Moderní svět s sebou přináší mnohé otázky. Jedna z nich zní, zda si dnešní člověk může dovolit věřit v něco nadpozemského, v něco, co nelze dokázat současnými vědeckými prostředky.
Lidé se z hlediska běžně chápané víry dělí na tři hlavní typy. První typ je ryze ateistický a nevěří v nic, co není prokázáno, čeho se fyzicky nedotkne. Jsou to absolutní materialisté, kteří se nechají utvářet materialistickými vlivy a podléhají jim. Dalším typem lidí jsou tzv. vlažňáci. Tito lidé věří i nevěří, něco připouštějí i nepřipouštějí. Jednu chvíli jsou ateisty, aby se za pár let prohlášili věřícími v nějaký ideál. Později je to přejde a přejdou k jiným hodnotám. Třetím typem jsou lidé věřící. Věří v určité hodnoty, v učení, v existenci napřirozené síly nebo bytosti.
V zásadě se lidé dělí na ty, kteří věří a ty, kteří nevěří. Toto je často prezentovaný názor, ovšem já mám příležitost logickou úvahou dokázat, že je to
názor mylný.
Z hlediska absolutního nazírání je veškeré naše konání spojeno s vírou. Chci-li zvednout ruku, musím věřit, že se ruka zvedne. Chci-li promluvit, musím věřit, že se můj jazyk dá do pohybu a já budu schopen vyslovit slova. Lidé, kteří nevěří vůbec, třesoucí rukou nezvednou nic a stejně tak ani plynulého slova nevysloví. Veškeré naše konání je spojeno s vírou. Veškerá naše existence je spojena s vírou. Musíme věřit, že tento svět je dostatečně reálný na to, abychom mohli konat. Musíme věřit, že se zítra ráno probudíme. Musíme věřit, že to, co činíme, je správné. Naše vlastní nevědomost nás nutí k víře, protože kdybychom byli vědomí, už bychom nemuseli věřit, protože bychom věděli.
Vědeckými prostředky těžko dokáži, zda se očekávaná událost v příštím okamžiku s jistotou stane. Ani všechno současné vědění lidstva nedokáže se stoprocentní jistotou předpovědět událost, která nastane v příští vteřině.
Abychom tedy mohli nalézt jistotu a konat, jak nejlépe to jde, musíme věřit. Názorným je příklad řidiče osobního automobilu, který se na silnici spoléhá na své schopnosti. Kromě svých schopností musí věřit, že nikdo jiný v jeho blízkosti neudělá chybu a nezpůsobí dopravní nehodu. Pokud by tomuto nevěřil, nemohl by dobře řídit, protože by se jeho řízení nacházelo v nejistotě, která by mohla podmínit negativní budoucí následky. Stejně tak musí věřit tomu, že jeho auto nemá žádnou skrytou závadu, protože opět kdyby tomu nevěřil, během jízdy by podvědomě očekával problémy, což by mohlo snížit jeho řidičské schopnosti. Řidič automobilu tedy musí věřit. Musí věřit v to, že se nic nestane, protože bez této víry by nemohl vůbec vyjet na silnici.
Na otázku víra nebo nevíra je jednoznačná odpověď:
Víra.
Je třeba věřit, mít ideály, mít vnitřní jistotu. Bez víry se nedostaneme dál. Bez víry není možné přežití.
