Když se vás zeptám, co je to realita? Asi většina ukáže na svět kolem sebe a řekne - tohle je realita. Reálná je židle, na které sedím, reálná je místnost, ve které jsem, vzduch, který dýchám.
Nyní si myšlenkově stvoříme hypotetickou bytost - člověka. Tento člověk má k dispozici to, co každý zdravý člověk - sluch, zrak, čich, chuť, hmat a mysl. Je to šest smyslů, kterými vnímá svět. Dále má k dispozici končetiny, hlasivky, mimické svalstvo, kterými komunikuje se svým okolím. Obecně má tedy k dispozici vstupní a výstupní periferie. Realitu samozřejmě chápe pouze přes vstupní a výstupní periferie, jiná možnost není.
Naši hypotetickou bytost si nazveme prostým jménem Adam. Představte si, že jednoho dne Adam ztratí sluch, přestane vnímat zvuky přicházející z okolního prostředí. Budou pro něj zvuky i nadále představovat součást reality? Už asi ne.
Představme si, že Adam po určité době přišel i o čich. Budou pro něj vůně znamenat po této ztrátě součást reality? Už asi ne.
Dále Adam přijde o chuť a hmat. Budou pro něj dotyky s okolním prostředním a chuť jídla představovat součást reality? Už asi ne.
Nakonec Adam přijde i o zrak a vše viděné pro něj přestává existovat.
Zůstává mu mysl a výstupní periferie ve formě hlasu a gestikulace.
Co se stane, když Adam přijde i o výstupní periferie? Zůstane mu pouze mysl. Mysl, ke které neproudí žádná nová data z vnějšího světa. Adamovi tak zůstává pouze vnitřní svět, ten je jeho jedinou realitou. Ani já a ani vy už v Adamově realitě nehrajeme žádnou roli, prostě neexistujeme. Pro Adama je mnohem reálnější jeho myšlenka, než-li naše fyzická přítomnost v Adamově blízkosti. Pokud by Adam předtím nepoznal důležitost ostatních smyslů, nikdy by nelitoval, že má k dispozici pouze svou mysl a nic víc. Naopak by se možná cítil šťastný.
A co se stane, když zanikne i Adamova mysl? Jestliže zanikne i Adamova mysl, jedná se o momentální zánik všech Adamových realit a tudíž i Adama samotného přinejmenším ve všech známých podobách reality.
Proč jsem tuto prazvláštní úvahu vynesl na světlo? Chci vám naznačit, že to, co nyní považujete za realné, není trvalá realita, naopak je to dočasná a subjektivně vnímaná realita. My všichni jsme obětí svých vlastních smyslů, které ani zdaleka neodkrývají celou skutečnou realitu, ale poskytují nám jen malý kousek.
Tento malý kousek, který my z celkové reality nazíráme, si každý přestavujeme podle svého. Nemohli bychom přestavovat bez práce naší mysli, bez myšlení. Z toho vyplývá, že i svět kolem nás, ta místnost, ve které sedíte, je produktem lidského myšlení, lidské mysli a tudíž se v podstatě nacházíte uvnitř své nebo cizí mysli a pravděpodobně nevnímáte svět, který se nachází za její hranicí. Je tedy jedno, jestli vnímáme šesti smysly nebo jenom jedním - myslí, protože své mysli přikládáme takovou důležitost, že si svět kolem sebe přetváříme podle ní, a to znamená že se uzavíráme do tzv. vnějšího myšlenkového perimetru.
Tento vnější myšlenkový perimetr byl nepřímo dokázán vědci, kteří při výzkumu kvantové fyziky zjistili, že se částice chovají jinak, když se vědec dívá, a jinak, když se vědec nedívá. Zní to naprosto fantasticky a těžko se tomu věří, takže to berte s rezervou. Ale možné je, že svět se tváří jako svět jen proto, že se na něj díváme, že jej vnímáme svými smysly.
Tak tento svět zkuste vnímat trochu pozitivněji, třeba se nám všem bude žít líp.
