Bájný řecký hrdina Hérakles byl pro mě od dětství vzorem neohroženého hrdiny, kterého jsem obdivoval. Tak lidský, tak silný a zároveň chytrý. Zvolil si práci před lenošením, vybral si boj před ústupem. Člen družiny Argonautů, syn boha Dia, který se po své smrti dostal do nebe nebo-li na horu Olymp. A jak to bylo ve skutečnosti?
Řecký dějepisec Hérodotos žil v letech cca 484 - 420 př. n. l., tedy před nějakými 2500 lety. A už tenkrát byly pověsti o Héraklovi vnímány jako informace o něčem, co se přihodilo VELMI DÁVNO. Kdy dávno? V době kamenné? Nebo snad ještě mezi homo erectusy, abychom podpořili evoluční teorii našich učenců?
Ve škole nás učili, že Hérodotos NENÍ DŮVĚRYHODNÝ DĚJEPISEC. Prý si vymýšlí, nepostupuje vědecky, nedokládá svá tvrzení důkazy. Nevím, jakým způsobem pracoval Hérodotos, jehož prozatím všechna slova, která napsal, se potvrzují prakticky do puntíku. Ale zato vím, jak pracují dnešní učenci. Co se jim nehodí do krámu, popřou, nebo schovají do sklepa. Mění své teorie podle soudobých trendů, co platilo včera, neplatí dneska a naopak. Támhle vykopou keramiku s nějakými obloučky a hle! Už tady máme obloučkovou kulturu. Pokud vedle vykopou keramiku s vlnkami, která se jim nehodí do obloučkové kultury, tak to obkecají, že je to výsledek intenzivního obchodu, dílo náhody, a nebo to prostě někam odloží či nález označí jako falzum. To jsou naši učenci.
Takže... poslední dobou se ukazuje, že HÉRODOTOS JE DŮVĚRYHODNÝ DĚJEPISEC. A možná je dokonce důvěryhodnější, než-li dějepisci současného věku, kteří jsou leckdy poplatní době a dnes píší prokazatelně jinak, než před třiceti lety. A já tomu plně rozumím, mám pro to pochopení, chápu, že když bude současného dějepisce platit komunista, bude psát pro komunisty. Když ho bude platit Hitler, bude psát pro Hitlera. Když ho bude platit Nabukadnezar, bude psát, jak si bude přát Nabukadnezar.
No. Samozřejmě Hérodotos psal taky opatrně ve směru k Řekům. Ovšem neznal naše učence a současné režimy, takže si pranic nedělal z toho, že když napíše o bozích, že by mu snad mohl nějaký borec, věřící v jednoho boha, ublížit. Zároveň se nebál napsat, že Xerxes shromáždil milionovou armádu, i když se to současným učencům pranic nelíbí, protože nesnesou pomyšlení, že by se tenkrát dokázala zorganizovat tak obrovská armáda lidí.
Pochopitelně do jisté doby nesnesli učenci 20. století pomyšlení, že by snad před dvěma tisíci lety lidi uměli vyrobit třeba orloj, a vidíte, po nálezu
antykitérského mechanismu, který nemohli označit za zkamenělého živočicha (bylo tam až příliš ozubených koleček), už uznávají, že by to tehdejší lidé dokázali poměrně HRAVĚ.
Ale zpět k Héraklovi.
V dnešní době je pro nás Hérakles borec z řeckých legend, které jsou většinou předkládány pouze dětem. Vycházejí pro děti jako pohádky na dobrou noc a tak se stalo, že nikdo nebere vážně řeckou mytologii, řecké náboženství a řeckou pradávnou historii. Nevím tedy, jak je to v Řecku samotném :-).
V Hérodotově době sice byl Hérakles součástí pradávné pověsti, ale všeobecně se uznávalo, že existuje Héraklův rod, jehož členové se v dějinách řeckých kmenů objevovali jako vůdci/králové svého lidu (např. maloasijské Lýdie). Podle Hérodotových výzkumů znali Hérakla také Egypťané. Hérodotos si samozřejmě položil otázku, jak je to možné, a dotazoval se Egypťanů, co o Héraklovi vědí.
Hérodotos uvádí nejstarší zmínku o Héraklově rodu někdy z roku 1192 př. n. l. V tomto období převzal vládu nad maloasijskou Lýdií potomek Hérakla, který vzešel z větve potomků Hérakla a tzv. lardanovy otrokyně (
pozn. což nevím, co znamená). Je to zmínka o době vzdálené cca 3200 let!
Pro tehdejší Řeky byl Hérakles absolutní ikona, polobůh nebo přímo bůh. Vzor hrdiny, jemuž se chtěly podobat tisíce řeckých mužů. Něco jako když si dnes vezmeme třeba Ramba, akorát že na rozdíl od dnešní rychlokvaškové doby, vzor Hérakla působil na Řecko téměř tisíc let po Héraklově smrti. Jen málokterý hrdina za poslední tisíc let zapůsobil na naši civilizaci podobně jako Hérakles na tu řeckou.
Hérodotos se tedy dotázal starověkých Egypťanů, zda je jejich Hérakles totožný s řeckým Héraklem. Ti mu odpověděli, že Hérakles (egyptsky Herišef)
vždy patřil mezi dvanáct základních egyptských bohů.
(pozn. současní vědci nikde nezmiňují, že by snad Hérakles byl egyptský bůh) Dále Hérodotos uvádí, že Egypťané znali svého boha Hérakla mnohem dříve, než-li se v Řecku narodil řecký Hérakles. Dokonce to vypadá tak, že král Amfytrión se svou ženou Alkméné pojmenovali svého syna jménem Hérakles proto, že Amfytrión i jeho žena měli egyptské kořeny a jménem potomka se odkazovali na Egypt a jeho boha Hérakla nebo-li Herišefa.
Hérodotos dále natvrdo píše, že jestliže Hérakles vypadal jako člověk, zestárnul a zemřel jako člověk, POTOM TO NEBYL BŮH. Egypťané tvrdí, že jejich Hérakles je starodávný egyptský bůh. Podle nich uplynulo 17000 let od vlády tzv. Amasia, za jehož časů se z osmi bohů stalo dvanáct bohů, a mezi přibyvší bohy patřil také Hérakles. Odtud tedy vzniklo toto jméno, které s oblibou dávali Egypťané svému potomkovi na počest tohoto boha.
Samotný řecký Hérakles je o mnoho mladší. Hérodotos uvádí, že
Hérakles žil cca kolem roku 1350 př. n. l. Ještě v Hérodotově době pravděpodobně existovali Héraklovi potomci, které určovali podle rodokmenu například takto:
Velitelem a admirálem byl Leutychidés, syn Menarův, syna Hégésileova, syna Hippokratidova, syna Leutychidova, syna Anaxileova, syna Archidémova, syna Anaxandridova, syna Theopompova, syna Nikandrova, syna Gharillova, syna Eurynimova, syna Polydeuktova, syna Prytaniova, syna Euryfóntova, syna Proklova, syna Aristodémova, syna Aristomachova, syna Kleodaiova, syna Hyllova, syna Héraklova; pocházel z druhého královského rodu.
citace z knihy Hérodotos: Dějiny
Jak lze tedy vidět, Řekové, jako nemnozí dnešní národové, si potrpěli na tradici a výčet rodového původu. Málokdo z nás Čechů a Moravanů je schopen provést výčet předka do 5. pokolení, ještě méně do 10. pokolení a moc bych se divil, kdyby to někdo dokázal do 20. pokolení.
Řekové to dokázali a dokázali to mimo jiné proto, že si zachovali kontinuitu svého jazyka, tradice, víry a národa.Velmi dlouho odolávali zhoubným turbulencím, které hrozily vyhladit a porobit jejich kulturu.
Moc bych si přál, aby i naše současná civilizace měla své Hérakly, Perseuse a vypočítávala potomky těchto hrdinů, uctívala tyto hrdiny a nikoli pouze pomníky "neznámého a zcela anonymního vojína". Bohužel mi naopak připadá, že čím víc techniky, tím kratší paměť lidská a tím větší povrchnost, co se týká tradic, svého rodu a své země.
Zdroj:
názor autora
Hérodotos: Dějiny
