Na chvíli se pohodlně usaďte a zavřete oči. Využijte všech svých reálných znalostí a vědomostí k tomu, abyste si vizualizovali svět kolem sebe. Začněte sebou samým. Zhluboka a klidně dýchejte, myšlenkově prozkoumejte své tělo a svou mysl. Je vaše mysl klidná a uvolněná? Nuže, můžeme přistoupit k nazírání na vnitřní i okolní svět.
Začneme tedy tělem. Představte si reálnou vizi toho, co vaše tělo představuje. Nekonečné množství malých a samostatných organismů dohromady utvářející jeden živoucí celek - vaše tělo. Myriády buněk, provázaných systémů, složitějších a důmyslnějších než-li kterékoli technické zařízení včetně supervýkonných počítačů, jež člověk dosud vytvořil. Naše tělo je pro vnitřní mikroorganismy uzavřeným systémem, nekonečným vesmírem, jehož smysl neznají, ale my jako člověk, ano. Pro ta neuvěřitelná množství živoucích systémů obsažených v našem těle jsme my bohové, kteří můžeme dávat nebo brát.
Rozšiřte svou všímavost na blízký svět kolem vás, na tuto planetu. I ona je tvořena živoucí materií a kromě ní i množstvím zdánlivě neživé hmoty. Hlína, tvořená pozůstatky uhynulých organismů, z těchto zbytků znovu povstala a zaplnila se živoucími stvořeními, která přijímají jako potravu zbytky těch, co už nejsou. Celá planeta se chová jako jedna jediná živoucí buňka a my, i když si to nepřipouštíme, tvoříme zákonitý celek, žijící v (para) symbióze s naším přirozeným prostředím, planetou Zemí.
Naše nazírání překročí hranice planety a obsáhne blízké i vzdálené světy. Vesmír je plný světů, plný života a plný smrti. Je jako lidské tělo a možná je to dokonce naše vlastní tělo, na které takto nyní nazíráme. Naše tělo rozprostřené do všech zdánlivě nekonečných koutů známého a neznámého. My samotní se v tomto vesmíru ztrácíme a naše vlastní já i s tělem přestává být důležité.
Náš život je vězením. My jsme uvězněni v sobě samotných. Naše mysl se pokouší uchopit, poznat a prozřít, ale nedaří se. Naše existence je křehká a vědomí se snadno přelévá z formy na formu. Energie je málo. Život jsme si stvořili my sami naší neznalostí. Život je plný boje o znovuobnovení původní Svobody, stavu věčného a nepomíjivého, stavu, který nezná příčinu a následek, stavu, který nezná čas a hmotu.
Život je plný boje. Boje o Svobodu a Nezávislost. Boje o poznání, boje o vědomosti, které vedou k poznání. Naše nevědomost tkví v tom, že neznáme veškeré následky, které přijdou. Již v příští sekundě může nastat konec. My to nevíme. Zatím to nevíme. Jisté je jedno - cesta k poznání nevede přes nekázeň a vnitřní neklid. Cesta k poznání se podobá cestě provazochodce. Abyste mohli přejít lano, je třeba se připravit a poctivě cvičit. Skromně si zout boty, odhodit všechnu nepotřebnou zátěž. Nedívat se dolů, zničit svůj strach. Odhodlaně se pustit vpřed. Lano není příliš vysoko a vy často padáte. Opět je třeba se vrátit a znovu to zkoušet. Jediná cesta přes řeku příčin a následků je po laně. Je třeba přejít na druhý břeh, na břeh, kde řeka neplyne. Na břeh, kde neexistuje tok času a past věčných následků.
Existuje pro člověka vznešenější a těžší cíl? Jen odvážní se pustí dál...
