Někdy v roce 2015 jsem objevil krásu mechanických mlýnků na kávu. Možná to nevíte, ale v Česku mlýnky vyrábí firma LODOS z Lomnice nad Popelkou. Jeden z jejich mlýnků jsem recenzoval v r. 2016 zde:
https://www.blogovnik.cz/recenze-rucni-mlynek-na-kavu-lodos-1920-201612201421.phpRuční mletí pražených kávových zrn má svoji krásu. Ze prvé - k mletí nepotřebujete elektřinu, ale jen své ruce, kterým nesmí vadit chvilka práce. Za druhé - vidíte, jaká zrnka melete. Za třetí - používáním mechanického mlýnku, svých rukou a kávových zrn o něco snižujete závislost na Systému a činíte svoji domácnost o malý kousek soběstačnější, nezávislejší na elektrické energii. Možná i zelenější... A možná za čtvrté - ručním mletím si procvičujete prsty, dlaň a zápěstí a tím bojujete proti karpálním problémům vzniklých na pracovišti používáním myši - což by - pokud by tento problém vznikl - samozřejmě v žádném případě nebylo považováno za zdravotní následek vzniklý na pracovišti :-).
Můj postup je, že si na každý týden namelu kávu do přesnídávkové skleničky a ta mi většinou stačí na celý pracovní týden. Vaření kávy se "socem" má v pracovním procesu své úskalí. Zrychlení peoni si zvykli na instantní kávu, kde vůbec neřeší, z čeho to je dělané, a potom ještě nemusí řešit, jak se zbavit "socu" alias "kávové sedliny" alias "lógru". Co vím, tak u nás na pracovišti (ale nejspíš i v minulé firmě, kde jsem dělal) jsem nejspíš JEDINÝ, který si vaří kávu tak, jak si ji vařili naši předci. Úskalí je - jak se zbavit kávové sedliny, protože pokud bych to vylil do dřezového odpadu, uvodil bych si na sebe hněv minimálně člověka, který by musel dřezový odpad jednou za čas odecpat. A stopa po kávové sedlině by ukázala na jediného pachatele - na mě :-).
Naštěstí ještě ve firmě fungují klasické splachovací záchody, takže po vypití kávy do hrnku naleju vodu, zamíchám a vyliju to do záchodové mísy - a samozřejmě spláchnu, což už leckdo v dnešní době může vyhodnotit, že šeredně plýtvám vodou. Což si onehdá vysloužilo od jednoho nejmenovaného kolegy komentář, že jsem "pěkné prase".
Ovšem k mé omluvě, dá se to propojit i s jinou činností :-). Takže asi jsem to prase :-).
Pít klasickou kávu, po které zůstává sedlina, tedy není zrovna jednoduché. Takový sedlinář může být považován za snoba, potížistu, ychtyla, divňouše, exota. A to ještě musíme zmínit fakt, že sedlinář ROZHODNĚ může být vnímán jako ten, který je pomalejší než MODERNÍ peon, který pije instantní kávu, jelikož musí dělat právě tyhle hocapinky se zbavením se kávového socu, což činí jeho práci méně efektivní asi tak o 5 minut denně. Za rok schopný ekonom vypočítá 250 pracovních dnů * 5 minut = 1250 minut= 20,83 promarněných hodin ročně = 2,5 pracovního dne zahozeného na zbavení se kávové sedliny. Z toho v čechistánských poměrech vyplývá, že jsem zcela zbytečný flákač, kterého není ve firmě zapotřebí a možná časem za mnou někdo zajde a nabídne možnost humánní eutanázie, abych ten Systém dál netrápil.
Tady vidíte, jak je užitečné pít instantní kávu, která v první řadě šetří pracovní čas Vašeho Pána.
Mno.
Ale chtěl jsem psát o něčem jiném. Po namletí kávy, abych dostal pomletá zrnka do skleničky, používám trychtýř. Vlivem vytvořené statické elektřiny se klasický plastový trychtýř prakticky nedá použít, nebohý mlynář kávových zrnek do něj musí klepat prsty, aby se směs dostala do skleničky a nevisela v hrdle trychtýře. Několik let jsem občasně hledal v obchodech trychtýř s dostatečně širokým hrdlem, ideálně skleněný nebo kovový, či třeba porcelánový... Ale nic. Nic. Nic. Nic. A ještě jednou velké Nic. A já to chápu. Proč podporovat flákače a kdo má čas v dnešní době mlít kávu ručně a "strkat" si ji někam do skleničky. To je přece marnění času i penězi. Jak mi kdysi řekl jeden kolega (měl přezdívku Igráček) "jsem příliš drahý na to, než abych se zabýval touto činností". Takže jak vidíte, jsme tady všichni něco jako "hogo fogo", "bohové nad bohy". Nakonec jsem tedy kapituloval a ne - nezačal jsem si vařit instantní kávu, ale uřezal jsem si trychtýř z obyčejné petky a funguje naprosto BEZVADNĚ. Děkujeme Systéme, opět jsme si poradili.
A to je asi tak vše co mě napadá k tématu ruční mletí kávy. Uvědomuji si, že je to nepřátelský akt vůči hádépé ekonomice, vůči průmyslu, vůči státu a také vůči svému zaměstnavateli, ale už jsem si na tento způsob přípravy kávy zvykl a svůj zvyk měnit nehodlám.
Přeji hezký den a na závěr několik fotografií.
Zdroj:
autor
