Dobíjecími bateriemi jsme se zabývali v článku z roku 2013, který jsem včera aktualizoval:
Baterie pro váš mobil (a jiné zařízení). Bohužel v té době jsem ještě neměl všechny informace, a tak jsem pokračoval v tom, co mi šlo nejlíp. V ničení dobíjecích baterií :-).
Ale začneme od začátku. Moje první dobíjecí baterie byly NiCd - niklokadmiové články. Jejich dobíjení trvalo velmi dlouho v takové staré archaické dobíječce, která byla velmi podobná této:
Později jsem si koupil velmi drahou dobíječku snad za 2000 Kč (a to byly někdy v roce 2003 nějaké peníze), která mi sloužila asi 5 let, než sloužit přestala. Šmejd. Ta uměla nabíjet baterie rychleji, možná se jednalo o články NiMH. Potom jsem dal na radu kolegy ne-elektrotechnika, že nejlepší jsou jakési rychlonabíječky s digitálním displejem. A tak jsem dalších deset let dobíjel takovou malou bílou dobíječkou LCD Rapid Charger/Discharger BC batteries Charger. Faktem je, že proti rychlodobíječce nemohu říct křivého slova. Opravdu baterie dobíjela pekelně rychle. Bohužel nikoli pouze energií, ale také fyzicky. Bateriím, jak se šíleně zahřívaly, praskaly "kožíšky", vyhodil jsem jich poměrně dost. Asi před týdnem, kdy jsem opět vybíral z nabíječky články, které jsem téměř neudržel v ruce, tj. měly teplotu více jak 60 stupňů, jsem se naštval a uvalil na stále funkční dobíječku embargo. "Už si nedobiješ." :-)
A tak jsem přivedl domů konkurenci. Dobíječku značky VOLTCRAFT. Mám od stejné firmy dozimetr určený pro ruský trh, tak předpokládám, že dobíječky dělají stejně kvalitně.
Takhle vypadá:
Jedná se o typ IPC-1L, který aktuálně (r. 2017) stojí 999 Kč.
První, co mě překvapilo, byl chybějící kryt, pod kterým by byly schovány baterie. Žádný kryt. Později jsem pochopil, že při dobíjení malými proudy nehrozí, že by se dobíjená baterie přehřála a explodovala. Navíc dobíječka kontroluje teplotu dobíjeného článku a obecně je velice šetrná.
Druhé překvapení jsem měl z displeje. I u mé deset let staré rychlodobíječky svítil! Tady displej nesvítí. Až by si jeden řekl, že je to závada. Ale není. Je to vlastnost. Co by výrobci udělalo, přidat tam jednu ledku???
A konečně, třetí komplikací je samotné ovládání dobíjecího procesu, který má k intuitivnosti pořádně daleko.
Lehce jsem byl v šoku ze způsobu zjišťování kapacity dobíjeného článku. Cituji manuál:
testování akumulátorů
(TEST)
– zjištění kapacity akumulátorů
Stisknutím tohoto tlačítka po vložení akumulátoru do příslušné nabíjecí šachty
zjistíte jeho kapacitu v „mAh“ nebo v „Ah“ (zobrazení této kapacity uvidíte
v příslušném segmentu displeje nabíječky). Akumulátor bude nejdříve plně nabit,
poté vybit a znovu nabit. Mno... Pokud budu nabíjet akumulátor 200 mAh, bude-li mít kapacitu 2400 mAh, bude proces nabíjení, vybíjení a znovu nabití, za předpokladu, že vybíjení bude probíhat dvojnásobným proudem, trvat minimálně 30 hodin. To je docela peklo, ne??? Nechat dobíječku bez dozoru v noci? Když nejsem doma? A ono to nikdy nic neudělá?
Ale tak budiž. Dejme tomu, že jo. Když se budu chtít dozvědět kapacitu baterie, nechám ji v dobíječce 30 hodin. To je dobrý kšeft, ne?
Ovšem, všimnul jsem si jedné věci. Když jsem dobíjel baterie Panasonic, které byly vybity asi ze dvou třetin, tak po jejich nabití dobíječka zobrazila jejich skutečnou plus mínus kapacitu. Když jsem to samé prováděl s baterií Recyko, kapacitu jsem se nedozvěděl. Samozřejmě, mohu mít všech 6 Recyko baterií opravdu tak málo kapacitních, že se ze 2000 mAh stalo najednou 400 mAh. Na druhou stranu tomu příliš nevěřím... A tak, kdo ví. Třeba byly ty Panasonicy vybity do mrtě, proto se nabily na plnou kapacitu a na závěr mi ten pristroj ukázal to, co jsem chtěl vidět.
Vidíte? A už mám dotazy. Už to vidím všelijak, protože informace sice jsou, ale ne příliš transparentní. Stále ještě nevím, jak ta dobíječka pracuje, jak přemýšlí, co vlastně dělá. Na druhou stranu, první dojem je kladný. Články jsou po dobití vlažné, až chladné. A to jim určitě prospívá. Na druhou stranu to chce obrnit se trpělivostí. Dobíjecí proud 200 mAh je opravdu nadlouho, když má baterie 1500 mAh a víc. V manuálu psali, že můžu dobíjet i větším proudem, na dobíječce to složitě nastavit jde, ale na žádné z nových dobíjecích baterií značky Panasonic, Recyko, Energizer, není takový údaj. Totiž buďto je tam údaj 200 mAh a nebo tam není žádný údaj.
A když už jsme u toho manuálu, přiložený český manuál má tak malá mikroskopická písmenka, že by se za to nemuseli stydět ani tiskaři miniaturních knížek. Nejprve jsem si vzal lupu, nakonec jsem našel návod na netu zde:
https://www.suntech.cz/data/navody/ipc-1.pdfZávěrem bych shrnul výhody a nevýhody této dobíječky:
+ pravděpodobně jedna z mála dobíječek za tuto cenu, která se tváří a snaží se chovat ve vztahu k dobíjeným bateriím chytře.
+ informace o tom, kolik jste toho do baterie dobili, u některých se zobrazí kapacita.
+ lze si zvolit přesnější program, jakým proudem dobíjet, zda baterii vybít, otestovat apod.
+ pěkný design, ale celkově působí zařízení jako z roku 2005 a ne z r. 2017.
+ velice dlouhá napájecí šňůra k adaptéru. (cca 1,5 m).
+ zařízení je napájeno adaptérem, takže pokud se pokazí adaptér, vyměníte adaptér a provozujete dobíječku dál.
- chybí kryt pro případ, že by baterie chtěla třeba explodovat.
- mikroskopický manuál.
- nepodsvícený displej.
- poměrně vysoká cena.
- složité neintuitivní ovládání.
- problematické ověřování kapacity baterie.
- při stisku jednoho tlačítka (z tlačítek CURRENT, DISPLAY, MODE) SE HÝBOU I OSTATNÍ TLAČÍTKA. Uživatel má pocit nejistoty, jestli náhodou neaktivuje i něco jiného.
- při výpadku el. energie se neobnoví původně navolený dobíjecí program.
- ze spodní strany chybí nějaká guma/gumové samolepky nebo něco, aby dobíječka neklouzala po povrchu. Klouže víc než rychlonabíječka BC.
- neumí nabíjet NiZn baterie.
Závěrem
Záporů jsem našel poměrně dost. Ovšem všechny zápory přehluší dva faktory - dlouhodobá spolehlivost zařízení a šetrné dobíjení baterií NiMH a NiCD. Takže pokud tato dobíječka bude fungovat minimálně 10 let, budu spokojený. :-) A pokud ne, tak se tato informace objeví právě zde na tomto místě v rámci aktualizace článku.
Zdroj:
názor a zkušenost autora
