Někteří lidé na Osvícení nevěří. Někteří lidé na Osvícení věří. Jen málokdo však chápe Osvícení. Pojem 'Osvícení' je stejně jako mnoho jiných pojmů odsouzen k radikálnímu postoji. Buď je a nebo žádné Osvícení prostě není.
A co když je to něco mezi? Cožpak není první slůvko z úst dítěte pro něj samotné Osvícením? A první krůček? První kresba? První jízda na kole? Pro dítě je cokoli, co jej přivádí k samostatnosti Osvícením a naopak vše, co jej vede k závislosti... co vlastně? Opakem Osvícení je... Temnota? Zatemnění? Ano - asi Zatemnění. Tedy vše, co dítě rozmazluje, činí jej závislým, kazí jeho schopnosti vedoucí k samostatnému myšlení a konání, to vše je tedy Zatemnění.
A pro nás? Pro nás starší, co už nejsme děti? Mnozí, jak jsem uvedl, na Osvícení nevěří vůbec. Považují toto slovo za náboženský pojem, matoucí pojem, svazující pojem, vyvolávající druhové vzpomínky na staletí náboženského útlaku. Jiní za Osvícení považují ryze absolutní stav rovný stavu božskému. Vysvobození se ze závislostí, vševědoucnost, všemohoucnost. Poznal jsem dokonce nejméně jednoho člověka, který se za Osvíceného tímto způsobem považoval. Ovšem prokázat tuto absolutní Osvícenost je pro nás Neosvícené téměř nemožné.
Jen absolutně Osvícený pozná absolutně Osvíceného.
Osvítit se však dá i jinak. Trochu mírněji, skromněji... Osvícen jsem, porozumím-li složité matematické formuli. Osvícen jsem, když složím zajímavou báseň. Osvícen mohu být myšlenkou, rozumnými názory, radou, moudrou větou, hudbou... Každý, kdo hledá, už stav Osvícení poznal. Pozvolna spějeme k vlastní ucelenosti a nezávislosti na ostatních...
Vymykáme se kolektivnímu blouznění a vidíme mnohé věci z nadhledu. Závislejší jedince přivádíme k zuřivosti nebo naopak probouzíme jejich touhu po poznání.
Já na Osvícení věřím. Jsou různé kvality vnímání reality a každý dosažený stupínek směrem k vyššímu vnímání je Osvícením. Samozřejmě si nedělám iluze, protože ne vždy stoupá člověk jen vzhůru. Se stářím přichází nemoce a s nemoci se vnímání zhorší. S tím, jak se zhorší vnímání reality, dochází k Zatemnění, tedy opačnému procesu. Ne vždy, ale u většiny starých lidí je to standard. Vysedáváním před televizí a čekáním na smrt lepší stav svého vědomí nepřivoláte.
Toužíte-li po Osvícení, pěstujte svou touhu, dokud jste plní energie, a dokud váš mozek pracuje v pořádku.
Tím, jak v sobě oživíme naději, dáváme možnost, aby vzniklo nové, dosud námi nepoznané.
