Dříve jsem si často pokládal otázku, zda existuje něco jako osud, či nějaká vyšší síla v podobě Boha, která do našich životů zasahuje, případně nám je linkuje od zrození až do naší smrti. Seznámil jsem se s mnohými filozofiemi a náboženstvími. Některé myšlenky mě nadchly, jiné naopak znechutily. Při četbě křesťanské knihy o ukřižování Ježíše Krista se mi sevřelo srdce bolestí a já to tehdy prožíval naplno. Ano, v tom okamžiku jsem cele věřil v jeho poslání a v jeho spasení. Při četbě Bhagavadgíty jsem v duši pocítil nebývalý klid a najednou mi bylo všechno jasné. S ustálenou myslí jít vstříc událostem svého života...
A tak bych mohl pokračovat dál a dál...
Nakonec jsem si uvědomil, že to hlavní, s čím musí každý z nás pracovat, je naše vlastní myšlení. Veškeré vnější podněty jsou data, která náš mozek zpracovává a vyhodnocuje. Pokud se setká s užitečnou rutinou či sledem instrukcí, může se podle těchto instrukcí naprogramovat (zachovat). Výsledkem je například fanatismus, silný prožitek víry, životní proměna, jednání v souladu s filozofií...
Každý z nás má ve své hlavě výkonný počítač, kterému není ve oblasti lidských výtvorů rovno.
Snaha vyvíjet počítače je v podstatě snahou napodobit naše vlastní myšlení umělým výtvorem. Tato snaha jednoho dne možná bude završena vytvořením dalšího života, podobného nebo odlišného tomu našemu. Snad i my jsme vrcholem tvůrčího umění jiné vesmírné civilizace nebo inteligence vyššího řádu.
Osud je vůbec zapeklitá věc. Dá se na něj nazírat hned z několika úhlů pohledu. Nebudu zde rozebírat všechny názorové skupiny, bylo by to na dlouhé povídání, ale rovnou vás seznámím s vlastním názorem.
Podle mě
náhoda v tomto světě neexistuje, a to ani když hodím kostkou nebo mincí. Výsledek se dá vždy vypočítat a pokud to nedokážeme v tomto okamžiku, znamená to, že nejsme dostatečně výkonní. Jestliže premisu, že náhoda neexistuje, přijmeme za svou, dost podstatně to ovlivní celý náš život i vlastní rozhodování. Veškeré události jsou totiž
následky předcházejících příčin. Každá událost má svou příčinu, bez příčiny se neděje vůbec nic. Bez příčiny by neexistoval nikdo z nás a ani tento svět.
Náhoda tedy neexistuje a každá událost a stav má svou příčinu.
Tato věta z nás dělá (samozřejmě iluzorně, protože jsme zachycení v následcích) naše vlastní pány. Měli bychom se snažit ve svém životě minimalizovat množství události, na které nemáme vliv. Nikomu nepodléhat, nikomu nesloužit, usilovat o svobodné konání a svobodnou tvorbu příčin tak, aby následky byly pro nás co nejlepší. Touto snahou získáme obrovskou duševní sílu bojovat nebo snášet to, co je neodvratné -
osudové následky.
Co je vlastně osudovým následkem? Například naše zrození nebo naše smrt. Dále je to třeba zemětřesení, pád meteoritu, válka, povodeň... Vše, na co nemáme žádný vliv, nebo jen minimální a přesto událost nedokážeme zastavit. To je osudová událost, osudový, neodvratný následek. Žijeme ve zdánlivě neomezeném světě, ale přitom
každý z nás si uvědomuje základní omezující hranici - čas. K času si připojme zdraví, chuť něco tvořit a nazvěme si je energií, životní sílou.
Životní síla je vůbec to nejcennější co každý z nás má. Bohužel, mnoho lidí s ní vyloženě šantročí a rozdává ji na potkání prostřednictvím peněz, prázdných činů, lpění na zbytečnostech nebo lidech, kteří si tato fakta uvědomují a patřičně je zneužívají.
Život je jedna velká matematická rovnice. I tak by se to dalo říci. A my jsme jen stroje, pouhé stroje, řídící se naučenými programy. Naše svoboda a vůle, tyto vlastnosti jsou kdesi hluboko a mohou existovat pouze jako následky minulých událostí.
Výše uvedené teorie nevylučují zásah vyšší moci, inteligence vyššího řádu. Ta však také podléhá stejným zákonům, a pokud náhodou ne, tak její činy a skutky v tomto světě rozhodně ano.
A na závěr bych se chtěl ještě dotknout času jako pojmu. Co je to čas? Čas není vůbec nic. Je to náš vlastní smyšlený pojem.
Čas reprezentuje sled dějů, sled následků. To je čas. Nic jiného to není. Čas nelze mít, nelze jej přesně měřit, nelze jej brát jako něco pevného a stálého. Je to pouze náš výraz pro řetězení příčin a následků, pro vystižení přirozenosti tohoto světa. Pokud by se nic nedělo, nebyl by ani čas.
A to je důkaz prázdné podstaty tohoto pojmu.
