Úvod Hledání On-line hry On-line testy Předplatné Jak podpořit Blogovník Provozní podmínky Zásady ochrany osobních údajů
 



Návštěvy
Celkem:560243
počítadlo ALAWARE.CZ

Úvodní strana  Prohlížení článků  Když papyry promluvily, Anna Swiderková




Když papyry promluvily, Anna Swiderková

Kniha od polské autorky Anny Swiderkové (Anna Świderkówna), po které jsem chytnul nejprve dost váhavě, následně jsem při přečtení prvních několika stran zbystřil, abych zbytek knihy dočetl se zvýšenou pozorností. Zaujala.
Dílo pojednává o starém Egyptu, ne až tak starém. O Egyptu pod vládou nejprve Ptolemaiovců a posléze Římanů. O Egyptu předkřesťanském. O Egyptu z pohledu běžných nebo méně běžných lidí svými rolemi v tomto státě.

Autorka čtenáři předložila papyrovou korespondenci, díky které můžeme nahlédnout hluboko jako do lidských srdcí, tak do domácností a všedních starostí. Tehdejší starosti nebyly až tak odlišné od těch dnešních. S několika rozdíly. Společnost byla otrokářská - každá úspěšnější rodina měla nějaké otroky a díky tomu se mnozí majitelé otroků nezabývali pracemi jako třeba uklízení nebo vaření. Existovali dokonce otroci, kteří sloužili jen jako překladatelé nebo třeba pedagogové. Pedagog byl speciálně vyškolený otrok, který pečoval o dítě svého pána. Doprovázel svěřence do školy, učil se s ním.
Dalším odlišným aspektem bylo odlišné státní zřízení. Úřady byly přidělovány podle majetku. Byly to tak zvané LITURGIE. Bohatí lidé nechtěli vykonávat úřad, protože hrozilo, že výkonem úřadu zchudnou. Všude bujel protekcionismus, korupce, kamarádšovství. Časté byly také zlodějny a podvody. Nejvíc lidi utlačovaly daně a různé povinnosti vůči vladaři. A posledním aspektem bylo náboženství. Polyteismus, víra v různé bohy. Ale povinná víra také v boha římského císaře, když si to císař přál. To se potom postavil chrám a přidělil i velekněz.

Co mě překvapilo, bylo, že pozemky původně lidem vůbec nepatřily. Lidé platili za jejich pronajmutí a pozemky tedy byly v majetku vládce země - faraóna. Země do jisté míry fungovala "socialisticky". Zemědělec potřeboval dodat zrno na setbu, aby mohl zasít. Když mu nedodali zrno, stěžoval si lokálnímu pověřenci, třeba "stratégovi" (tak se jmenovali lidé s mocí).  Chudák měl nařízeno z pole odevzdat přesně neměnné množství zrna svému pánu. Když mu nic nezbylo na jídlo, měl prostě smůlu. Často se stávalo, že zemědělec sekl s motykou a utekl do chrámu pro tzv. azyl nebo prostě utekl ze země pryč, protože příkazy inkompetentů byly tak šílené, že se za takových podmínek nedalo dělat.

Co mě totálně dostalo, cituji:
"Prosím tě a zapřísahám, starej se o dítě pečlivě, a jakmile dostanu svůj plat, ihned ti jej pošlu. Porodíš-li dítě a bude-li to chlapec, nechej si ho, bude-li to děvče, vyhoď je."

Tehdejší doba byla tak šílená, že někteří lidé si nemohli dovolit živit dítě - děvče. Nechtěné děti se vyhazovali ... na smetiště!
Pokud dítě nezemřelo a mělo-li štěstí, odnesl si jej ze smetiště sběrač a někomu (bohatší rodině) jej prodal jako otroka!

Zajímavým aspektem dále je, že tento Egypt byl v područí právníků. Všude se uzavíraly nějaké smlouvy. O dluhu, manželská, předmanželská, o otrocích. Otroka šlo dokonce rozdělit mezi dědice různými díly! Texty smluv byly velmi sofistikované, že si v ničem nezadají s texty smluv dnešních.

Kniha v papyrech popisuje závěrečné utrpení Egypta. Jeho konec. Formátování Egypta cizími uchvatiteli, počínaje Alexandrem Velikým a jeho generálem Ptolemaiem, konče Římany. Ale těmi vlastně ne, protože po nich přišli další, až se starý Egypt dočista ztratil. Alexandrie zmizela, staré způsoby byly zapomenuty, hieroglyfům už nikdo nerozuměl, a tradice otců zavál písek spolu s papyry. Starý Egypt zmizel. Řekové i Římané jej vysáli o jeho bohatství i kulturu.

To, že se k nám dostalo svědectví papyrů, je zásluhou mnoha obětavých lidí. Mnozí z nich papyry vykoupili nejen majetkem, ale také životem. Jen díky těmto lidem se k nám dostala stará řecká literatura, protože se dochovala na egyptských papyrech, které zakonzervoval písek nebo byly použity na obalení mumií.  Bez Egypta bychom řeckou literaturu poznali jen z velmi malé nejmenovanými fanaticky smýšlejícími lidmi zcenzurované části, jak zmiňuje sama autorka.

Co se týká bohů samotných, na to je egyptská civilizace za Ptolemaiovců příliš mladá, než aby byla schopna sdělit úplné informace, jak to všechno bylo. Bohové odešli a lidé na jejich uctění postavili chrámy. Někteří smrtelníci byli zbožštěni, stali se z nich noví bohové a postavili se další chrámy. Fyzické vědění o bozích se proměnilo ve víru a víra se stala základem pro metafyzično. A to se časem zcela rozplynulo.

Zdroj:
autor

--jun--
28.11.2022,17:24
Počet čtenářů: 0





  Názory čtenářů:

Když papyry promluvily, Anna Swiderková


Nejnovější příspěvky čtenářů:

Nejsou žádné příspěvky v diskusi.
název a sídlo firmy: Josef Nádběla - ALAWARE IČ: 75811511,  sídlo: Moravská 617/18, Chropyně
Firma je zapsána do živnostenského rejstříku pod názvem 'Josef Nádběla', odkaz zde.
Jsme neplátci DPH.

Webový systém NÁDBĚLA WEB INFINITY 1.1.21D - Copyright Josef Nádběla - ALAWARE 2023 - Všechna práva vyhrazena.
CSS 3.0, PHP 5.4.20 STRICT (verze PHP na hostingu: 5.4.20), XHTML 1.0 Strict
Odladěno pro Internet Explorer 9-11; Mozilla Firefox 12-57; Opera 11,12; Google Chrome 20-34, Maxthon Cloud Browser v4.0.3.6000.
v