Morálka a morální kodex

Co je to vlastně morálka? Podle oficiální definice slovo morálka je odvozeno z latiny od slova moralitas = správné chování, přičemž mos/mors znamená mrav. Jedná se o celkovou představu správného jednání ve společnosti, které se týká věcí závažných a podstatných, nedá se však soudně vymáhat a na její porušení se neuplatňují žádné sankce.

V běžné řeči se za morální považuje to, co člověk cítí jako vnitřní přesvědčení, přičemž se jedná o zásady společné všem lidem disponujícím rozumem. Hlavní složkou morálky je zásada ''nikomu neškodit'', případně přecházet poškození druhých. Klasickou formou obecné morálky je pravidlo ''co nechceš, aby se činilo tobě, nečiň druhým''. Toto pravidlo vychází z Bible - konkrétně ze Starého zákona (Tob 4,15). Je prokázáno, že zásady morálky v různých kulturách jsou shodné, což znamená, že existuje jakýsi skrytý morální kodex, který si každá rozumná lidská bytost nosí sama v sobě - tj. dokáže rozeznat, co je správné a co je nesprávné.

Otázkou však zůstává, nakolik do naší lidské definice morálky vstupují genetické a přírodní vlivy, zejména potřeba přežít. Jestliže se například ukazuje, že přežití jedince závisí na spolupráci a soužití ve skupině lidí, zákonitě se tomu bude přizpůsobovat morálka takového jednotlivce i všech ostatních členů skupiny. Skrytý morální kodex tedy může být následkem i příčinou přirozeného lidského vývoje a schopnosti člověka jako druhu obstát ve vztahu k náročným životním podmínkám.

Žijeme ve světě, který není stálý a stejně tak není (pro člověka v této fázi vývoje) neomezený.

I když se považuje za morální neškodit druhým lidem, právě vlivem amorálního chování vznikly obě světové války, které posunuly civilizační technický vývoj kupředu. Pokud by se naopak lidstvo chovalo morálně a technický pokrok by se rozvíjel pomalu nebo vůbec nerozvíjel (chyběl by amorální motor - peníze), jednoho krásného dne by z vesmíru mohl na naši planetu přifičet meteorit a morální lidstvo zatlouct jako hřebíček do rakvičky na věčné časy nebo zpátky na stromy. Na druhou stranu při technickém vývoji daném amorálními impulsy může hrozit stejně tak asociální nemorální spuštění sebezničení lidstva prostřednictvím nekonvenčních (amorálních) zbraní hromadného ničení.

Univerzální ''vesmírná'' morálka pro člověka představujícího fyzickou bytost pravděpodobně neexistuje.

Existují pouze cíle, které si může člověk dát a tyto cíle sledovat, přičemž je zcela jedno, zda nastoupí cestu k jejich splnění po morální nebo lidsky nemorální stezce. Pro člověka jako subjektivní entitu je přijatelná taková morálka, která zajišťuje jeho přežití jako druhu a to nikoli přežití krátkodobé, ale právě dlouhodobé.

Celkově by se tedy dalo říci, že tento svět nám neposkytuje ideální prostředí pro rozvoj morálních pravidel a jejich stálé dodržování. Vezmeme-li si například v úvahu některé filozofie či náboženské nauky (které se snaží uplatňovat vlastní morální hodnoty v praxi), tak jejich striktní dodržování by stoprocentně zaručilo totální vymření lidstva po přeslici, případně degeneraci genetického fondu nebo zastavení technického pokroku.