Při studiu kultury Ubaidu, Sumeru a Akkadu jsem se neodvratně dostal až k zikkuratům. Na internetu existuje několik fotek pozůstatků zikkuratu Chogha Zanbil v Iránu. Když se na ty fotky podíváte, a pokud si najdete simulační nákresy, jak takový zikkurat vypadal, tak kleknete do kolen. To je mix Hvězdné brány a mayských pyramid. Je to obrovské. Nemá to okna. Je tam spousta schodů a některé zikkuraty mají i - a to se podržte - rampu. A je to celé z cihel. Sta tisíce, možná miliony cihel. Úplná cihelna... Jedna cihla jako druhá. Vnější zdi byly budovány z pálených GLAZUROVANÝCH cihel, vnitřní zdi z nepálených cihel. Každé patro zikkuratu mělo jinou barvu. Samotný zikkurat byl postavený jako nedobytná pevnost, obezděná vysokou masivní zdí a ohrazena vodním příkopem.
Dnes se vlastně neví, co bylo na vrcholu zikkuratu, protože žádný vrchol zikkuratu se nedochoval. Jisté je jedno, byla tam plochá strana - PLOŠINA. Někteří vědci si myslí, že na nejvyšší plošině byl chrám a jsou indicie, že mladší zikkuraty nějaký chrám nahoře vybudovaný měly. Také se ví, že NEJSTARŠÍ zikkuraty, zejména ty z kultury Ubaidu měly nahoře jen (přistávací?) plošinu, na které se z nebes zjevoval bůh.
Samotný Hérodotos ve svém díle Dějiny píše, že byly ještě v jeho době udržovány obrovské chrámy a zejména obytné prostory pro boha, který může sestoupit z nebes. Ložnice, koupelna, jídelna, služebnictvo. Vše bylo nachystané a připravené, jakoby měl bůh přistát právě dnes. Není to zvláštní, takové zvyky?
Když se zamyslíme nad tím, že primitivní kultury v době bronzové a možná i kamenné stavěly takové obrovské stavby, se kterými bychom my dnes měly potíže je postavit, tak je to opravdu zvláštní. Takový projekt vyžaduje perfektní plánování, logistiku, prefabrikaci, výrobní technologie, zajištěnou dopravu, dělníky, potravu pro dělníky, ubytování pro dělníky, inženýry, projektanty, architekty, sofistikované nástroje a stroje. A samozřejmě ideálně několik cihelen - závodů na výrobu pálených a glazurovaných i nepálených cihel. Tohle všechno máme v těch primitivních kulturách hledat kde???
Rozměry základny běžného zikkuratu, a v tehdejší době cca 1500 př. n. l. a dříve, bylo takových zikkuratů v Mezopotámii požehnaně, byly cca 60 x 40 m. Takže nejméně půlka fotbalového hřiště. Stavěly se i větší zikkuraty 90 x 60 m.
Všechny tyto stavby byly stavěny jako pevnosti. A byly stavěny tak, aby přetrvaly věky. Tj. nikoli s životností na 50, 100 nebo 200 let, v případě janovského mostu (který nedávno 08/2018 jako zástupce moderního stavebnictví prachsprostě spadnul) možná i míň, ale byly stavěny s životností tisíce let. Kdyby je nerozebrali lidi na materiál pro své domy, stály by tam ještě teď.
Na této stránce je trojrozměrný model zikkuratu, snad bude fungovat i ve vašem prohlížeči:
https://3dwarehouse.sketchup.com/model/33e3e60931d571d01b41ac5ad708c9da/Zikkurat-von-Ur?hl=en
Díky tomuto 3D modelu si může dnešní člověk "osahat", co to byl zikkurat, jak byl obrovský, jaké pocity v člověku vzbuzoval...
Obrovská pokora... Tam nahoře, na nejvyšší plošině zikkuratu, muselo přistávat něco mocného, významného. Chtělo to soukromí, ale chtělo to také péči lidí. Služebnictvo a chrámoví kněží příchozího boha uvítali, prokázali úctu a zavedli jej do přilehlých chrámových prostor, kde bylo připravené ubytování, jídlo a koupel. Vyjít všechny ty schody na nejvyšší plošinu, poklonit se svému bohu...
Po velmi dlouhé době, kdy bohové přestali přistávat na zikkuratech, se kterýsi sumerský král ve 22. století před naším letopočtem rozhodl, že zikkurat opraví.
Když tehdy bylo nutno opravit takovou nadčasovou stavbu (akkadský král Šarkališarri kolem r. 2198 př. n. l.), jak stará asi musela být???
Pokud bychom chtěli zikkurat nazvat přiléhavěji, mohli bychom jej nazvat názvem CHRÁM NEPŘÍTOMNÉHO BOHA. I když bohové nebyli přítomní, lidé udržovali jejich oblíbená místa po tisíce let, protože čekali na okamžik, kdy se vrátí. Tomu se říká skutečná víra. Těžko si představit, že by lidé doby kamenné a bronzové postavili fiktivnímu bohu větru, bohu měsíce nebo bohu vody takové monumentální dílo, jež vyniká precizností a množstvím pálených cihel s barevnou glazurou... to neměli nic jiného na práci???
Jak hluboký dojem museli bohové na lidech nechat, když stavěli a udržovali něco takového!
I Hora Osudu z Barbara Conana bledne závistí...
Jak jsem psal, kultura Ubaidu budovala zikkuraty bez chrámu na nejvyšší plošině. Je docela možné, že ty nejstarší zikkuraty byly na plochu největší, což potvrzuje také dnešní věda, ale neměly víc jak dvě patra. Víc nebylo potřeba. Před mnoha deseti tisíci lety byla půda Sumeru bahnitá, každoročně probíhaly záplavy. Létající kočár bohů musel přistát na suché místo, vyvýšené nad okolní krajinu, aby se nedostal do vody při záplavách, a bylo možno přistávat celoročně. Jak prosté... Po odletu bohů, lidé začali stavět stejná "vyvýšená místa", ale protože bohové nepřistávali, postavili na nejvyšším místě zikkuratu chrám a čekali, kdy se bůh zjeví v tomto chrámu.
Zdroj:
názor a zkušenost autora
https://www.crg.cz/sekce/historie/referaty/starovek/mezopotamie/zikkurat.htm
http://vygosh.cz/de-mezopotamie.html
http://www.artslexikon.cz//index.php?title=Zikkurat
https://en.wikipedia.org/wiki/Ziggurat
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zikkurat
https://neveda.cz/zikkurat-v-uru-starodavny-chram-k-pocte-anunnaki
