Knihu Proměny jsem také poměrně dlouho opomíjel. Nicneříkající název mi nepřipadal dostatečně lákavý, abych si obsáhlé dílo prostudoval. Nakonec jsem si pořídil Proměny v českém překladu od Ferdinanda Stieblitze. Část díla jsem prostudoval podrobně, zbylé části, se kterými jsem seznámen z jiných, přesnějších zdrojů (např. Diktysovy Zápisky o válce trojské), jsem prošel letmo.
Hned v Knize první mě zaujal popis planety Země, cituji: "i země má patero pásů. V prostředním z nich jest vedro, i nelze ho obývat lidem; ve dvou vysoký sníh; dvě umístil v obojích středu, smísil tu s chladem žár a dal jim teplotu mírnou."
To je popis, který jasně naznačuje vynikající znalosti starých Římanů. Nejspíš daný částečně mořeplavbou aje částečně studiem již v té době (před naším letopočtem) starých cestopisů a map. Tento popis naznačuje, že Římané museli mít povědomí o subarktickém až polárním pásu, což je naprosto úžasné a to s vědomím severní a jižní polokoule!
O těch studených krajích Římané museli vědět víc, protože Ovidius dále zmiňuje, cituji "až v Skythii, v půlnoční kraje Boreás mrazný vpadl, a země protějších končin smáčí věčnými mraky a deštěm vodnatý Auster."
...
"Nad tím nade vším bůh pak rozestřel přejasný éthér, prostý tíže a čistý i od všeho zemského kalu. Když tak veškero jsoucno bůh oddělil rozmezím pevným, hvězdy, jež nebylo dřív tou spoustou zaváté zříti, začaly pojednou tryskat a planout po celém nebi."
Tento následující odstavec neříká, že se hvězdy dodatečně vytvořily až po té, co začala existovat Země, ale naznačuje, že pouze nebyly vidět, jelikož byly "zaváté" - a jak uvádí Zillmer ve svých knihách "hustou zemskou atmosférou".
Je to tedy indicie, že by Zillmer mohl mít pravdu a dřív si Země držela hustší atmosféru a vyšší atmosférický tlak. Světlo ze Slunce, Měsíce a hvězd bylo pouze rozptýlené, nikoli jasně viditelné a určitelné.
Ovidius také uvádí, že lidem byla dána podoba bohů, "těch správců celého světa". Naše humanoidní vzezření se tedy podobá bytostem, kteří mají nad tímto světem správu, a kterým se nejspíš lidé, jejich výtvory, zodpovídají.
Nadále popisuje Ovidius čtyři věky:
Zlatý věk,
kdy člověk nepotřeboval zákony ani soudce, sám od sebe ctil věrnost i právo. Smrtelní lidé příliš necestovali, drželi se "svého břehu". Města nemusela být obehnána sráznými a hlubokými obrannými příkopy. Neexistovaly meče ani přílby. Vojsko nebylo potřeba. Svobodná země dávala člověku vše, co bylo k životu nutné. Nebylo potřeba rýče ani pluhu. Člověk si sbíral plody. Na Zemi panovalo VĚČNÉ JARO a mírné a příjemné bylo klima.
Tento popis Zlatého věku naznačuje, že v minulosti měla Země jiné, příjemnější klima, než má dnes. Byla to jakási "superzemě", vhodnější k životu a nejspíš se honosící rozmanitějším životem než v dnešních časech.
Kniha se také zmiňuje o Gigantech, ale autor nezařazuje Giganty do žádného z věků, nevíme tedy přesně, ve kterém věku Giganti žili. Vzhledem k tomu, že Ovidius zmiňuje ohrožení vysokého Étheru vlivem ambicí Gigantů, usuzoval bych, že Giganti obývali Zemi ještě tehdy, když byla k životu více vhodnější, tedy před Potopou. O Gigantech se v Proměnách píše, že začali konkurovat bohům, chtěli být vládci na nebi, a proto se "do výše skupili ke hvězdám". Každý dnes ale ví, aby se dostali ke hvězdám, nestačí stavět vysoké stavby, ale rakety... Vládce bohů jim svým bleskem dílo zničil. Giganti byli násilní a lačnili po válkách.
O předpotopní době se Ovidius zmiňuje také v příběhu o králi Lykáónovi. Zeus, vládce bohů, zmiňuje, že lidstvo je problémem, o kterém prohlásil, že "zahladit musím to plémě smrtelné". Ale také říká, že už dříve bohové museli zlikvidovat jeden problém - a to boj proti Hadonožcům (had?). "kdy stero svých paží se chystal každý z Hadonožců vznést na nebe, aby ho dobyl. Divoký sic byl nepřítel náš, lež z jednoho kmene, z jednoho toliko zřídla ten boj nám vycházel tenkrát."
Války tedy pro bohy nebyly cizí.
Dále Ovidius zmiňuje, že kolem CELÉHO světa "moře kol dokola šumí". To by mohlo potvrzovat Zillmerovu hypotézu, že před Potopou byl jen jeden jediný oceán a jedna jediná obrovská pevnina. Tato hypotéza by vysvětlovala mnohé (příbuznost živočišných a rostlinných druhů na kontinentech). De facto to znamená, že před Potopou vodou izolované kontinenty NEEXISTOVALY.
Stříbrný věk
Ovidius uvádí, že "Saturnus" byl do temnot Tartaru vyhnán a Júpiter ovládl svět, ze kterého vzešlo "stříbrné potomstvo". Znamená to snad, že se změnily dráhy planet, jak naznačuje ve svém díle Velikovsky???
Následně se uvádí, že "Trvání vesny bůh Júpiter zkrátil a kázal, aby měl rok vždy po čtyřech obdobích v budoucím čase, zimu, kratičké jaro, a léto a nestálou jeseň."
To je exaktní náznak radikální změny klimatu po nějaké planetární katastrofě! Zillmer se domnívá, že se klima takto změnilo Potopou světa.
Podle Ovidia Potopu přežilo tvorstvo i mimo "archy/lodě", ale "koho však příval ušetřil, zdolal ho dlouhý půst, když potravy neměl".
Potopu přežil (mimo jiné) Deukalión a Pyrrha. Deukalión uvádí, že "...Kéž bych uměním tvůrčím jak otec můj Prométheus mohl obnovit lidstvo..." Tím přiznává, že jeho otcem je "titán" = bůh a tudíž samotný Deukalión musel být polobohem.
Po Potopě však lidstvo nebylo stejné jako před potopou. Nechme mluvit Dia: "plémě, svým vznikem hodné podivu, nikterak nebude podobné dřívějším lidem".
Ovidius konstatuje, že Stříbrný věk byl "horší zlatého sic, lež cennější plavého bronzu". Tím v podstatě říká, že se žilo za Stříbrného věku hůře než za Zlatého věku, ale lépe než za Bronzového věku.
Ve Stříbrném věku tedy na některých místech planety byl žhavý vzduch "Tehdáž po prvé vzduch se rozžhavil, sálaje žárem suchým..." a na jiných místech "ve výši uvízl led, jenž utuhnul větrem".
O lidech Ovidius píše, že žili v jeskyních a v chýších z křovisek hustých svázaných lýkem (kvalitativní pád životní úrovně). Také začali set a sklízet obilí, domestifikovat zvířata (býk). To vše z nutnosti té, že se kvalitativně zhoršil život na Zemi a už nebylo možno žít jen z toho, co si kdo utrhnul. Začala tvrdá práce o přežití.
Bronzový věk
Začal po Stříbrném věku. Lidé získali krutější povahu a libovali si v nejrůznějších zbraních (a válkách), přesto zločinu bylo málo. Lidský charakter byl stále dobrý.
O tomto věku je Ovidius překvapivě stručný.
Železný věk
Ovidius vysvětluje povahu železa, je "tvrdé" a vyrobeno "z nejhorší rudy". Může tím naznačovat, že bronz je lepší než železo - a my víme, proč. Má lepší odolnost proti korozi i lépe vypadá. Také se z něj snadněji vyrábí předměty i zbraně.
Hřích, stud, pravda i poctivost prchly, nastoupil klam, podvod a šalba, násilí, úklady, lest a zločinná láska k majetku.
Lidé se začali pouštět do dobrodružných cest na moři, klučili lesy. Vytyčovali hranice mezi majetky a později i mezi rody. Začali dolovat v útrobách země.
Lidé zjistili, jak vyrobit ocel, nalezli krásu zlata. Nastaly války, loupeže, nikdo nikomu nevěří.
Příběh o Faéthonovi
Ovidius uvádí příběh o Faéthonovi a musím přiznat, že částečně je tento příběh podoben jiným příběhům o polobozích - třeba o Gilgamešovi. Faéthon je syn Foiba, boha Slunce. Požaduje důkaz, že má tento slavný původ a požaduje přístup na nebe, ke svému otci. To samé (a navíc i nesmrtelnost) chtěl vlastně i Gilgameš. Podle všeho nebyl Faéthon Řek, ale Aithiop, protože autor uvádí, že "Krajem svých Aithiopů a žhavým územím Indů prošel...". Koho považuje Ovidius za "Indy", nemám zdání, ale není vyloučeno, že se pustil za svým otcem na východ, a tudíž přeplul moře, až se dostal na indické území. Hledal místo, odkud jeho otec vychází na nebe. To místo bylo podobno Slunečnímu hradu, který se vypínal do výše na strmých sloupech.
Dále je příběh všeobecně znám, Faéthon si vyžádal otcova vozu. Co ale je zajímavé, je tato pasáž, kterou říká bůh svému synovi:
"Snad si též představuješ tam ve výši nějaké háje, nebeských bohů města a svatyně bohaté dary: nástrah ta cesta je plna a oblud přerůzných tvarů!"
Z toho vyplývá, že vesmír není žádný ráj, není to pro život žádné pohostinné místo!
V textu se také vyskytuje název "Lúcifer". Římané za Lúcifera zjevně považovali "zadní stráž, jde poslední z nebeské hlídky" před rozedněním. Je to jasný popis planety Venuše. Venuše je tedy Lúcifer.
Ovidius uvádí, že špatná dráha Slunce může spálit Zemi nebo i příbytky nebeské (bohů).
Následný popis katastrofy je děsivý:
"Plameny zachvátí celou zem, zvlášť nejvyšší místa, puká a praská půda a vysýchá odnětím vláhy. Šediví zelená píce, a strom i s listím se pálí..."
"I veliká s hradbami města hynou, a obrací v prach ten požár národy celé se všemi státy a kmeny, a hoří hory i lesy."
Ovidius uvádí, že hořel Tauros, Athós, Tmólos i Oita. Vyschly bohaté prameny, řeky, zahořela žárem sopka Etna (vybudila se sopečná činnost po celé planetě). Sníh zmizel a obvyklá zima neuchránila ani Skýthii, zahořel i Kavkaz, Ossa, Pindos i Olympos. Také Alpy i Apenín.
Od té doby jsou národy Aithiopie černé pleti, od té doby je Libye vyprahlá poušť.
Dokonce vzplanul i starodávný Eufrat, který vyživuje Babylon. Vyschla řeka Nil. Země pukala žárem. Moře začalo mizet, ustupovat a objevoval se suchý písek. Hladina moří je pokryta mrtvými rybami.
A Faethon padl - rusé kadeře stravuje žár, řítí se v hlubinu (moře?), letí oblohou jako ohromná hvězda a zdálo se, že padla, ale nepadla vskutku. Až daleko od rodné země v západním kraji jej přijal velký Éridanos a omyl Faethona ve svých vodách.
To mi připadá jako popis pádu komety nebo planetky, které dopadlo do oceánu na západě světa od Aithiopie. Možná tím byla postihnuta Severní Amerika...
Celý den po katastrofě nesvítilo Slunce (husté zplodiny v atmosféře). Požáry světlo dávaly v té tmě.
Vznikl jantar ze slz stromů.
---
Ovidiovy Proměny jsou velkolepým dílem. Lze je přirovnat k jiným kronikám velkých národů. Nejsou datumově přesné, autor neuvádí, kdy se to určité příběhy staly, ale všem je zjevné, že dávno. Dílo je složeno z celkem patnácti knih, pro mě nejzajímavější je kniha první, kterou jsem v této recenzi více rozebral. Zbylé knihy v podstatě jsou známé z řeckých a římských pověstí a co si budeme povídat, Petiškové a další autoři museli čerpat i z tohoto díla.
Zdroj:
autor
