Pokud se zamyslíme nad tím, že lidstvo podle vědecké víry pochází z Afriky, kde se vyvinulo z opice, následně se skupiny migrujících homo sapiens přesouvaly všude možně po světě a osvojovaly si jednoduché skřeky, ze kterých vznikl jazyk, něco tady nesedí. Podle jazykových map (https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4f/IndoEuropeanTree.svg) jsou jazyky více než příbuzné, pocházejí pouze ze čtyř zdrojů: IndoEvropská větev, Australská větev, Bantu a Uto-Aztécká větev. Přičemž některé výrazy jsou (např. matka) shodné pro drtivou většinu jazyků bez ohledu na jazykovou větev.
Shodné výrazy lze vysvětlit migrací, je prokázáno, že se např. Féničané dostali do jižní Ameriky. Mohli naučit obyvatelstvo novým výrazům, ale na druhou stranu, těžko učili obyvatele říkat "matka" novým způsobem.
Nyní se zamyslíme nad "zmatením jazyků" a zkusíme si vysvětlit, jak došlo k tomu, že na naší planetě existuje více než 6900 samostatných jazyků. A možná nám k pochopení trendu zmatení jazyků pomůže trend opačný, který probíhá v současné době - totiž sjednocování jazyků na hlavní jazyky jako je angličtina, čínština a španělština. Podle některých prognóz by snad už za 150 měly být pouze tyto tři jazyky aktivní....
Zmatení jazyků
Pojem zmatení jazyků nemám sám od sebe, že bych si ho nějak vymyslel. Tento pojem je zmiňován ve Starém zákoně, konkrétně v příběhu o stavbě babylonské věže. Badatel Sitchin se domnívá, že babylonskou věží se mínila stavba obrovského zikkuratu, tj. "vyvýšeného místa". Ve starých destičkách je uvedeno, že právě zikkuraty byly místem, kde sestupovali bohové z nebes a opět se na nebesa dostávali. Místo bylo vyzdviženo nad zem z důvodu častých záplav, aby bylo vždy čisté, rovné a pevné. Když bohové odešli, lidé si na zikkuratu začali stavět další patra a v nejvyšším místě chrám zasvěcený bohům, jejichž návrat se očekával.
O zikkuratech více zde.
Další zmínkou o zmatení jazyků nám dávají samotné sumerské destičky, v nichž se uvádí, že ke zmatení jazyků došlo ze záměrů bohů, a to právě proto, aby byl člověk vždy rozdělen, a nebyl jednotný. Bohové údajně rozdělili lidstvo do několika skupin /které jim sloužili/ a každou učili svébytné kultuře a jazyku. Pokud se však setkali zástupci dvou skupin, nerozuměli si a nebyli si schopni účinně předat informace. Podle ještě dalších informací měl každý bůh své lidské otroky, které učil tomu, co on potřeboval, aby lidé vykonávali.
Když se zamyslíme nad tím, jak lze zmást jazyky, napadají mě tyto cesty:
1. Vzdělanostní/Náboženské/Duchovní, tj. nucené Systémem z nějakého důvodu.
2. Migrační - promísení více kultur mezi sebou, přičemž každá z nich má jiný jazyk, jinou kulturu, jiné "kořeny". Pokud poměr mísení bude vyrovnaný, do několika desítek let zde máme nový "jazyk", diametrálně odlišný od původního.
3. Izolační - dvě kultury se dostanou do vzájemné izolace, přičemž každá z nich prodělává rozvoj ve vztahu k měnícím se podmínkám. Za staletí až tisíciletí vznikne nový dialekt a nová slovní zásoba.
---
Vzdělanostní zmatení jazyků má největší efektivitu, což můžeme pozorovat sami na sobě. Spisovná čeština "ubila" lokální dialekty našich předků. Účinky se projevují již po první generaci. Nyní je "spisovná čeština" infikována zejména angličtinou, kterou většina lidí potřebuje pro práci s moderními technologiemi. Za několik desítek let tedy můžeme očekávat mišmaš češtiny a angličtiny. Pokud vývoj bude pokračovat, časem angličtina češtinu zcela nahradí/vytěsní.
O něco pomalejší je migrační zmatení jazyků, které může trvat i několik generací, než vznikne nový "dialekt", jenž do určité míry bude kopírovat jazyk majoritního obyvatelstva. Přesto bude do jisté míry odlišný.
U vzdělanostního a migračního zmatení jazyků není vyloučena tzv. recidiva, tj. za určitých okolností (u nás národní obrození způsobené širokou nespokojeností obyvatelstva s nadvládou Habsburků) návrat k původním kořenům.
Izolační zmatení jazyka trvá nejdéle a má největší platnost - staletí, tisíciletí. Tento typ zmatení jazyků má největší stabilitu a působí (i kulturní) chaos v komunikaci opětovně se setkávajících národů, které kdysi měly společné kořeny. Čím delší odloučení, tím větší rozdíly umocněné novými vlivy, zkušenostmi, rozvojem.
Závěrem
Z výše uvedených informací lze vyvodit, že na lidstvo působila směsice všech faktorů - izolace, migrace i působení systému. Největší zásek do našeho jazyka (staroslověnština) za posledních tisíc let způsobila církev a nadvláda Franků. A to natolik hluboký, že nyní je jen málokdo, kdo by původní staroslověnštině rozuměl a natož jí psal. Následně nastalo období germanizace, které skončilo prozatímním neúspěchem.
Před tímto obdobím pravděpodobně probíhala izolační a migrační fáze, kdy vlivem změny klimatu (doba ledová, potopa, meteorit) migrovaly jednotlivé části původního "indo-evropského" kmene, případně se dostaly do stovky (i tisíce) let trvající izolace. Část slovní zásoby (matka) zůstala, byť jinak vyslovovaná, ale ostatní výrazy doznaly výrazných změn. Tato fáze trvala ne tisíc let, ale pravděpodobně deset tisíc let i více.
A konečně. Na úplném "počátku" byl prokazatelně i podle vědců jeden jediný jazyk. Vědci se domnívají, že slovní zásoba byla omezená. Uvážíme-li, že podle sumerských destiček sloužili lidé jako otroci svým bohům, tak otrok nepotřebuje mít velkou slovní zásobu. V tom případě by to perfektně sedělo. Na základě výše uvedeného lze dovodit, proč je na naší planetě víc jak 6000 aktivních jazyků. Žijeme v nestálém světě a při prvním rozlomení globalizace a pádu civilizace zpět do temnoty a skupinové izolace, se jazyky opět začnou štěpit nebo-li zmatit.
Ostatně, na starých destičkách je údajně psáno, že náš svět se nachází v nestabilním pásmu "za kamenným náramkem".
NESTABILNÍ - i tak lze označit základní vlastnost našeho světa.
Zdroj:
názor autora
