Co je to smrt? Slovo smrt je označení pro zánik živého organismu. Vymyslel ho člověk, aby pojmenoval své zásadní omezení, svou hranici, konečnou stanici, červený semafor, který čeká na každého z nás. Smrt je něco, co lidský mozek nedokáže pochopit. Každá živoucí forma má ve svém organismu zakódován zákon přežití.
Zdravý člověk chce žít, chce žít za každou cenu. Problém je v tom, že v našem světě není žádná forma stálá a věčná.
Na Zemi existovalo mnoho rozličných lidských kultur a každá z nich se s tímto zánikem, nebo-li smrtí, vyrovnávala po svém.
Většina náboženství se snažila z člověka sejmout strach ze smrti. Křesťanství mluví o království nebeském pro všechny věřící. Smrti se není třeba bát, protože máte život věčný. Indiánské legendy mluví o věčných lovištích, kam se dostanou udatní bojovníci. Vikingské legendy hovoří o Valhalle, věčné hostině a v podstatě věčných lovištích pro všechny udatné válečníky, kteří zemřou v boji. Stejně tak hovoří o podsvětí pro všechny ty, kteří v boji nepadnou. Podsvětí skloňují i řecké legendy a k tomu dodávají, že se s něj lze vrátit zpět na Zemi v novém životě (reinkarnace). Později toto téma rozvíjí římské náboženství.
Náboženství Kršny hovoří o smrti tak, že není třeba se jí bát. Pokud člověk v něco upřímně věří, v novém životě se jeho víra naplní. Jestliže někdo věří v určitého boha, přijde po smrti k němu. Jestliže někdo věří v Kršnu, dostane se přímo ke Kršnovi, což je, dá se říct, nejvyšší forma (úroveň) bytí.
Buddhismus zašel ještě dál.
O smrti hovoří jako o hvězdné bráně (obrazně), kterou se člověk reinkarnuje do jiného zrození (čas, místo) podle věčných zákonů příčiny a následku. Podobně jako náboženství Kršny hovoří o tom, že pokud by člověk v tomto životě štěkal jako pes, stane se v příštím životě psem. Kromě tohoto však říká, že se lze z věčného zrozování a smrti vymanit tzv. vysvobozením do nibbány, což je stav věčného štěstí (mimo hvězdnou bránu).
Nejreálněji pojímá (podle toho, co vím)
smrt Starý zákon. Posmrtné stavy zde nejsou příliš řešeny, naopak boží slova prach jsi a v prach se obrátíš říkají, že po smrti nemáme nic čekat, protože jsme jen pouhý prach a nic víc. Starý zákon obrací pozornost k tomuto životu a nikoli k životu posmrtnému.
Dnešní společnost západního ražení se v pojetí smrti nejvíce blíží snad právě Starému zákonu. Po nás potopa. Jediný rozdíl je v tom, že západní společnost necítí odpovědnost ani před bohem, ani před žádnou jinou autoritou. V životě je třeba si nejvíce užít, a proto je potřeba vydělat peníze a utratit za vhodné požitky. Jen tak může ekonomika růst.
Zásadní otázkou je, které náboženství nebo který styl (západní, východní) má k pojetí smrti nejvíce blízko?
Na tuto otázku neexistuje odpověď. Ale možná si lze odpovědět jinou otázkou:
Jak žít, abychom se smrti nemuseli bát? Náš mozek není schopen smrt pochopit, ale je schopen se na smrt připravit. Není třeba přemýšlet, co bude za bodem našeho zániku. Logické jsou odpovědi dvě - buď bude něco nebo nebude nic. Každopádně se (pomyslně) napijeme z řeky Léthé (a v tomto se shodují všechny hlavní nauky) a zapomeneme na tento život, aby jsme již dále neexistovali nebo naopak existovali v životě jiném.
Žijme tedy tak, abychom se nemuseli smrti bát.
Říká se, že umírá-li člověk s klidnou a vyrovnanou myslí, tak se mu dostane věčného klidu a míru.
