Některá náboženství a filozofie věří, že člověk může uskutečnit tzv. objektivní náhled na skutečnost. Objektivním náhledem se myslí nezaujatý, nezávislý pohled na realitu kolem nás. Tento náhled může být náhledem lokálním nebo globálním. Lokální náhled znamená nahlížet na bezprostřední skutečnost v čase a prostoru, kdežto globální náhled zahrnuje celý vesmír napříč časem a prostorem.
Materialisté se vnitřně domnívají, že lidský objektivní náhled vytvořit nelze. O tuto tezi se opírá řada moderních filozofií včetně filozofie marxistické a doktríny moderní ekonomie. Jejich mottem je, že se na svět díváme vždy z určitého úhlu diktovaného naším subjektivním zájmem. Materialistické pojetí světa se prolíná všemi profesemi a má za následek příliš úzké vnímání světa. Biolog se zřídkakdy spojí s teologicky vzdělaným člověkem a archeolog jen velmi těžko spojí své síly například s astronomem. Materialisticky vnímaný svět klade subjektivní překážky a vytváří z lidských jedinců loutky s předem ohraničenou působností.
Lidé, kteří si připouští myšlenku, že se objektivní náhled na realitu uskutečnit dá, obvykle více spoléhají na svou víru, než na svůj úsudek. Na jednu stranu je to dobře, ale na stranu druhou právě víra může zakalit zrak a podmínit subjektivně-konstatní vnímání skutečnosti. Staré texty jasně hovoří, že k nezaujatému vnímání je potřeba oprostit svou mysl od jakýchkoli závislostí, utkvělých představ, smyšlenek a dokonce i od tělesných potřeb.
Materialisté sice nevěří, že se člověk dobere objektivního vnímání reality, ale zato vytvářejí stroje, které teoreticky mohou objektivně nahlížet na skutečnost. Člověk však nikdy tyto výsledky nebude umět správně interpetovat. Ve formě stroje hypoteticky může vzniknout myslící bytost, která bude vnímat skutečnost na zcela jiné úrovni. Nezávisle na subjektivním lidském vnímání, nezávisle na pocitech a emocích, které při vnímání skutečnosti vznikají.
Nematerialisté tvrdí, že v historii již existovali jedinci, kterým se objektivní vnímání reality podařilo. Dokonce tvrdí, že takoví lidé existují i dnes. Jediným problémem je, že neposkytli žádný důkaz. V případě lokálního vnímání reality snad ani dokazování jinému člověku, který myslí subjektivně, není možné. Nikdy by důkaz z hlediska čisté logiky nemohl uznat, protože by jej vždy vnímal subjektivně. Na druhou stranu, lze podat důkaz o globálním objektivním vnímání reality a to tím, že takový jedinec uvede informace o vesmíru, které lidstvo nezná, ale dejme tomu za pomocí vyspělé techniky tyto informace za nějakých deset let objeví. Zde by došlo k velice zajímavé věci. Lidský jedinec s objektivním náhledem na celý vesmír by vytvořil stejný závěr, jako vyspělý počítačový systém vesmír pozorující.
K poznání objektivní reality je potřeba speciálního smyslu. Část lidstva je podvědomě přesvědčena, že člověk je tímto smyslem vybaven, a nazývají ho různými jmény - od duše, vědomí až po jakousi univerzální podstatu všehomíra. Ta druhá část je naopak přesvědčena a usiluje o tento cíl, že člověk tento smysl nemá, ale může si jej vytvořit za pomocí strojů. Myslím si, že již brzká budoucnost ukáže, zda má tato druhá skupina pravdu. Otázkou je, jak se s informacemi vyrovnají lidé, kteří nejsou schopni dosáhnout objektivního náhledu na realitu. Získaná fakta si dezinterpretují, nebudou je brát na vědomí, a nebo se tyto objektivní informace stanou jakýmsi novodobým virusem v myšlení subjektivně vnímajících lidských jedinců.
