Poprvé jsem si přečetl "povídku" Nic pro hrdiny v knize Pozemšťané a Mimozemšťané, což byl soubor vědecko-fantastických povídek. Byla to jednoznačně nejlepší sci-fi povídka, co jsem kdy četl, a že jsem jich četl spousty. Ale je to vlastně opravdu povídka? Její rozsah zahrnuje cca 150 A5 stránek. Je to vlastně normální plnohodnotná kniha.
V roce 2004 povídka vyšla také v Českostátu knižně (nakladatelství Triton) a to s pokračováním, které se jmenuje "Bernhard Dobyvatel".
A o čem toto dílo vlastně je? Nic pro hrdiny vypráví humorný satirický příběh o vojákovi galaktického impéria, který je vyslán na průzkum planety se zbytky sta tisíc let staré vyhynulé civilizace. Možná jde o planetu Zemi, kdo ví. I když je civilizace vyhynulá, neznamená to, že na povrchu není pěkně rušno. Planetu ovládá ústřední robotický mozek, který má k dispozici spoustu zajímavých technologií. Umí a také vytváří lidské i jiné bytosti z protoplazmy, které jsou k nerozeznání od přirozených forem života. Inspiraci hledá v literárních dílech, takže po planetě běhají nejen kovbojové, ale také upíři, válečníci Vallhaly, bohové, krásné zdravotní sestřičky, chudí rolníci a další formy života, které byly kdy popsáy v nějaké knize. Voják Bernhard je na planetu vysazen s "přítelem" Robodruhem, což je hnusný práskací zbabělý robot, který hlídá vojákovu morálku a útočí na jeho psychiku častými reklamami. Kniha je plná neustávajících vtipných hlášek a situací.
Autor dráždí pudy čtenáře, protože zabíhá do bizarních detailů. Autorova představivost je z tohoto hlediska velkolepá, protože prostřednictvím Bernharda navštívíme nejen Drákulův zámek, ale také roboty šíleného doktora Asimova :-).
V pokračování pod názvem Bernhard Dobyvatel se tentokrát neomezujeme na jednu planetu, ale náš hrdina Bernhard putuje po velmi dlouhé cestě vesmírem, aby v závěru zjistil, že jeho cesta má hluboký smysl... pro určitou formu umělého života :-). Kvalita druhé části už není na takové úrovni, jako část první, ale stále je to ukrutná jízda, ve které se neustále něco děje a čtenář má problém se odpoutat od knihy, ve které jedna scéna střídá druhou s neznámým vyústěním, přičemž hlavní pointa je ukrytá v samotném závěru knihy.
A dáme si malou citační ukázku:
... Pak objevil bohy, kteří dosud stáli v hloučku a s bručením si prohlíželi vojáky. Starý Držkoun zmlknul uprostřed věty.
"Co je, krucinál, zase tohle?" zaryčel a upřel na ně cholerické oko. "Civilové? Nenávidím civily!" Zmateně přejížděl očima po jejich dlouhých bílých plnovousech, vavřínových věncích na letitých hlavách, po oděvech s krátkými rukávy a chitóny po kolena, odhalujícími kostnatá lýtka a špinavé ploché nohy, po jejich hubených krcích a povadlých rukou. Zjizvený obličej mu pomalu a sytě brunátněl. "Hippies!" zavřískl. "Zbabělci zženštilí! Intelektuálové! Pacifisti! Demokrati! Komunisti! Pitomci! Co tady, krucinálhimldonrvetr, děláte? Odpovězte!"
Jeden z bohů pronesl cosi neslyšného. Starý Držkoun začal snožmo vyskakovat a maličko se uklidnil, teprve když vyčerpal svou omezenou zásobu nadávek. Poté se obrátil ke svým vojákům, ochromeným strachem z něj, a zařval na ně: PAL! Bohové si Držkouna nepřátelsky měřili očima, ale nesnížili se k tomu, aby mu odpověděli.
Vřesovištěm se přehnal řev energetických zbraní, které pracovaly v dokonale nacvičeném taktu. Bohy pohltila oslnivá, nesnesitelná koule totálního ničení. Bernard musel odvrátit oči, aby si je ochránil před zničující září a vrátil se ke zkoumání komorné. Vzhlédla k němu a povzbudivě na něj mrkla. Její rty se pohnuly, ale randál z vřesoviště přehlušil každé její slovo.
....
Bernhard se podíval na vřesoviště a zjistil, že palba ustala. Vojáci postávali v malých hloučcích se zbraněmi visícími v uvolněných rukou a zírali na kouřící spáleniště, kde stáli bohové.
Závěrem
Z mého pohledu se jedná o fantastickou četbu a to nikoli jen označením, ale i reálným zážitkem. To se musí přečíst celé, aby mohl čtenář pochopit veškeré nuance knihy, mimo jiné hlavně kritické, protože toto dílo je kriticky zaměřeno proti současným i minulým vládnoucím systémům. Toto z knihy čiší, vyvěrá a jde cítit prakticky v každém odstavci, který autor napsal. Autor upozorňuje na to, že lidský jedinec je v "rukou" takového systému jen bezvýznamná loutka, které je povoleno, aby slintal, žral, spal a plodil děti, ale jinak má jeho život pod kontrolou Systém, ať už je to cokoli - feudální, komunistický nebo jiný... Jakmile se občan dostane do soukolí takového systému, už nemůže ven. Jeho svoboda je paralyzována závazky, dluhy, nároky, které se na něj Systém vnáší, dokud je občan naživu. Jeho životní prostor je tím menší, čím více občanů Systém produkuje. Jeho ambice musí být tím větší, čím více se od občana očekává bez ohledu na to, kam nezdravé ambice občana přivedou, jedno zda před kulomet nepřátelského vojáka nebo raketové silo nepřátelské družice, či pod pařáty exekutora, ať už je to kat s mečem a nebo kat s finančním výměrem.
Za sebe knihu hodnotím 10 bodů z 10ti. Paráda. Musím uznat jednu věc, že množství prvků v knize je naprosto originálních a nikde jinde na ně nenarazíte. Není to žádná vykrádačka, pokud nepočítáme citáty a slova, která hrdinové promlouvají, a kterými se autor odkazuje na skutečné v lidské historii existující despoty nebo vyšinuté jedince s mocí. Bernardova věta "Dobrotivý Bože", kde se z větráku ozvalo "Ano, tady jsem, co si přeješ?" mě absolutně dostala v prvních stránkách knihy :-).
Zdroj:
názor a zkušenost autora
