Blíží se velmi smutný a nešťastný okamžik. Svoboda, kterou jsme získali v první polovině 90. let dostane pěkně na prdel. Není žádná síla v této zemi, která by pravděpodobně dokázala odmítnout chystané omezení střelných zbraní ze strany
ústředního komisariátu Evropské Unie. A my si tak budeme moci připomenout pocity, které měli naši předkové nejen v období habsburské nadvlády, ale také v roce 1938, v roce 1948 a po celou dobu "komunistického" režimu.
Chtěl bych však napsat, že ne každý předek tyto pocity prožíval a ne každý je bude prožívat nyní. Pokud žijete běžné, nudné životy, žijete běžným konzumním životem
ovčana občana, o nic se nesnažíte, takové pocity zažívat nebudete. Naopak, díváte se na nás lidi, kteří se usilujeme o opravdový aktivní život, jako na nepříjemné spoluobčany, kteří jsou nenormální. A netvrďte mi, že to není pravda, protože já to kolem sebe vidím. Protože, co si budeme nalhávat,
lidé, kteří se o něco snaží, patří v naší společnosti k výrazné menšině. Jako důkaz můžeme zkonstatovat minimální počet členů politických stran tak nepoměrně rozdílný oproti počtům za 1. republiky. Díky nezájmu lidí o politiku život v této zemi ovlivňuje naprosté minimum elitárních jedinců.
A proto ani nepočítám s tím, že by se legálních držitelů střelných zbraní zastal
ovčan občan nestřelec. Ale občan nestřelec musí počítat s tím,
že se ho také nezastaneme, až mu stát nebo unie chytne výrazně do jeho zbývajících práv.
Je to taková zvláštní věc. Vykonali jsme těžkou zkoušku, prošli jsme sítem a vydobyli si právo kupovat, držet a nosit zbraně. Jsme před zákonem čistí jako lilie. Vyhýbáme se alkoholu. Sportujeme. Cítíme lásku k naší vlasti a k vlastní rodině, kterou chceme chránit. Stát nám povolil nákup zbraně, povolil nám její držení i skryté nošení. Stát nám na to dal papír a svůj souhlas.
A nyní se blíží doba, kdy stát svůj názor pravděpodobně radikálně změní.Je to podobné, jako byste měli auto, k němu platný technický průkaz, technické osvědčení, zastavil vás policista a auto vám zabavil, protože mezitím stát svůj názor na vaše auto změnil a rozhodl se, že vám techničák i auto odebere.
A věřte tomu, až se podobná věc stane, že my, bývalí střelci, nehneme ani prstem. Prostě vám na to budeme prdět, tak jako vy prdíte na naše problémy teď.
Spousta držitelů zbraní v naivní důvěře v systém nainvestovala do svých zbraní nemalé peníze. Stát jim je nyní sebere. Dostanou odškodné a nebo ne? Kdo bude chránit jejich rodiny před přívalem chaosu, který většina aktivně myslících lidí podvědomě cítí v blízké budoucnosti? V každém století se na našem území odehrálo několik válek, násilného bezvládí a nepokojů, proč by 21. století mělo být výjimkou? Ano, odeberete nám zbraně a my neochráníme své rodiny. A moc bych se divil, kdyby v nás zůstala ochota bojovat za takovou zemi (a její občany), která nám nejprve dá právo a posléze toto právo držet zbraň sebere.
Jak jsem napsal. Jakmile dojde na lámání chleba, koupím tříkilové kladivo.
Vezmu svoji zbraň a budu bušit a bušit, dokud z ní nezůstane hromádka plechového šrotu. A tuto bývalou zbraň odnesu odevzdat příslušným úřadům. NEPŘEJI SI, aby v blízké budoucnosti moje zbraň pomohla naplnit kontejner, který bude jako dárek odeslán českým ministerstvem obrany na blízký východ nebo jiným "přátelům" bez zbrojních průkazů a řádných zkoušek. To si opravdu nepřeji a k tomu nedojde. MOJE ZBRAŇ NENÍ URČENA K TERORU, ALE K OBRANĚ.
Jeden moudrý muž napsal. Symbolem základní svobody jsou dvě věci:
zbraň v trezoru a cestovní pas. Pokud stát zakáže tu první věc, je třeba začít chystat kufry. A pokud stát hodlá zakázat i tu druhou věc, je třeba emigrovat ještě dřív, než to stihne udělat.
Přeji hezký den, pokud je to možné.
