Průměrný člověk dokáže rozlišit dva základní stavy svého vědomí - spánek a bdění. Bdění je stav, kdy zpravidla máme určitou kontrolu nad svým tělem i nad svou myslí. Proč určitou kontrolu? I když jsme při plném vědomí, nedokážeme stoprocentně kontrolovat celé své tělo a všechny tělesné pochody. O vnitřních činnostech 'vlastního těla' nemáme ani ponětí. Tělesnou křeč nezvládáme, stejně tak nervové tiky, reakce na vnější podněty jako je zima, teplo, nedokážeme plně ovládat. Dá se tedy říci, že naše vědomá kontrola nad tělem je jen částečná, přesto však má rozhodující právo veta, protože naše vědomí a mysl mají rozhodující slovo ohledně další existence nebo neexistence tělesné schránky.
Spánek je stavem, kdy se vědomí utlumí a ponechává tělo a mysl odpočinku a regeneraci.
I ve spánku mysl pracuje, což se projevuje prostřednictvím snů. Není však pod kontrolou vědomí, které nad myslí přebírá kontrolu po probuzení do bdělého stavu a s překvapením zjišťuje, co si mysl všechno navymýšlela. Ve spánku vědomí nemá téměř vůbec žádnou kontrolu. Občas dochází k situaci, kdy nad tělem přebírá kontrolu pouze mysl a dokonce tělo donutí k pohybu (náměsíčnost) bez aktivace vědomí.
Bdění se může skládat z několika fází podle stupně kontroly vědomí nad myslí a nad tělem. Stejně tak i spánek má rozlišitelné fáze podle stupně kontroly mysli nad tělem a kooperace vědomí.
Mysl
Co je to tělo, již víme. Složitá struktura, fungující stavebnice, biologický stroj schopný pohybu, replikace a práce s omezenou životností. Složitější otázkou je, co je to mysl. S největší pravděpodobností je mysl součástí mozku - tělesného procesoru. Mysl je v podstatě sled logických instrukcí, podle kterých vědomí hodnotí dění v závislosti na čase a prostoru. Je to něco jako poradce, filtr, pojítko mezi tělem a vědomím. Mysl často pracuje samostatně, někdy až příliš samostatně, přičemž se pohybuje mezi dvěma mlýnskými kameny - potřebami těla a potřebami vědomí. Vznikají kolize a krize, jejichž řešení závisí na stupni kontroly vědomí nad myslí a prostřednictvím mysli i tělesné schránky. Na každý pád je téměř jisté, že mysl je produktem mozkové činnosti, mozkových pochodů.
Vědomí
Co je to vědomí, je prakticky nejtěžší ořech k rozlousknutí. Někteří lidé nazývají vědomí duší, jiní si myslí, že kromě vědomí existuje duše jako něco navíc. Primární otázkou tedy je, zda je vědomí duše. Mám názor, že duši můžeme zcela vypustit, protože kdyby existovala, každý člověk by o ní věděl. Ale... většina lidí ví, že existuje vědomí, protože si je tohoto faktu vědoma. Stejně tak si je jista, že existuje tělo a mysl, přičemž obojí od vědomí odděluje. Lze snadno dovodit, že vědomí není totožno s myslí (viz výše), ale nelze dovodit, zda existuje duše a zda je vědomí totožno s duší.
Nyní si tedy pokusme odpovědět, co je to vědomí. V prvé řadě je třeba si říci, že je to 'to vědomí'. Vědomí má střední rod. Není ani mužské a ani ženské. Důkazem pro tuto informaci je fakt, že někteří lidé, i když jsou tělesně příslušni k určitému pohlaví, vědomě přijímají fakt, že jsou vnitřně pohlaví opačného. Pokud by vědomí bylo pohlavní, náleželo by tedy k tělu a nejspíš by nepřipustilo, aby si mysl myslela něco jiného. Na druhou stranu nelze vyloučit vzbouření mysli proti vědomí v závislosti na tělesných potřebách - protože, jak jsem připustil již výše, mysl je schopna samostatných projevů, aniž by vědomí nutně potřebovala. Takoví lidé nám připadají jako duševně choří, protože jejich vědomí není schopno převzít plnou kontrolu nad myslí a tělesnou schránkou.
Vědomí se nám jeví jako něco naprosto nezávislého. Tady a teď si uvědomuji svou existenci. Tady a teď vědomě koordinuji svou mysl a své tělo. Vědomí je u zdravého člověka nadřazeno tělu a mysli. Přesto - u určitých okamžiků dochází k tomu, že vědomě nelze překonat zábrany tělesné a myšlenkovité. Většina lidí se nedokáže zabít. Stejně tak úzkou lávku nad stometrovou propastí vědomě odmítnete přejít, ale nedokážete specifikovat, proč to tak chcete, když je lávka naprosto pevná a při výšce metr nad zemí byste ji přešli naprosto snadno.
Vědomí je entita, o které každý ví, že ji má, ale zároveň nelze vědomí na druhém tvoru přímo pozorovat a fyzicky nahmatat. Z určitých symptomů chování lze dojít k závěru, že dotyčná bytost si je vědomá sama sebe, své mysli a svého těla, nelze však tento závěr považovat za definitivní.
S běžnými prostředky a s běžnou logikou není možné Vědomí dokladovat jako samostatně fungující jednotku, která je nezávislá na mysli a na tělu. Ba právě naopak, mnoho ukazatelů nasvědčuje tomu, že vědomí je produktem naší vyspělé mysli, produktem mozkové činnosti, která je natolik komplexní, že dala za vznik sebeuvědomnělému chápání vlastní bytnosti.
Závěrem lze říci toto:
My všichni víme, že vědomí existuje, ale nevíme, zda je jeho existence dočasná nebo stálá. Při silném úderu do hlavy dochází ke ztrátě vědomí. Při konzumaci nadměrného množství alkoholu dochází k útlumu vědomí a převaze myšlenkové a tělesné činnosti. Z těchto a více indicií si dovozuji, že vědomí je snadné ztratit, obtížné získat. Pokud je vědomí opravdu tak cenné a snadno zničitelné, jak se jeví, dojde k jeho ztrátě pravděpodobně i smrtí.
Uvítám Vaše názory na téma Tělo, mysl a vědomí.
