Úvod Hledání On-line hry On-line testy Předplatné Jak podpořit Blogovník Provozní podmínky Zásady ochrany osobních údajů
 



Návštěvy
Celkem:559229
Tento rok:7435
počítadlo ALAWARE.CZ

Úvodní strana  Prohlížení článků  Služební cesty, kdy ano a kdy ne?




Služební cesty, kdy ano a kdy ne?

I když máme k dispozici vyspělou komunikační techniku, která umožňuje v rychlosti vytvořit telefonní spojení, textové spojení přes internetový chat, mailové spojení, video spojení jak přes internet, tak dokonce přes některé chytré telefony, stále jsou vysíláni zaměstnanci na služební cesty v případech, kdy se řeší naprosté banality. Osobní setkání tak vítězí nad možností mnoho věcí vyřešit vzdálenou cestou. Lze říci, že osobní setkání zvyšuje důvěryhodnost komunikačního vztahu a mnohdy se podaří získat více informací, než-li při vzdálené výměně informací.

Stávají se případy, kdy na služební cestu vyjede většina lidí z firmy, přičemž na místě samotném jsou potřeba jen někteří a zbytek se, s prominutím nudí.

Ale v následujícím textu si nebudeme rozebírat hloupost důvodů, proč vyslat člověka na služební cestu. Podíváme se na celou záležitost ze strany zaměstnance, tj. kdy se vydám RÁD na služební cestu a naopak, kdy se vydám nerad.

Existují v zásadě tři modely, které firmy ve vztahu ke služebním cestám prosazují.

1. Profesionální řidič

Prvním modelem je, že firma je obrovská a zaměstnává tzv. profesionální řidiče. V takovém případě, když se někam jede, řídí profesionální řidič. Tento model byl používán v minulosti např. v bankách a velkých státních podnicích. V současnosti je na ústupu, protože dnes má řidičák téměř každý dospělý člověk.
Své výhody tento model má. O služební auta je dobře postaráno, většina cest se odehraje bez bloudění, bez ztráty času, bez nehody, přepravovaní zaměstnanci, kteří mají něco řešit, jsou v psychické pohodě, protože se nemusí stresovat a unavovat řízením vozu.
Je to však model drahý a pro malé chudší firmy prakticky nerealizovatelný, protože žádný malý podnikatel nebude živit navíc profesionálního řidiče, aniž by mu nenaložil výsek trávy kolem firmy, zametání chodníků, úklid všech místností, vedení skladu, účetnictví... - chápete, co myslím :-))). Prostě více rolí v jednom, byť profesionální řidič bude tzv. DRIVER FIRST, na prvním místě.

A tak se v dnešní době můžeme setkat s profesionálními řidiči u firem, které se profesionálně zabývají dopravou (zejména nákladní). Dále jsou profesionální řidiči u velkých organizací; např. s obratem nad půl miliardy bychom profesionálního řidiče mohli najít. A samozřejmě jsou profesionální řidiči ve státní struktuře na ministerstvech, prezidentském úřadu apod.

Jejich počet v případě osobní automobilové dopravy zeslábl, naopak, u nákladní kamionové dopravy zcela jistě masivně vzrostl, a to i přes to, že už nejezdí v kabině náklaďáku dva řidiči, ale jen jeden, který má zajistit dopravu nákladu např. z Česka přes nebezpečné Calais až do Británie. A jak to zařídí za malý plat a jak se porve s pokutou za malý plat (která se udílí např. ve Francii i Německu) to je "samozřejmě" jeho problém.

2. Řidič neřidič

Tohle je taková "bojová metoda" rozšířená zejména u malých a chudých firem. Firma pokoupí co nejlevnější osobní vozy. Nějaké Dacie, Fabie, Renaulty. Dřív to byli Favority, Felicie, Formani. Pokud někdo má takové auto za níže uvedených podmínek na starosti, je to jen ke zlosti a na obtíž. Odměna za péči o auto je většinou mizerná. Auto si půjčuje kdejaký začátečník, a podle toho vypadá stav vozu jak po technické stránce, tak po stránce čistoty interiéru. Sednete do takového auta a zjistíte, že v kapse předních dveří je natečená voda, protože někdo nezavřel na noc okénko. Samozřejmě většinou nepočítejte s nějakou garáží nebo krytým parkovištěm. V zimě ráno mydlíte led a na podzim odhazujete listí, které brání čištění okna z odstřikovače.
Občas auto nastartujete, že chcete někam jet a hele, ona je skoro prázdná nádrž a některých kapalin je taky málo. Co s tím za čtvrtinový průměrný německý plat? :-) Samozřejmě se o to postarat.

V případě provozu osobních vozů má tento styl přidělování auta jen nevýhody. Zaměstnanci jsou frustrovaní, a proto vůz při jízdě ničí nešetrným zacházením "po mě potopa". U automobilů je to zákeřné v tom, že některé typy "vyrobených" závad se nemusí projevit ihned, ale až po čase. Zaměstnavatel je postavený před tlak řešit problémy s vozy, opravit nebo prodat nebo do šroťáku? Koupit další nové auto? Jak dlouho vydrží? Někteří zaměstnavatelé onemocní tzv. paranoiou, kdy už nikomu a ničemu nevěří, do vozů strkají gsm vysílače, sledují každý pohyb zaměstnance s vozem, každý zbytečný kilometr, konají "náhlé inspekční" prohlídky vozů a tlačí na "odpovědného referenta", aby bylo auto v pořádku, a aby domluvil těm, co se vůči autu nechovají odpovědně.

Takové ty drobnosti, jakože se občas ztratí klíček od vozu, nemohou se najít doklady k vozu, protože je někdo má "v šuplíku" jsou jen drobnou perličkou.

3. Řidič jak má být

Tohle je samozřejmě ta nejlepší věc. Firma vám přidělí vůz, který je JEN A POUZE ve vaší péči. Jezdíte s ním na služebky, dokonce jej můžete používat na cesty domů nebo po nákupech. S firmou máte výhodnou dohodu, ze které vyplývá, že auto je VÁŠ BENEFIT. Na své straně nemusíte opotřebovat vlastní vůz, služebním autem (pojištěné také havarijně) jezdíte rád. Jste dobře placen, motivován, na svůj služební vůz v perfektním stavu se díváte se zálibou a cítíte vnitřní hrdost na to, v jak dobré pracujete firmě.

Se služebním automobilem se sžijete jako se svou rukou :-) a za několik měsíců jezdíte bezpečně, šetrně a spolehlivě.

Tento styl má výhody pro obě strany. Služební auto je opečovávané, udržované, čištěné. Zaměstnanec je motivovaný, dělá dobrou práci. Zaměstnavatel ví, že auto je v dobrých rukou a nemá paranoidní cukání, nemá potřebu sledovat vůz a sledovat svého motivovaného zaměstnance.

Toto řešení je samozřejmě nepřijatelné pro malou a chudou firmu, která jednoduše nemá na to, aby mohla přiřadit jeden vůz na jednoho např. obchodníka nebo technika a zároveň si neumí zorganizovat služební cesty ostatních zaměstnanců.

Závěrem

Některé firmy problematiku pochopily a nastolily model č. 3. To znamená AUTO (nejlépe v záruce) VE VÝBORNÉM TECHNICKÉM STAVU JAKO BENEFIT. Případně kombinují model č. 3 s modelem č. 2 způsobem, kdy zaměstnanec za "mimořádnou" služební cestu "s neznámým" vozem obdrží odpovídající finanční odměnu. V takových případech a zejména v případech, kdy zaměstnavatel kryje záda svým lidem havarijním pojištěním na daný vůz, lze říci, že se služebním autem cestuje docela dobře. Předpokladem je dobrý technický stav vozu a odpovídající podmínky spojené s přijatelným firemním zázemím, které zaměstnance motivuje.

Model č. 2 je v některých firmách nahrazen ještě jiným způsobem. Na služebku je zaměstnanec jednoduše vyslán vlakem nebo autobusem. Zejména pokud se jedná o školení, poradu nebo několikadenní pobyt, ke kterému není potřeba kufr vozu plný nářadí a pomůcek, je tento způsob provedení služební cesty vhodný. Pokud navíc zaměstnavatel nešetří za připlacení pro lepší vlakovou třídu a vyšší komfort, tak se zaměstnanec určitě na služební cestu těší.

Kdy na služební cestu ano:
- vůz jako benefit ve vlastní péči
- odpovídající finanční motivace zaměstnance
- možnost přesunu vlakem či autobusem
- využití profesionálního řidiče
- vůz ve skvělém technickém stavu
- zaměstnanec je SKUTEČNĚ SEZNÁMEN s vozem a to i praktickou jízdou před první služebkou vůbec

Kdy na služební cestu ne:
- nemožnost využít vlak či autobus, pouze služební vůz, na který se vztahují níže uvedené potíže
- vozy se předávají ze zaměstnance na zaměstnance značně "divokým" způsobem
- žádná odpovídající finanční motivace zaměstnance
- vůz není v dobrém technickém stavu
- zaměstnanec není skutečně seznámen s vozem a často se stává, že ani po roce používání takového vozu neví, jak se mění žárovky nebo kde jsou schovány doklady k vozu, protože mu to nikdo neřekl a nebo téměř nikdo neví a zjištění této informace se podobá malému detektivnímu pátrání. I to se může stát a i toto jsem viděl v praxi.
- vůz není opatřen dálniční známkou.
- pro vůz je plánována oprava (např. problém s brzdami), ale prý s ním služebku ještě zvládnete.
- vůz nemá platné osvědčení o technické způsobilosti.

Zdroj:
názor a zkušenost autora


18.03.2017,08:09
Počet čtenářů: 0





  Názory čtenářů:

Služební cesty, kdy ano a kdy ne?


Nejnovější příspěvky čtenářů:

Nejsou žádné příspěvky v diskusi.
název a sídlo firmy: Josef Nádběla - ALAWARE IČ: 75811511,  sídlo: Moravská 617/18, Chropyně
Firma je zapsána do živnostenského rejstříku pod názvem 'Josef Nádběla', odkaz zde.
Jsme neplátci DPH.

Webový systém NÁDBĚLA WEB INFINITY 1.1.21D - Copyright Josef Nádběla - ALAWARE 2024 - Všechna práva vyhrazena.
CSS 3.0, PHP 5.4.20 STRICT (verze PHP na hostingu: 8.2.7), XHTML 1.0 Strict
Odladěno pro Internet Explorer 9-11; Mozilla Firefox 12-57; Opera 11,12; Google Chrome 20-34, Maxthon Cloud Browser v4.0.3.6000.
v