Úvod Hledání On-line hry On-line testy Předplatné Jak podpořit Blogovník Provozní podmínky Zásady ochrany osobních údajů
 



Návštěvy
Celkem:559195
Tento rok:7401
počítadlo ALAWARE.CZ

Úvodní strana  Prohlížení článků  Jsem hluchoněmý a nejsem žebrák.




Jsem hluchoněmý a nejsem žebrák.

Následující článek bude možná trochu provokativní a kontroverzní. A týká se kupodivu řidičů motorových vozidel. Za svůj život jsem už toho zažil mnoho, ale toto byla situace, se kterou jsem se setkal úplně poprvé a přiznám se, že jsem byl HODNĚ vyvedený z míry.

V jednom krásném městě se vyrábí kruhový objezd. Kruhový objezd se vyrábí na prakticky JEDINÉ příjezdové cestě do centra a provoz po této cestě je naprosto MAXIMÁLNÍ. Denně tamtudy projedou desítky tisíc aut. Milý rozmilý kruhový objezd se vyrábí několik měsíců a zpočátku byl provoz omezen na první pruh, nyní je překvapivě omezen na druhý pruh. Nejprve tam nebyly semafory a bylo to takové v tom klasickém moravském stylu, cesta je úzká, plno šutrů, vybroušených kanálů a vy se tam nějak natlačte, je nám to jedno!

A tak jsem tamtudy denně jezdil, vyhýbal se překážkám, vyhýbal se protijedoucím vozidlům a musím uznat, že tuzemští řidiči si zvykli na tento bordýlek a dokážou se popasovat i tam, kde by semafory a kvalitní průjezdní cesta měly být, ale obé tam nejsou.

Po dvou měsících tam konečně semafory nasadili. Už to někoho napadlo a to je samozřejmě móoc dobře. I když na druhou stranu... Víte, že teď jsou šílená vedra. Jdu z práce, unavený, bez energie, sednu do saunového auta bez klimy a jedu domů. Ujedu pět set metrů a musím zastavit na červenou a stát, a to docela dlouho. Stojím, auto se nechladí, naopak se ještě více na slunci zahřívá. Otevírám okna, dveře, ventiluji. Pot stéká po zádech, po tváři. Brýle rozpálené. Ostatní v koloně dělají buďto to samé, pokud patří k nižší třídě jako já a nebo se klimatizují ve svých luxusnějších kárách a auto mají zavřené a zamčené.

A dneska to bylo zrovna tak. Přijedu k semaforu, jsem asi čtvrtý v pořadí, zastavím a stojím. Otevřu okýnko, pootevřu dveře, snažím se chladit, dělají se mi mžitky před očima, dnes bylo obzvláštní vedro. Unavený, čekám, až se kolona dá do pohybu. Za mnou se nahromadila pořádná fronta, lidi jedou z práce a já mám vlastně štěstí, že jsem u semaforu čtvrtý. Najednou hledím a koukám. Nějaký borec ve žluté reflexní vestě možná polda nebo nějaký stavbyvedoucí klepe na auta a něco dává řidičům do otevřených okýnek. To je policajt a rozdává pokuty? Nebo stavbyvedoucího konečně napadlo se nám omluvit za to peklo, které tady denně zažíváme?

Houby.

Na mě zaklepal taky, a protože jsem měl otevřené okýnko, okamžitě mi do kabiny vletěl lísteček a jakési reflexní pravítko. Co to proboha je? Snažil jsem se v tom vedru probudit svoje unavené smysly a zamžoural jsem očima na ten lístek:

Vážení paní a pánové!
Jsem hluchoněmý. Nejsem žebrák... bla bla bla... nabízím suvenýr... bla bla bla... za pouhých 40 Kč... bla bla bla... máte dobré srdce... bla bla bla


Čeho jsem si všimnul, bylo, že se mu dařilo házet ty svoje suvenýry k nám, nízkokastovním peonům, do otevřených dveří nebo oken. Ti movitější řidiči měli auta zavřená, zamčená a snažili se reflexákovi nevěnovat pozornost.

Bezva, a co já s tím mám jako dělat? Mám zkusit zpocenou rukou vyloudit z propocené kapsy peněženku a najít čtyřicet korun? Počkat... čtyřicet korun... to je půlka oběda. To je půlka peněz, co projedu cestou do práce. To je čtvrtina piksly s instantní kávou. To je jeden nákup pečiva pro mou rodinu. To je docela dost peněz, pro mě, pro chuďase....

Matně se mi v hlavě zobrazily příhody za posledních 25 let, kdy jsem daroval peníze. Jasně, onehdá ke mě přišel borec s tím, že nemá na vlak. Dal jsem mu. Jindy jsem potkal ženu s dítětem, škemrali. Dal jsem jim. U nádraží jsem potkal bezdomovce, jak seděl na schodech. Vtiskl jsem mu minci do dlaně. Jedné slečně s rakovinou jsem poslal patnáct set korun. Nemocnému kamarádovi jsem půjčil pár tisíc a nikdy mi je nevrátil a ani to po něm nechci. A tak bych mohl pokračovat a pokračovat a pokračovat až....

Jednoho dne se to ve mně zlomilo. Pořád jsem někomu dával a ani jsem neměl pořešené vlastní bydlení. Práce stála za dvě prdele a výdělek jakbysmet. Proč mám dávat zrovna já? Daně vysoké? Co dělá stát s mými daněmi? Zastavuje mě na červenou a nechává mě citově vydeptat od "jsem hluchoněmý"?

Co to má znamenat?


Copak v našem státě nefunguje sociální úřad? Úřad práce? Státní charita? Charita pana Sorose nebo jak se jmenuje? Proč by neměl dát on, když je bohatý a proč musím dát já a ještě z donucení u semaforu? Kde je nějaký pouliční strážník placený z mých daní, aby zamezil tomu citovému vydírání unavených peonů a odvedl údajně strádajícího hluchoněmého někam, kde ho budou VÍTAT?

Řeknu vám, byl jsem z toho zapocený až na prdeli. Nedal jsem nic. Když "jsem hluchoněmý" obcházel znovu svoje ovečky před naskočením zelené barvy, z mého nyní již zamčeného auta a přivřeného okýnka se vysunulo jeho pravítko zpátky. Jen si ho pěkně vem, kamaráde. Vem si to svoje reflexní pravítko. Já už jsem dal dost. Teď potřebuju zabezpečit rodinu a našetřit si na důchod, který mi stejně stát nedá. A víš co? Nikdy se nesnížím k tomu, abych dělal to, co ty. Žebral, vyvíjel na lidi nátlak a dělal, že je to v pořádku. Běž za mým státem, kterému platím nemalé daně, a chtěj po něm, aby ti dal. Proto ty daně platím. Právě proto. A nebo běž za těmi, kteří mají, protože já toho moc nemám, to jsi ostatně mohl vidět. Stará fábka nejnižšího výkonu, bez klimy, motor divně vibruje, na pokraji životnosti. Běž za jinými, kteří mají lepší auta, kteří se před tebou zamykají a dělají, že tě nevidí. To oni mají peníze. Já mám akorát na přežití. Pro tebe už ne. Opravdu ne, kamaráde. Už jsem dal dost.

Adios.

PS:
Takže ke všemu negativnímu, co může řidiče potkat, si můžeme připočítat ještě zastávku z donucení a citový nátlak na věnování daru. A musím uznat, že je to pořád lepší, než aby mě na té čekačce přepadl gang a chtěl všechno, co u sebe mám. Moc toho totiž není a tak bych dopadl určitě špatně. Ochranu od svého státu v podobných případech nečekám. Ti přijíždějí pouze obkreslit těla.

Zdroj:
zkušenost a názor autora


09.09.2016,19:05
Počet čtenářů: 0





  Názory čtenářů:

Jsem hluchoněmý a nejsem žebrák.


Nejnovější příspěvky čtenářů:

Nejsou žádné příspěvky v diskusi.
název a sídlo firmy: Josef Nádběla - ALAWARE IČ: 75811511,  sídlo: Moravská 617/18, Chropyně
Firma je zapsána do živnostenského rejstříku pod názvem 'Josef Nádběla', odkaz zde.
Jsme neplátci DPH.

Webový systém NÁDBĚLA WEB INFINITY 1.1.21D - Copyright Josef Nádběla - ALAWARE 2024 - Všechna práva vyhrazena.
CSS 3.0, PHP 5.4.20 STRICT (verze PHP na hostingu: 8.2.7), XHTML 1.0 Strict
Odladěno pro Internet Explorer 9-11; Mozilla Firefox 12-57; Opera 11,12; Google Chrome 20-34, Maxthon Cloud Browser v4.0.3.6000.
v