Novinky.cz zveřejnily článek s dobrým postřehem, že řada českých firem má stárnoucí majitele, jejichž děcka nejsou schopna firmu převzít a odpovědně ji vést. Jsou údajně vypiplaná, sebestředná, sobecká tak, že nemají adekvátní vztah k práci, neváží si hodnoty peněz a necítí, kam firmu směřovat tak, aby byl zajištěn další rozvoj.
Řekněme si to na rovinu. Většina rodinných firem je postavena takto: Ústřední postavou je rodič nebo oba rodiče, kteří podnikají od začátku 90. let kdy se chytli jedné z následujících příležitostí, kterou dnes již nikdo za pačesy nechytne:
-
výhodná privatizace státního podniku nebo části státního podniku
-
výhodná koupě nějakého výrobního areálu nebo výrobních prostředků
-
přetažení zákaznického portfolia ze státního podniku, což vedlo ke krachu státní podniku a vzestupu soukromého podnikání
-
konexe ve státní správě, která vedla k zisku zakázek a rozvoji vlastní firmy
- vlastní nebo kradený
zajímavý nápad, se kterým se firma prosadila (vynález, zlepšovák)
-
dovolená "na západě", kde si majitel začátkem 90. let povšiml něčeho, co jsme tady neměli, nakoupil to, prodal to zde, objevil díru na trhu a zbohatnul.
-
"tradiční" obchodní kanál na významné firmy v určité branži výroba pivních lahví, reklamních materiálů nebo třeba slunečníků pro pivovary) nebo na státní dotace (podnikání v oboru, který zajišťuje přísun státních peněz - třeba solární elektrárna).
- a další možnosti, třeba
pračka na špinavé peníze. Znáte to, takový ten pocit, jdete do firmy, zaměstnanci/majitelé vás málem odhání vidlemi, protože o vás nemají zájem a vy si položíte nutnou otázku... Na čem ta firma, proboha, vydělává, když nechce kšeft, který jí nabízíte?
Většina mladých lidí dnes, když se podívá na úspěšnou firmu a vyhodnotí svoje schopnosti, které jsou leckdy vyšší než schopnosti zakladatelů úspěšné firmy a zároveň si vyhodnotí potřebu kapitálu a stav současného zdeformovaného trhu, jde raději na úřad práce.
Podmínky pro podnikání se změnily.Nové firmy nevznikají jako houby po dešti. Nyní je zde problém,
kdo převezme stávající úspěšné rodinné firmy.
Je to klasický model. Ve firmě najdete jednoho nebo oba rodiče jako majitele. Zároveň tam pracují všechny jejich děti, tetičky, strejdové, příbuzní. Nepříbuzný a neprivilegovaný zaměstnanec často lomí rukama nad nekompetencí příbuzných a zároveň musí potichu obdivovat schopnost majitele, který je schopen uživit jak své příbuzné, tak standardní zaměstnance, kteří dřou, aby získali nižší platy, než mají příbuzní, privilegovaní a kamarádi/kamarádky majitelů.
Kdo převezme firmu?
Je to zvláštní jev. Většina dětí úspěšných podnikatelů je sobecká, sebestředná, prostě divná. Zvyklá na peníze. Na nadstandard. Na umetenou životní cestičku. Když sledujete takové firmy, nikdy nedochází s příchodem důchodového věku rodičů k jednoznačnému předání firmy ve stylu, ahoj hochu, tady máš 100 podíl ve firmě, jsi můj nástupce. Právě naopak. To je nejprve 100 % pro tatínka. Později je to např. 80 % pro tatínka a 20 % pro syna. Potom je to 60 % pro tatínka a 40 % pro syna. A pak dlouho nic.
Nikdo nechce vidět, jak se mu dílo kácí pod rukama, jak firma krachuje díky neuváženým investicím a špatným rozhodnutím. Podobných firem s dlouhodobým rozpačitým předáváním ratolestem bychom mohli jmenovat spousty. Nejčastěji se tento problém týká firem, kde je pro kvalitní vedení firmy důležitá znalost oboru, znalost know-how, znalost řemesla a zároveň obchodní dovednosti + schopnost práce s lidmi, schopnost zamotivovat lidi, udržet si je i přes malé platy, které tady v Česku jsou vypláceny.
Rodinnými firmami často procházejí velice schopní nepříbuzní a neprivilegovaní mladí lidé, kteří by se hodili do řídících pozic v dané firmě. Ale jak to jen vysvětlit synátorovi, že nějaký cizí cucák má lepší schopnosti?
Nepočkáme raději deset, patnáct let, než se to synkovi tzv. zažere pod nehty a on se všechno naučí mimo jiné i od těch kvalitních mladých lidí, kteří tady dlouho nevydrží a prchají pryč?
Takže kdo převezme firmu? Někde tuto situaci vyřeší náhlé úmrtí majitele a dědické řízení. Firma se buď zachrání nebo krachne. Jinde se např. dcera nebo syn provdá/ožení za schopného člověka, který zkoriguje chování sebestředného, arogantního týpka a firma zůstane v pořádku. Jsou samozřejmě rodinné firmy, kde naučili své děti pokoře, skromnosti a vysokému pracovnímu nasazení. Takové firmy nejspíš přežijí a co víc, budou se rozvíjet.
Viděl jsem také firmy, kde majitel dlouhodobě hledá nástupce mezi cizími nepříbuznými lidmi. Většinou si najímá do firmy
mladého nadějného cucáka a doufá, že ho všechno naučí, předá mu znalosti a on bude vést firmu tak, aby rodina majitele byla dlouho zdráva a živa. Tento model by mohl vyjít.
A taková bude budoucnost.
Firmy se špatně vychovanými dětmi nebo nejednotnou (hádky, rozvod) rodinou zaniknou nebo budou vykoupeny firmami, které budou mít ve vedení pracovité, schopné, inteligentní lidi, vážících si práce a peněz, kteří mají respekt ke svým zaměstnancům a zároveň vládnou dostatečnou vizí, kam směrovat firmu.
Takže žádné strachy, tuto situaci si opravdu vyřeší trh sám. Pokud tedy tento divný stát náhodou nezavede dotace na mentálně nestabilní rodinné firmy. To by byla pro českou ekonomiku katastrofa.
Zdroj:
http://www.novinky.cz/finance/368377-problem-uspesnych-cechu-deti-by-me-dilo-pohrbily-ale-komu-predat-zezlo.html
