Každý z nás bývá občas postaven před povinnou nepovinnost nebo nepovinnou povinnost, které se nejčastěji říká Dobročinnost.
Dobročinnost závisí na dobré vůli každého z nás, nebo také na přesvědčovací schopnosti toho, kdo od nás dar chce získat.
V zásadě se z hlediska dobročinnosti lidé dělí na tyto typy:
1. Člověk má víc, než kolik potřebuje, a nedá.
2. Člověk má víc, než kolik potřebuje, a dá.
3. Člověk má víc, než kolik potřebuje, a žádá.
4. Člověk má tak akorát a dá.
5. Člověk má tak akorát a nedá.
6. Člověk má tak akorát a žádá.
7. Člověk má málo a dá.
8. Člověk má málo a nedá.
9. Člověk má málo a žádá.
10. Člověk nemá nic a žádá.
Největší bastardi jsou v bodech č. 1, 3 a 6.
Naopak nejvíc potřební jsou v bodech č. 10 a 9.
Charakteři jsou v bodech č. 4 a 7.
Za povinnost lze označit bod č. 2, protože kdo je tak bohatý, že své bohatství nemůže užít za celý svůj život, ten by měl z morálního hlediska podarovat bližního, který je v nouzi.
Nejčastěji se v praxi setkáváme s případy 3 a 6 na straně žádajících a naopak s případy 7 a 4 na straně dávajících. Paradoxně tak bohatá a zajištěná vrstva doluje peníze ze střední nebo chudé vrstvy obyvatel a apeluje přitom na jejich morálku, přičemž sami svou morálku dostatečně neprokazují, dostanou-li se do situace, kdy by museli někoho potřebného obdarovat.
Myslím si, že chudší člověk se mnohem raději rozdělí s bližním, než-li člověk bohatý, který navíc převrátí každičkou korunu, než ji za něco vydá, protože chce své bohatství ještě více rozmnožit.
Lidé, kteří žádají peníze a přitom jich už mají dostatek, se dokáží zahalit do velmi efektního psychického převleku. Apelují na náboženství, na spravedlivost, čest, morálku, lítost a zejména na údajné bohatství svého bližního, který je kolikrát mnohem chudší než jedinec žádající o dar.
Paradoxně lidé dávají své dary i prostřednictvím nákupu, kdy místo toho, aby koupili od české firmy, která s radostí uvítá každou korunku za prodané zboží, kupují u velkých nadnárodních firem, které si už nahrabaly tolik, že by si mohly koupit celý tento stát, kdyby to bylo možné.
Máte-li jen tolik, abyste zabezpečili svou rodinu, svůj dům, zajistili si pokrm a neměli dluhy - nedávejte nikomu nic, jen tomu, kdo vám chudobou umírá před očima. Protože jinak tím poškozujete sámi sebe a své nejbližší.
Nemáte-li ani vlastní dům - potom buďte dvojnásob opatrní, je zbytečné, aby otrok ze své almužny, za kterou si nemůže koupit nebo postavit dům, dotoval své otrokáře.
A pamatujte. Neplatíte daně proto, aby je stát vyhazoval z okna, a vy jste byli dvojnásob dojeni na záležitosti, o které se má stát z vašich daní postarat.
