Zůstaňte doma, nic nepomáhá, nevíme, co dál.
Zůstaňte doma, roušky nestačí,
musíme přitlačit.
Zůstaňte doma, hranice zavřít,
nelze teď pařit.
Zůstaňte doma, bla bla bla,
upadnul mi blatník.
Od auta, samozřejmě.
Bla bla bla blatník,
upadnul mi,
bla bla bla blatník.
Prý mula říkala, že z východu to táhne,
z východu ta raketa problémy odtáhne.
Prý mula říkala, že na schůzku nejde,
málo sena dostala, ze stáda odejde.
Teda možná, ještě čeká,
třeba jí seno dají a pořádně se nají.
Zůstaňte doma, nic nepomáhá,
nevíme, co dál.
Prý mnoho občanů roušky své
s chutí odhazují v dál.
Zůstaňte doma, nic nepomáhá,
roušky nestačí.
Prý mnoho občanů slintá nad letáky
respirátor by rádi koupili taky.
Ale ve slevě.
Řešení přitom svět zná.
Zná ho i upadlý blatník.
Zná ho i mula, prý.
Jsou to hodnoty, které do kanálu spadly,
a už je nikdo nevylovil.
Už je nikdo nemá.
V rozpacích okopáváme patník.
Radši se díváme jinam a dýl.
Jsou to hodnoty, které se ztratily.
Možná s příchodem západních hodnot
když horečku 38 jsme měli.
Možná s příchodem východních hodnot
když teploměr praskl a my jsme se...
nebránili.
Řešení přitom svět zná,
je to disciplína.
Je to kázeň.
Je to bázeň.
Je to úcta.
Je to důvěra.
Je to pomoc.
Je to pravda.
Je to láska. Ale ta skutečná a ne zaplacená.
Zapomněli jsme.
A národ, který zapomene, je ztracen.
Nikdo si nevzpomene.
Nebude jeho jméno na kamenné desce.
Nebude jeho epitaf.
Nebude jeho jazyk.
Nebude jeho kultura.
Nebude jeho hranice.
A
nebude
jeho
stát.
