Do roku 2001 byly české domácnosti zadlužené jen minimálně. Následně došlo k poklesů úvěrových úroků a pozvolnému nárůstu dluhů, který přešel na extrémní křivku. Ostatně, podívejte se sami:
Až do roku 2010 jely úvěry českých domácností na steroidech, potom došlo k mírnému zpomalení nárůstu, ovšem křivku lze označovat za extrémní. O co jde? Jde o to, že je 40 % domácností zadlužených a procentuální podíl stále narůstá. Zadlužování českých domácností není dobrý trend. Vypovídá to o tomto:
- domácnosti nemají dost financí na to, aby si ušetřily a koupily v reálné době určité statky = nízká životní úroveň.
- trh je otevřený úvěrům a naopak brání vkladům.
- z poskytování úvěrů se stal národní trend, zadluženost se bere jako normální stav.
Potřeba zadlužit je zpravidla diktována životními potřebami:
- potřeba nového bydlení nebo rekonstrukce stávajícího
- rozšíření spotřebních možností a plnění si svých "snů"
- změny žebříčku hodnot dané mediální propagandou
- marketingová masáž úvěrových institucí
- a v tom nejhorším případě nutnost zaplatit předchozí dluhy
A jak charakterizují ekonomové člověka v dluhové pasti?
- mám potřebu, a chci ji uspokojit, nemám na ni peníze.
- půjčím si tedy peníze, abych svou potřebu uspokojil.
- mám další potřebu, opět nemám peníze.
- půjčím si tedy znovu a uspokojím další potřebu.
- splácím své dluhy.
- mám strach, že ztratím práci, moje chování se začne měnit úměrně svému strachu.
- jsem frustrován z nedostatku peněz na uspokojení svých potřeb.
- pokud si přestanu plnit své potřeby na úkor posilování dluhu, z dluhu se jednoho dne mohu vymanit.
- pokud nepřestanu plnit své potřeby na úkor udržování/posílování dluhu, z dluhu se nevymaním a budu v tzv. celoživotní dluhové pasti.
Člověk mimo dluhovou past
- mám skromné potřeby, které zvládám vykrývat ze svých příjmů a ještě mi něco zbyde.
- každý měsíc spořím peníze, které investuji.
- investice mi přinášejí výnosy, které znovu investuji.
- jakmile se zvednou úspory, mohu zvýšit svou potřebu a uspokojit ji.
- nakonec si užívám nadstandardního života, aniž bych si musel půjčovat nebo více pracovat.
Hlavním rozdílem mezi člověkem v dluhové pasti a mimo dluhovou past určité chování a zejména zvládání svých potřeb.Největší objem dluhů představuje půjčky na bydlení, následují třetinově půjčky na spotřebu a nakonec půjčky na ostatní potřeby.
Celkový objem úvěrů domácnostech přesáhnul v prvním pololetí 2016 astronomickou částku
1,350 bilionů korun českých. Jistě, pokud vezmeme v potaz inflaci, nebude křivka tak strmá, ale... poslední léta čelíme spíše deflaci, tj. znehodnocení koruny je rok od roku zanedbatelné. Graf je tedy za posledních cca 6 let poměrně věrný a možná to zpomalení růstu zadluženosti bylo dáno právě malou inflací.
Největší podíl dluhů domácností tvoří hypotéky.
Hypotéka je velice ošidný dluh. Nízké úroky a daňové úlevy lákají zákazníka do zlaté klícky, která může být zlatá celou dobu splácení hypotéky. Ale také nemusí. V případě, že dojde ke změně nálady, k bankovní krizi, k čemukoli zásadnímu, může dojít k růstu hypotečních úroků. Po uplynutí fixační doby se růst úroků dotkne výše splátek.
Dalším rizikem je pád cen nemovitostí. Pokud spadne cena nemovitostí, může dojít ke změně hypotečních podmínek. Stejně tak, pokud banka získá podezření, že dlužník nebude mít schopnost splácet, lze se nadít nenadálých posunů ze strany banky, která si obvykle zažádá o tzv. zesplatnění zbytku dluhu.
Dříve jsem informoval, že
pokles hypotečních úroků trvá příliš dlouho. Hypoteční úroky se více jak 12 měsíců drží doslova a do písmene při zemi. Nestoupají, ani neklesají. Vypadá to, že banky dosáhly na samé dno cenové nabídky vůči klientovi. Snaží se nalákat poslední davy před tím, než úroky zvednou, aby si mohly svou námahu bohatě zaplatit. A že jednoho dne hypoteční úroky půjdou nahoru, to je taková jistota, jako když vyjde slunce. Podíváme-li se na graf hypotečních úroků za posledních 30 let, najdeme v něm několik takových momentů, kdy byl zákazník houpán nízkými sazbami, aby následně vyletěly nahoru jako ptáček.
Čeká nás pravděpodobně nemilé probuzení. Nevím, jak dlouho banky ustojí nízké úroky, nevím, na co se čeká. Stabilní stav to jistě nebude. Podle mého názoru, dokud bude trvat masivní meziroční nárůst zadluženosti domácností (v tuto chvíli nějakých 95 miliard korun), lze očekávat, že banky s růstem úroků budou váhat. Jakmile se trh zasytí a nové hypotéky poklesnou, lze předvídat zvýšení úroků, aby se udržela stejná ziskovost.
A kdy k tomu dojde?
Zatím se nárůst nových dluhů nezpomaluje. Odhadoval bych za bod zlomu rok 2019/2020. V tomto období by mohl být hypoteční trh nasycen a pravděpodobně nastane období vzestupu hypotečních úroků. Tedy pokud se něco nestane ve světě a nezačne zde na zvýšení úroků působit vnější vliv.
Zatímco v roce 2010 připadal na jednoho obyvatele včetně mimina dluh cca 99 000 Kč, v roce 2016 připadá na jednoho obyvatele dluh 130 000 Kč.
Ovšem, pokud bychom dluh počítali pouze na produktivního obyvatele (řekněme 5 milionů produktivních občanů),
vyjde nám pro rok 2016 suma cca 260 000 Kč na jednoho produktivního občana. A to je docela slušné, nicméně zatím to není úplně extrémní.
Co nás čeká?
Za předpokladu, že ekonomická situace bude stabilní, nebude v příštích letech čekat nic zásadního. Ovšem... Nebezpečný je neustálý růst zadluženosti, který jasně říká, že je naše společnost nemocná. A čím je nemocná? Nízkou životní úrovní. I při ekonomické stabilitě nakonec dojdeme k bodu, za kterým se stane situace neúnosnou.
Pokud bude ekonomická situace stabilní a zadluženost přestane narůstat a zároveň banky nebudou extrémně zvyšovat úroky, problém zvládneme. A upřímně, já na takové pohádky nevěřím...
Zdroj:
názor autora
http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/dluhy-ceskych-domacnosti-v-dubnu-opet-stouply-dluzi-1-35-bil-kc/1355968
http://www.porovnej24.cz/kolik-celkove-dluzime/t1738
https://www.novinky.cz/finance/407040-dve-petiny-domacnosti-maji-nejaky-uver.html
