Mechanický počítač z roku 76 před naším letopočtem - Antikytérský mechanismus

Roku 1901 v hloubce asi 42 metrů nalezl potápěč Elias Stadiatos vrak římské lodě. Z jejích útrob vynesl sochy a také záhadné silně erodované pozůstatky nějakého mechanismu. Podle místa nálezu získalo zařízení označení Antikytérský mechanismus. V roce 1999 publikoval pan Chris Malcolm své zjištění o tomto zařízení. Zjistil, že se jedná o mechanický astronomický kalendář, který svého času dokázal přesně sledovat postavení slunce, pěti planet a fází měsíce. Kalendář obsahuje celkem 37 koleček s využitím diferenčních rychlostních stupňů, což byl systém, který měl být poprvé vynalezen až v 16. století.

 Nedávno se podařilo vědcům kalendář rekonstruovat a tím došlo k oficiálnímu potvrzení funkce fantastického artefaktu.

Antikytérský kalendář

mohl být podle archeologů zhotoven v období 150 až 100 roků před naším letopočtem. Některé starší řecké spisy se o podobných zařízení zmiňují. Podle těchto materiálů by Řekové mohli mechanické kalendáře používat i za rokem 200 př. n. l. O mechanickém kalendáři se zmiňuje také Cicero. Tato zařízení údajně dokázal vyrobit Archimédes. Podle starých pramenů byly dva mechanické kalendáře zachráněny z hořících Syrakus r. 212 př. n. l.

 Existuje teorie, že technologii výroby mechanických počítačů převzali od Řeků Arabové. Podobný mechanismus ve svých skriptech popsal kolem roku 1000 Arab jménem al-Biruni. Dá se předpokládat, že od Arabů se toto umění naučili i tehdy technicky zaostalí Evropané.

Kam až sahá technologická vyspělost našich předků?

Takže to máme špičkově odvrtané zuby obyvatel doby kamenné (v tomto článku). A nyní mechanický kalendář, který ukazuje postavení důležitých těles sluneční soustavy. Když si k tomu připočteme záhadné megality, pyramidy v Egyptě a podmořské nálezy monolitických staveb, tak tady něco nesedí. Jisté je jedno. V dávné minulosti se toho na naší planetě dělo více, než si současná věda je ochotna přiznat. Zdá se, že naši předkové neovládali pouze hrubou sílu, ale i jemné mechanické umění. Ani by mě nepřekvapilo, kdybychom našli někde zakopanou atomovou raketu někdy z roku 5000 před naším letopočtem. Protože právě o takových zbraních se podrobně zmiňují staré indické prameny (Mahábhárata).

 Podle těchto pramenů existovala zbraň, která svým účinkem ničila nenarozené děti v ženském lůně a kdo se bezprostředně po zásahu zbraní neomyl svatou vodou, ten zemřel. Také je v nich zmínka o Vimanech, létajících strojích, ve kterých nad naší planetou létali bohové a jejich lidští oblíbenci (potomci). V těchto starých spisech jsou podrobné návody, jak na dálku sestřelit nepřátelský Viman a jiné zajímavé legrácky.

Buďto tedy staří Indové měli neskutečnou fantazii, lepší než měl Jules Verne..., a nebo to byla pravda.

 Nepřekvapilo by mě, kdyby se lidstvo už jednou uvrhlo do doby kamenné za pomocí vimanů vybavených jadernými hlavicemi a jiným bordelem hromadného ničení.