Nemyslím egyptské faraony, ale mravence Faraony. A doufám, že je českými zákony ještě povoleno jednotlivě zabíjet mravence, hromadně zabíjet mravence a chemickými zbraněmi hromadného ničení zabíjet mravence. Pokud ne, a vztahuje se na mravence Faraony nějaká humální ochrana, tak mi tento stát nejspíš nasadí klepeta nebo tučnou pokutu, případně budu popohnán k soudu za porušení charty o ochraně mravenčích práv.
1. den:
nalezení několika malých mravenců a záchvat humanity.
Když jsem viděl ty drobečky, jak lítají po koberci, přišlo mi jich docela líto. Chtějí u mě získat azyl, proč ne. Nechám je žít. Místa je tu dost.
2. den:
likvidace 10 mravenců.
A hele. Včerejší mravenci si přivedli kamarády. Ale to jsme si nedomluvili, azyl dostali jen ti včerejší. ZRUŠIL JSEM PRÁVO AZYLU. Rozhodl jsem se použít odstrašující sílu, aby ostatní mravenci mohli v klidu odejít. Zabil jsem deset z nich a nechal jejich tělíčka válet před těmi ostatními. Byl to jasný vzkaz: Odejděte, toto je moje teritorium, můj domov, nikoli váš. Máte šanci zachránit mnoho mravenčích životů tím, že se stáhnete.
3. den:
likvidace 30 mravenců
Zdá se, že můj vzkaz nepochopili. Mrtvá těla svých kamarádů odtáhli. Buďto, aby je pohřbili nebo zužitkovali na potravu, netuším. Přitáhla nová jednotka mravenců, něco kolem třicítky a prohledávali okolí. Moje reakce byla jednoznačná. Smrt pro vetřelce.
4. den: likvidace 50 mravenců
nasazena jedlá soda
Někde na internetu jsem vyčetl, že pomáhá jedlá soda. A tak jsem obrátil malý talířek vzhůru nohama a nasypal jedlou sodu. Celou noc se nic nedělo. Ráno jsem posunul talířek a co nevidím. Pod ním se schovávalo víc jak 50 mravenců. Sody si nevšímají, talířek používají jako bunkr. Reakce byla okamžitá. Dalších 50 mrtvých.
5. den:
likvidace 80 mravenců
Další den jsem hystericky pobíhal po místnosti a pobíjel mravence. Víc jak 80 mrtvých. Začala válka.
6. den:
likvidace 130 mravenců a došla trpělivost, nalezen první mravenec u dveří do kuchyně, nasazena skořice
Množství mravenců i přes jejich ztráty, narůstá. Pobil jsem jich více jak 130. Rozbil jsem pevnou skořici a všude možně posypal, hlavně na jejich cestičky. Mravenci mají odpor vůči skořici, ale své nájezdy nezastavili. Jednoduše ji obcházejí, třeba po stěně.
7. den: nasazena chemická zbraň hromadného ničení: BIOCID (bio a cid = ničení života) (insekticid) od firmy Bayer Garden
Zaběhl jsem do drogerie a koupil zbraň hromadného ničení BIOCID. Radějí dvě balení po 120 Kč. Jedná se o gel. Okamžitě jsem gel nasadil na 8 míst. 6 skrytých a 2 viditelné.
Mravenci na nástrahy šli jako šílení. Jakoby pořádně nejedli (do kuchyně se nedostali, všechno balíme ve folii, do plastových, skleněných nebo plechových doziček = zvyk z baráku).
Během několika minut byly nástrahy obsypány mravenci.
Zaregistroval jsem zajímavé chování. Do dvou minut po umístění viditelné nástrahy u cestičky mravenců byla tato nástraha obsypaná mravenci a co víc - mravenci se sbíhali ze všech stran, ale informace jim fyzicky nebyla předána, tj. nepotkali žádného jiného mravence směrem od nástrahy. A šli pouze k nástraze, která byla objevená. Nástraha, která nebyla objevená, byla osamocena, dokud ji neobjevil okolo jdoucí mravenec.
Z toho si vyvozuji, že mravenci umí nejen komunikovat na blízko, ale také na dálku, na vzdálenost až několika metrů. Jak? Možná feromony, ale podstatu této komunikace netuším. Každopádně mravenci "ucítili" objevenou návnadu, ale "neucítili" neobjevenou návnadu. Tj. mravenci u návnady je museli nějak přivolat. A tito mravenci se nacházeli na "průzkumu", tj. několik metrů od cestičky, kdy náhle změnili směr trasy a zamířili neomylně ke skupiny mravenců kolem návnady.
Varování. Tento obrázek je pouze pro silné nátury. Chemický jed mravencům OPRAVDU chutná:8. den: Fyzická likvidace 0 mravenců.
Odhaduji tisíce padlých mravenců "za vlast" vlivem chemie. Není vidět ani jeden mravenec, zbytky nástrah jsou nedojezené, na západní frontě klid. Likviduji viditelné nástrahy a obnovuji skryté nástrany v parketách, pod linem a pod kobercem u vstupu do "království" Faraonů.
9. den: Jeden mravenec zabit.
Tento den jsem viděl pouze jednoho mravence. Vylezl z pod parket a divně kličkoval směrem k návnadě. Zkoušel ji obejít, ale uklouzly mu nohy a on do ní spadl. Pak se pracně vyhrabal, zase kličkoval a v tom jsem ho zabil.
12. den: nikde ani jeden mravenec.
Vypadá to, že boj byl úspěšný. Gratuluji si.
Ubránil jsem svůj domov a své teritorium.
Je to moje svaté právo dané mi přírodou a svatá povinnost. Na následujících řádcích budu dodatečně zapisovat, jak dlouho se mravenci po 1. invazi faraonů neobjevili v mé domácnosti:
4. měsíce po akci
NIKDE ŽÁDNÝ MRAVENEC
7. měsíců po akci
NIKDE ŽÁDNÝ MRAVENEC
18. měsíců po akci
NIKDE ŽÁDNÝ MRAVENEC
