínky, které se často rovnají podmínkám nevolnickým nebo otrockým, výrazně zvolní tempo.
+ flexibilní pracovní doba. Ovšem... zase se očekává, že půjdete pracovat třeba ve svátek a zaměstnavatel vám za to udělá svátek třeba z běžného všedního dne. Ano, zázrak :-). Případně se očekává, že když tedy občas končíte dřív, že na služebce strávíte i 15 hodin+ času, když to bude zapotřebí.
- nestabilita. Časté změny pracovní náplně, aniž by to bylo ošetřeno papírově, případně je v papírech, že budete dělat úplně všechno, co se vám řekne. Firma jeden rok propouští, druhý nabírá. "Židle" se s vámi otřásá leckdy i každý měsíc.
- asociálnost. Pokud jste často nemocný, zpravidla se vás zaměstnavatel snaží nějak zbavit. V případě rodinné či jiné krize na vás háže bobek a nezajímá ho to. Pokud umřete, zapálí vám svíčku a najde si někoho jiného.
- falešné benefity (sick-days, které vás nutí nemarodit, ale přechodit; open-office, kde chytnete všechny možné nemoci se také uvádí jako benefit; firemní akce, kde si vychlastáte játra jsou také benefitem; výlety po horských hřebenech leckdy i po setmění jsou také bezva benefitem; pravidelná výplata mzdy je také zmiňována jako benefit; když firma koupí novou varnou konvici, mikrovlnku nebo ledničku, řekne vám, že je to benefit; hypnotická seance je také benefit; pidi roční a občas nevyplacené odměny jsou také benefitem; příspěvek na posilku nebo tenis (i když vám třeba táhne na čtyřicítku) je také benefitem; mobilní telefon, kdy se očekává, že budete brát telefon kdykoli, je také benefitem; starý a posraný notebook je také benefitem atd.).
- čím více jste starší, zkušenější, tak si vás firma méně váží, snaží se vás více vysát a využít a více na vás vydělat, než vás odhodí.
- nedostatečný čas na zaučení/zaškolení, většinou vás školí naprosto minimálně. Vzhledem k ponuré atmosféře ve firmě narazíte na mlčení kolegů, kteří vám nic neřeknou, protože nejsou motivovaní.
- většina věcí kolem vás nefunguje podle nějakého řádu nebo pravidel, musíte si spoustu věcí zajistit sami, plnění pravidel si musíte sami vyboxovat u svého nadřízeného.
- odbory jsou sprostým slovem, žádná kolektivní smlouva. Nicméně kolektivní odpovědnost je uplatňována velmi často plošným finančním či jiným trestem. Svá práva si hájíte pouze vy sami. A když budete mlčet, o svá práva budete přicházet.
- hrozba trestního postihu. Některé věci, požadované, vynucované zaměstnavatelem jsou na hraně legality, jiné mohou být za hranou. Slabší nátury svému Pánovi vyhoví, odolné nakonec odejdou, aby se vyhly riziku, zvláště, když vidí, že Pán produkuje nekončící řadu mstivých nespokojenců. Odcházející nespokojení zaměstnanci svého zaměstnavatele "v rámci pomsty" často udávají. Většinou se následky svezou po zádech obyčejných peonů, kteří zůstali.
- riziko úrazu. Když pominu časté problémy se zastaralým a technicky špatným autoparkem (kdy opět nespokojení zaměstnanci si vylévají svou zlost na služebním autě), tak při zvyšujícím se počtu nasraných agresivních peonů se zvyšuje riziko fyzického úrazu vlivem napadení. Za dvanáct let si vzpomínám asi na čtyři situace, kdy k fyzickému napadení došlo, většinou v mírnější formě.
- nulový respekt před stářím a zkušenostmi. Jako mladý člověk jsem choval ohromnou úctu k lidem 30+. Dnes je situace zejména v malých, soukromých a rodinných firmách zcela jiná. Žádná úcta se nekoná, právě naopak, lze říct, že někteří zaměstnavatelé záměrně vytvářejí atmosféru, aby mladí šli proti starým, a nahradili je. Řeknu to ještě jinak. Mladý člověk si dnes myslí a dává vám to patřičně najevo, že je minimálně stejně tak dobrý a zkušený jako vy, a to i když je mezi vámi generační rozdíl.
Jak nejlépe odejít ze zaměstnání?
Všude na netu najdete vzory klasické dvouměsíční výpovědi a nebo dohody o ukončení pracovního poměru. Vaším problémem je, odejít se vztyčenou hlavou, s dobrou náladou a tak, aby finanční ztráta byla co nejmenší.
V řadě firmách, zejména těch malých, funguje plat na dvě "složky". Základní mzda, která se většinou od vašeho nástupu již nenavyšuje (protože by to bylo pro vašeho pána nevýhodné - zejména ve vaší výpovědní lhůtě) a tzv. prémiová složka. Prémiová složka může činit pěkných pár tisíc do výplaty a samozřejmě je NENÁROKOVÁ. Je třeba počítat s tím, že pokud podáte výpověď, váš pán z 99 % na tu složku chytne, a jednoduše ji škrtne. Poslední dva měsíce se tak může stát, že si finančně ani neškrtnete. Co s tím?
Tak samozřejmě. Ideální situace, které byste se měli držet, je nejprve si najít NOVÉ MÍSTO a rovnou podepsat pracovní smlouvu na variantu dva měsíce čekání na vás. Tak budete mít papír v kapse a následné vyjednávání se starým pánem se potáhne rychle, v klidu a stručně. Jednoduše mu předložíte dva papíry - klasickou výpověď a dohodu a vybídnete jej, aby si vybral, co mu libo. On si samozřejmě většinou vybere klasickou výpověď (pokud vás potřebuje). Jestliže byl na vás hodně namíchnutý a chce ukázat, jaký je to frajer, tak vám dá dohodu s odchodem IHNED. No. Pro vás to není problém, pokud jste dobře domluvení s novým zaměstnavatelem. Vyhotoví se nová pracovní smlouva a nastoupíte k němu třeba hned zítra. Ve své podstatě je okamžitý odchod tou nejlepší možností, protože na předávání už nezbude čas a na záděry od starého pána taky ne.
V případě klasické dvouměsíční výpovědi je třeba počítat, že tato výpověď začíná běžet až od následujícího měsíce. Podáte-li výpověď v lednu, končíte ke 31. březnu. Do nového pracoviště tedy nastupujete od dubna. Ty dva měsíce a něco mohou být PEKELNĚ dlouhé. Starý pán po vás může chtít různé věci a už jsem zažil, že kolegyni napsal škodu půl mega, že se s ní bude soudit, i když nic podle nás ostatních kolegů nezavinila. Věřte tomu, že většina kolegů se vás nezastane, nikdo nepůjde k soudu jako svědek, dokud bude mít u Pána práci. Tehdy to byla těžká situace a kolegyně proplakala moře slz, nakonec si Pán prověřil její majetkovou situaci a zjistil, že si na ní nic nevezme, takže jí to taky takto řekl a ona pochopila, že dalších dvacet let ji nikdo po soudech vláčet nebude. Skvělé. Odcházela neskutečně šťastná. Šťastnějšího člověka jsem snad ještě neviděl. Tady vidíte, jak i malá firma dovede vnést do srdce obyčejného člověka VELKÉ ŠTĚSTÍČKO.
Mno. Dva měsíce jsou tedy dost dlouhé a zaměstnavatel může dělat různé věci. Co však dělat nemůže, je, odvolat vás z nemocenské. Tehdy je vaším Pánem pan Doktor. A jestliže se vám zrovna ve výpovědní době bloknou záda a nebo se projeví dlouhodobé trávící potíže, či nekončící migréna, nedá se nic dělat. Musíte marodit. A ano, výpovědní lhůta běží také po dobu nemoci. Nemoc je sice zlá věc, ale paradoxně vás může uchránit před ještě zlejšími věcmi, které by se mohly stát u vašeho starého Pána. Nebojte se tedy přestat přecházet své choroby a dopřejte lékaři či super rehabilitačním pracovnicím, aby vás daly před nástupem do nového zaměstnání do rychtiku.
Jakmile tedy dojde k tomu, že máte novou pracovní smlouvu, můžete se těšit na nové pracovní místo. Rozdávejte úsměvy, těšte se, buďte v klidu a užívejte si to. Šetřete své síly na nové pracovní místo, budete je potřebovat. A kdo ví, třeba konečně najdete lepší, klidnější, stabilnější místo, kde se nebudete tolik stresovat a naopak, prožijete spoustu radosti z dobře vykonané práce.
Na závěr si ještě shrneme dobré důvody, proč si hledat nové pracovní místo a dát výpověď
- mzdová stagnace. Jestliže zjistíte, že po pěti letech práce jste stále chudý jako kostelní myš, nemáte našetřeno na nové auto, chodíte do práce jen za byt a stravu... NĚCO JE ŠPATNĚ. V takových případech doporučuji nejprve osobní jednání s vaším Pánem a naznačte mu, že chcete přisypat prašulek. Jestliže na to nepřistoupí, ujistěte ho, že to bylo naposled, co jste jej v této věci obtěžovali a zahajte etapu HLEDÁNÍ LEPŠÍHO PRACOVNÍHO MÍSTA.
- přemíra falešných benefitů. Falešné benefity jsme zmiňovali nahoře. Obecně, sem tam nějaký falšený benefit nevadí. Pochůzkám po zasněžených kopcích v zahraničích, na což nejste dostatečně zdravotně pojištěný a zaměstnavatel vás na to nepojistí, se pochopitelně vyhnete např. z důvodu žaludeční nevolnosti. Pozvánce na zběsilý cyklistický výlet v tom největším vedru dáte sbohem, protože nemáte kolo a neumíte jezdit na kole. A ano, jste zcela OUT a nenecháte se zbuntovat k tomu, abyste si těch málo peněz co máte, nevážili a vyhodili je za nákup kola, které si beztak v lese v brutálním kopci zničíte. Co se týká chlastaček a hypnóz, obojí se dá zvládnout tím, že si nenecháte vnutit chlast, nebudete pít ze společné flašky, a u hypnózy se budete řehtat, až se vám budou dělat boule za ušima. Pokud však falešné benefity neustávají, nedá se nic dělat, je to otravné a je třeba se přesunout jinam.
- šílené pracovní podmínky. Tak jasně. Váš zaměstnavatel si myslí, že v tom kotci se vám pracuje přímo skvěle. Vůbec by vám nemělo vadit, že jste na průvanu, že vám za zády vrčí tři servery, že vaši kolegové vyřizují nahlas telefonáty nebo že proti oknu stojí komín souseda a občas se z něj kouří. Také by vám nemělo vadit, že pracujete pod zkoseným stropem a občas se při vstávání praštíte do hlavy. Zrovna tak by vám nemělo vadit, když je barák nedostavěný a často někdo vrtá, jezdí něčím vibrujícím po dvorku, až vám nadskakuje hrnek na stole. A už vůbec by vám nemělo vadit, když si váš Pán vybral pro svou firmu lokalitu u hlavní silnice, po které denně projete 50 tisíc vozidel a při otevření okna inhalujete luxusní smog. No... pokud vám z toho začne v hlavě jebat, nezbývá, než tu výpověď přece jen podat jako sportku. Třeba vyhrajete.
- umělá konkurence. A tak jasně. Státní dotační politika dělá zázraky. To váš Pán přijme několik absolventů, pořádně je promíchá, přidá dotace a postaví je za váš zadek. Co když se někdo z nich naučí vaši práci stejně nebo líp než vy? Pokud se tak stane, vy budete vyhozen (samozřejmě tak, že odejdete raději sám) a vaše místo převezme nový a levný pracovník. Hurá. Dalším typem umělé konkurence je "přátelská pomoc" vašeho Pána. To si svému Pánovi stěžujete, že máte málo peněz a hodně práce. A co myslíte? Že vám Pán přidá? Ne. Pán vám slíbí posilu. Vezme nového pracovníka, který je ještě čerstvý a ne tak vyhořelý jako vy. Z nového pracovníka udělá vašeho vedoucího. Nový pracovník se naučí to, co umíte vy. Může to trvat i dva, tři roky. Až se to naučí, vy budete odejit a on převezme vaše místo. Luxusní. Ale můžete si za to sám, neměl jste si stěžovat, že máte hodně práce. :-)
- příliš mnoho bláznivých pokynů. Možná to ještě neznáte, ale já to znám. Na záchodě cedule "SPLACHUJTE ZÁCHOD!". U varné konvice cedule "VAŘTE POUZE Z HORKÉ VODY". V kuchyňce cedule "PŘI POUŽITÍ KUCHYŇKY VŽDY VYVĚTREJTE". Na okně cedule "VĚTRAT POUZE NA VENTILAČKU, KRÁTCE A PAK ZAVŘÍT!" Pokud se do takové firmy hlásíte o místo, radši zdrhejte. Je to projev autoritářství jako prase a ta firma má jen jednoho Pána s velkým "P". A ten pán vám sice řekne, že chce, abyste pracovali samostatně, ale jak to uděláte, budete zdrbání, že jste něco udělali bez vědomí svého Pána. Super. Každou činnost zapisovat do systému, leckdy i duálně. Neustále papírovat, dokumentovat svou práci. Víc dokumentujete, než pracujete. Skvěle. Pro manažerské byrokratické šimlíky jako dělané.
- příliš mnoho kamarádů a rodinných příslušníků. Jasně. Bráchu ještě spolknete. To je v pohodě. Maminku taky, tatínka, dědečka, sestřičku... Pak přijde švagr, švagrová, bratranec, sestřenice, kámoš, kámoš kámoše. Běžní kolegové mizí, kámoši Pána přibývají. Jednoho dne se rozhlédnete kolem sebe a ...jste sám. Čas dát výpověď.
A tak by se dalo pokračovat dál a dál a dál... Každý si zažije to své. Můžete popsat v diskusi. Každopádně, tento článek vám měl pomoci s lehčím odchodem. Svůj odchod prožívejte radostně, těšte se na další etapu ve vašem životě, starou firmu hoďte za hlavu. Pomyslete na to, že za pár měsíců si na danou firmu už ani nevzpomenete a po pár letech si nejspíš ani nebudete pamatovat jména všech těch Pánů, kámošů, příbuzných a známých. A to je moc dobře.
Život je krásný.
PS:
To vše platí za předpokladu, že vám na firemním outdooru hypnotizér nevsunul do hlavy instrukci: NIKDY NA SVÉHO PÁNA NEZAPOMEŇTE A VŽDY MU DÁVEJTE NĚCO NAVÍC. :-)
Hypnotická instrukce je odvolatelná pouze v hypnoze a často to dokáže pouze ten, co ji do hlavinky zasunul, protože ten jediný ví, co tam při tom zaháčkování zasunul. Inu... není člověk krásně programovatelný tvor? Ale je, ale je :-) a Pán se raduje.
Zdroj:
názor autora
