Jednou za čas nespokojenost se stavem českých silnic ve mě vybublá a výsledkem je takový nějaký podobný článek. Tentokrát budu referovat o dnešním ránu, které bylo přímo ukázkové...
Hned na úvod je třeba sdělit, že dnes prakticky celý den prší. Občas víc, občas míň. Pršení jde vysledovat také v chování chodců a řidičů. Chodci se vrhají střemhlav do cesty, auta neauta. Prší, takže spěchají. Řidiči chtějí mít cestu v dešti co nejdřív za sebou. Tlačí se jeden na druhého, jezdí bláznivě rychle, předjížději na úsecích, kde může bezpečně předjet pouze profesionální kaskadér....
Bláznivej den.
Ve 20ti minutách ŠEST PŘÍBĚHŮ
Příběh č. 1: Červený FilckařA začalo to hned z rána. Přijížděl jsem na poslední světelnou křižovatku na kraji Kroměříže, na hlavní cestě směrem na Hulín. Doleva se odbočuje na dálnici, doprava se odbočuje k benzince a rovně se jede do Hulína. Samozřejmě moc dobře vím, jak fungují světelné křižovatky na kroměřížsku. Občas se stane, že svítí zelená pro auto JEĎ a zároveň svítí zelená chodci JDI. Takže na většině takových křižovatek po očku šilhám také na semafor pro chodce, jestli náhodou nemají také zelenou, abych stihnul včas zareagovat.
Dále samozřejmě několik křižovatek funguje tak, že je zelená na křižovatce pro několik protichůdných směrů jízdy. Například já mám zelenou, když jedu rovně a zároveň má zelenou ten, kdo odbočuje přes můj pruh.
Dnes již kroměřížská klasika a tradice a musím se přiznat, že jsem podobnou tradici vysledoval jen málokde.
A tak tomu bylo i dnes.
Jedu si směrem na Hulín, mám ZELENOU, jedu rovně po hlavní, zelená, zelená. Vždycky se dívám doprava, kdyby náhodou mi tam někdo vjel, abych situaci vyřešil předností zprava. V protějším směru jsem zaregistroval červenou felicii pravděpodobně kombi. Ukazovala blinkrem, že bude zatáčet přes můj pruh směrem k cestě vedoucí kolem benzinky. Fajn. Přibržďovala si, takže jsem si byl jistý, že je všechno v pořádku a noha byla krásně nad plynem, udržoval jsem svěží padesátku, abych krásně profičel přes křižovatku. Žádné komplikované přemýšlení. Mám zelenou, zprava nic, tak jedu...
No... to by nemohl být Kroměříž.
Červený filckář najednou dupl na plyn a rozhodl se přes můj pruh zatočit. Hmm... Okamžitě jsem začal zvolna brzdit a předpokládal jsem, že filcka, když už mi nedala přednost, bude odbočovat plynule. Ale ona najednou prudce zabrdila a zůstala mi stát v mém pruhu!!!
Ty jo!
Dupnul jsem na brzdu a měl jsem co dělat. Ubrzdím nebo neubrzdím? Těsně. Ubrzdil jsem to a filckář se začal znovu rozjíždět. Uf.... Srdce bušilo až někde v krku. To byl stres po ránu. Ani vynadat jsem mu nemohl, protože byl za chvíli v trapu, chlapec.
A co se vlastně stalo, kde je chyba?
Ta křižovatka má ze strany z Hulína pouze jednu zelenou pro OBA PRUHY. V tom autě jel pravděpodobně nějaký důchodce, který viděl zelenou a tak jednoduše jel ze svého pohledu vlevo. Na poslední chvíli mě vpravo uviděl a rozhodl se zastavit. Bohužel blbě. Chybu vidím na špatně provedeném světelném značení a také v tom, že se na silnici vyskytují takoví exoti, kteří nejsou schopni vyhodnotit situaci na křižovatce a dát přednost zprava.
Přesně vidím ten spor s tím chlápkem. "Ale já jsem měl zelenou, a tak jsem jel, vy jste musel mít červenou!"
Jo, ale já jsem měl taky zelenou a jel jsem mu zprava. Měl jsem vlastně velké štěstí. Že za mnou řidič v bílém autě do mě nenarazil a stihnul to taky ubrzdit.
Příběh č. 2: Další idiot mi nedal přednostToto už je pouze taková drobnost. V Hulíně mi o deset minut později nedal přednost boreček, který přijížděl od nádraží. Je to vlastně běžná věc. Prostě borec se natlačí na hlavní silnici a donutí vás zbrzdit vůz. Vy o něm víte, že to udělá, protože nezpomaluje, takže automaticky situaci zvládáte. Toto bych nehodnotil nijak extrémně, východ je východ.
Příběh č. 3: TřískyNa silnici před Třeběticemi o pět minut později se cosi v mém pruhu bělalo. Radši jsem zabrzdil a jel velmi opatrně. A hele: Celý můj pruh byl posetý DŘEVĚNÝMI ŠPIČATÝMI TŘÍSKAMI o délce až půl metru. Jestli tohle není terorismus na silnici, tak už nevím, co jiného. Opatrně jsem prokličkoval mezi touto pastí a dobrý, nepíchl jsem!
Příběh č. 4: Nový kruhový objezd bez značekV Holešově téměř dokončili po dvou měsících krutého utrpení pro řidiče kruhový (hr)objezd. SAMOZŘEJMĚ tam v tuto chvíli (5.10.2016) nejsou žádné značky, které by upozorňovaly, že tam je kruhový objezd. Žádná značka o přednosti. Z toho vlastně vyplývá, že mám přednost zprava, když vjedu na kruháč, který ještě není kruháčem, a kde navíc jedu po hlavní rovně. A samozřejmě, zleva mi tam najíždělo suvérenně auto, jakoby jelo na kruháči vyznačeném značkami. Naštěstí se i tato situace dá předvídat, takže jsem mu v pohodě dal jím vynucenou přednost a obešlo se to bez srážky.
Příběh č. 5: KanályToto bych ani nemusel zmiňovat, ale pro pořádek zmíním. V Holešově je řada ulic, kde jsou kanály tak hluboko pod úrovní vozovky, že při rychlejším přejezdu riskujete poškození nápravy. Nemusím snad psát, že jízda se podobá slalomu a zvláště zábavné je to v případě, že vám do protisměru jedou auta, která se vyhýbají zaparkovaným autům.
Příběh č. 6: Prevence kriminalityNaštěstí jsem po zaparkování byl uklidněn, protože jsem na ulici spatřil pracovníka s reflexní vestou PREVENCE KRIMINALITY. Teď už vím, že se mi nemůže nic stát.
Zdroj:
dnešní ranní zážitek autora ne nepodobný každodenním zážitkům
Ať žije východ!
