Následující díl přináší opět několik bizarních scenérií z našich silnic. Značky, invalida, přejezd, předjíždění, cyklisti. Jízda po tuzemských silnicích chce mnoho a mnoho trpělivosti pro všechny účastníky. Ne každý tu trpělivost má. Stát nám to rozhodně neulehčuje, právě naopak. Nejspíš si myslí, že čím víc značek rozmístí, tím větší bezpečnost. Výsadní vlastností většiny účastníků provozu je, že každý si o sobě zjevně myslí, že je mistr světa omeleta.
Přeznačkováno
Přeznačkovaných úseků jsou mrtě. Například tento:
I při rychlosti 50 km/h je problém všechno tohle značení zavnímat. Nejvíc invazivní je
radar vlevo. Periodicky řidiče ozařuje určitě nejonizujícím zářením, které je zaručeně absolutně neškodné v malém nezbytném množství.
Potom je tam informace o nějakých ulicích, vidím zákaz předjíždění, za ním se skrývá značka přechodu pro chodce, která je vlastně neplatná, protože je zakrytá, nicméně je tam vodorovné platné značení. Omezení rychlosti na 40 km/h a pokud bych měl víc času, můžu si počíst, že jako obchodník s teplou vodou nejsem ve zdejší obci vítán.
Zavnímat tyto značky v celé šíři by bylo možno tak při rychlosti 20 km/h. Ale kdybych zpomalil na tuto rychlost, nejspíš by řidič za mnou dostal chuť mě zlynčovat a leckterý by se k tomu i fyzicky uchýlil. Taková je prostě ta naše mentalita. Bouřlivá.
Docela by mě zajímalo, kolik tohle všechno značení stálo peněz. To budou určitě sta tisíce, ne-li miliony proinvestované na instalaci, údržbu těchto značek na tak malém prostoru. Plní vůbec tyto značky svoji funkci? Podle mě absolutně ne. Někdo si prostě jen honí brko a myslí si, jaký není frajer.
Abych nezapomněl, pod zákazem předjíždění je ještě dodatková tabulka. Na její přečtení by bylo vhodné snad i zastavit, to je úplný román.
První, co mě napadá při pohledu na takovou scénérii je věta "POZOR, TADY JE PROAKTIVNĚ PŘEZNAČKOVÁNO AKTIVNÍM BOREČKEM."
Invalida
Nemám nic proti válečným invalidům, ale co je moc, toho je příliš. Onehdá jsem jel autem, žádný přechod, přesto mi válečný invalida (kterých je v naší zemi víc jak sto tisíc, válka je válka) strčil z chodníku berlu do dráhy. Asi z ní chtěl mít berly dvě.
Tady jsem poměrně věrně zachytil válečného invalidu, jak si to štráduje šikmo přes křižovatku. Když jsem tenkrát nesouhlasil se zakleknutím borce, co šel na červenou, tak tady bych možná ten názor trošičku posunul k souhlasu... Bohů žel, žádný strážce pořádku nebyl v dohledu.
Přednost jsem mu dal, takže vlastně pohoda.
Přejezd a plná čára
Vzácně se stává, že řidič poruší hned dvě pravidla najednou. Tady se to stalo:
Byl jsem předjet přes plnou čáru a předjetí se v podstatě, jak vidno, konalo na přejezdu. Jak to bylo s rychlostí, nevím, ale jel jsem před bílým světlem 50 km/h. Takže šlo možná o rekord a to porušení hned tří přikázání, úžasné.
Příliš těsné předjetí
Tohle je nešvar, který občas končí i smrtí... Chudáka cyklisty. To si takhle jedu a proti mě cyklista. Cesta nic moc šířka. A mezi nás se musí vecpat fóbie. Těsný průjezd, tisknu se doprava, abych zvýšil šance na cyklistovo přežití a minimalizoval pravděpodobnost ztráty vlastního levého zrcátka.
Cyklista je Pán
A toto je naprosto normální. Cyklista je Pán. Drží se uprostřed a nechce uhnout. On je Autem, on je Bohem, on je Pánem. On mi ukáže, kdy mohu jet a kdy se mám crcat :-). Na jednu stranu chápu, že ta cesta, to je jako výsek z ruské tragédie po pádu tunguzského meteoritu. Žádná krajnice, samé díry, výmoly, nejlepší stav je uprostřed silnice. A cyklista se chce tomu ideálu uprostřed nějak přiblížit. No... Ne, že by přestal šlapat, přibrzdil a na chvilku mi uvolnil průjezd... To ne. Ve své podstatě je to taková výzva nebo ještě lépe označené - PSYCHOTEST. Labilnější řidič se pustí do předjíždění a ze zatáčky vylítne auto. Auta se srazí, cyklisté mohou v klidu pokračovat dál... Nádhera.
Ale mají pěkné zadky, co? :-)
Zdroj:
názor a zkušenost autora
v souladu se zákony ČR byly všechny fotografie řádně anonymizovány
