Vzít si hypotéku nebo úvěr na bydlení je v současné době úžasně moderní trend. Bez hypotéky většina lidí není schopna postavit nebo koupit dům. Když si spočítají úsporu ze svého platu, vyjde jim, že by museli šetřit desítky let, než by se zmohli na takový čin. A proto si raději vezmou hypotéku, která jim vysněné bydlení poskytne v krátkém časovém horizontu.
Celková výše napůjčovaných částek na bydlení zdaleka přesahuje jeden bilion korun českých. Zadlužených úvěrářů a hypotekářů je více jak 800 000. Průměrný dluh hypotéky na jednoho hypotekáře činí více jak jeden 1 500 000 Kč. To jsou docela alarmující čísla. Proč nás tato doba nutí brát si hypotéky?
Udělal jsem krátký rozhovor se svou babičkou na téma bydlení. Zeptal jsem se, jak dokázala s dědou postavit v 50. letech dům a vychovat v něm tři děti, aniž by se zadlužila. Odpověď byla následující:
- babička pracovala v JZD, kde se starala o dobytek.
- děda pracoval v továrně jako dělník.
- oba měli takové platy a benefity, ze kterých si měsíčně dokázali nakoupit dostatečné množství stavebního materiálu, aby mohli začít stavět dům.
- a to nejlepší: oba pracovali na vzdálenost ne vyšší jak 2 kilometry. Do práce chodili pěšky, nebo jezdili na kole = obrovská úspora a navíc je to z pohledu dnešní zmutované doby "zelené řešení". Pracovní doba byla tehdy kratší a uvolněnější. Přestávka na oběd byla placená. Nikdo zaměstnance nenutil, aby trávili se svým zaměstnavatelem outdoorové víkendy nebo pracovali neplacené přesčasy. Nebyla potřeba kupovat si auto, všechny instituce, úřady a obchody byly blízko a dostupné. Vedle práce a stavby domku se oba stačili starat o vlastní drůbež a políčko.
- pokud jsem správně vyrozumněl, tak babička chodila do práce snad již na 4 hodiny ráno a končila kolem 12. hodiny. Děda chodil do práce na 6. hodinu ráno a končil kolem 14. hodiny. Zbývající čas byl jejich, pouze jejich. Nepatřil hromadným dopravním prostředkům, zácpám na silnicích, smlouvání s policistou o výše pokuty za dopravní přestupek, čekání na zpožděný vlak nebo autobus.
- vedle své práce si děda stačil přivydělávat. Maloval lidem domky a poskytoval drobné zednické práce. Nevím, jestli tehdejší režim uznával takové práce jako "živnostničení" a požadoval platit daně. Pokud bych si představil, že si děda na tehdejší dobu takto přivydělal kolem 500 Kč za měsíc, na dnešní dobu je to nějakých 3 - 4 tisíce Kč. A to je krásné.
Co říct na závěr? Mnozí z vás jistě naplivou na tehdejší životní úroveň. Domky nebyly podle dnešních životních standardů, žádná vířivka, žádná sauna, podlahové topení, solární panely, bazén. Ale žít se v nich dalo. Důkazem jsem i já sám, protože jsou to mí prarodiče. A ten domek dodnes po nějakých 60ti letech stojí. Podobné domky budované bez dluhů jsou v dnešní době hojným předmětem hypotečně-realitních kšeftů.
---
Pokud si vezmu dnešní dobu, tak na nic není čas. Všechno je v neustálém shonu a spěchu. Hypotekář má hypotéku, musí měsíčně splácet pro něj šílenou sumu. Chodit do práce, která mu bere většinu jeho času, jezdit mnohdy i hodiny denně do práce a z práce. Doma už nestíhá tvořit další hodnoty jako jsou "melouchy", mimochodem, které by mu dnes stát královsky danil a nutil vést šílenou daňovou evidenci a občas ho perzekučně zkontroloval. Po uplynutí pěti let "fixace" se hypotekář vystavuje nebezpečí zvýšení úroků a také vyšších splátek. Představa splácení hypotéky 20 - 30 let je odporná z toho důvodu, že dnes není žádná jistota a pokud vyděláváte 40 000 hrubého, za deset let už to může být jen 20 000 nebo ještě méně. Splácení hypotéky je také úměrné vašemu zdraví. Čím hůře na tom budete, tím hůř se budou splátky splácet. Čím více let mít budete, tím více budete adept pro úřady práce, protože vás nikdo nebude chtít zaměstnat. Všichni chtějí mladou, zdravou, svěží, efektivní a flexibilní pracovní sílu. Nikdo si nekoupí starého koně na dostihový závod. Vaše šance jsou také úměrné celkové hospodářské situaci. Čím horší ekonomická krize, tím hůř se bude hledat dobrá práce.
---
Co říct závěrem? Dnešní doba nedokáže vytvořit vhodné podmínky pro jednoduchý život bez hypotéky a bez spěchu. Z toho vyplývá, že si takové podmínky musíme vytvořit sami. A to tím, že zjednodušíme vlastní životní styl. Přestaneme vyhledávat drahé a luxusní zahraniční dovolené. Přestaneme snít o bytečku v centru města. Přestaneme snít o tom, že si postavíme dům s vířivkou, saunou, podlahovým topením a soláry. A až se probudíme, zůstane nám v rukou náš život.
Ano, trochu prostší, trochu jednodušší, ale život bez dluhů a hypoték, život s čistou myslí a život prožitý šťastně.
