Včera jsem si jel v klidu domů tmou. Ano, už se setmělo a jet po tmě autem alespoň pro mě nepatří k nejpříjemnějším zážitkům. Zpravidla se vracím z východu na západ a to znamená, že proti mně jede kolona lidí bydlících na východě, kteří se vracejí domů. Naopak, v mém pruhu je téměř prázdno. Čelím tak velkému množství světel, která mě s různou intenzitou oslňují. Ráno zase, když jedu na východ, čelím slunci. Na jaře, v létě a část podzimu zírám také do zapadajícího slunce. Už jsem si zvykl.
Když je den, tak používám sluneční brýle a stínítko, kterým je auto vybaveno. Docela to proti běžným světlům pomáhá. Ve tmě je to samozřejmě něco jiného, to si musím světlomety vozů vracejících se na východ vychutnat tak zvaně naplno. Zajímavý závar vzniká, pokud se mi za prdel pověsí nějaký filuta a osvětluje mě z bezprostřední blízkosti + občas se najde dementní řidič s aktivovanými předními mlhovkami. Potom je to ve tmě palba jako blázen. Zepředu světla, zezadu světla a idiot vzadu se diví, proč se moje noha odtahuje z plynu. Nechtěl bych totiž malér. Přejet cyklouše a nebo chodce. To bych opravdu nerad. Raději zmírním tempo a snažím se ten úsek přežít.
No, dneska mě potkalo nové překvapení. Tento rok se v naší východní oblasti cyklisté vybavili překvapením. Poprvé jsem to zmerčil na vzdálenost asi 500 metrů. Šílené, bílé, intenzivní BLIKÁNÍ. Co se to tam děje? Že by policie? Ale ta by přece blikala jinak, ne? Uvidíme, ještě se trochu přibližím, opatrně... NE! NE! NE!
Ostré blikající světlo se naopak přibližuje ke mně a to velmi, velmi pomalu. Bliká jak dopředu intenzivním BÍLÝM SVĚTLEM, tak dozadu intenzivním ČERVENÝM SVĚTLEM. Za tím blikajícím UFEM se pohybuje kolona vozů, která se jej zjevně zdráhá předjet. A já proti nim. TO JE HODNĚ SVĚTEL. Už i tak mě začínala bolet hlava, ale tohle byl absolutní spouštěč šílené migrény, která mi v ten okamžik zachvátila i zbytek světly unaveného mozku. Tak je to jasné. Mám pokažený zbytek dne. To bude tak leda sprcha, spánek a hurá do postele. Tohle mě fakt dostalo.
Ano. Nebylo to UFO, ale byl to CYKLOUŠ. A měl tak intenzivní světlomety, které blikaly s efektivní periodou, že se divím nepřítomnému epileptickému záchvatu. Kdysi dávno jsem byl na zábavě a jedna holka se tam za podobného blikání skácela na zem, kde předvedla zuřivý epileptický záchvat. Čtyři chlapi měli problém ji udržet.
Takže cyklouš. Zuřivě blikající cyklouš. Možná i zuřivý cyklouš. Co jsme tomu cykloušovi udělali, že musí TAKHLE blikat? Copak neví, že mě tím úplně oslepuje, a já ani nevím, jestli jedu rovně a nebo do cyklouše a nebo na obrubník???
Aby toho nebylo málo, zbylý kilometr jsem minul ještě další tři blikající cyklouše, naštěstí jsem je předjížděl, takže blikali červeně a to se dalo, i když to bylo také nepříjemné a když jsem dojel na parkoviště, po zavření očí mi to na zornici ještě stále blikalo červeně. Nervové dozvuky, asi.
Mrkl jsem se, jak je to v Německu. V Německu je údajně blikání cykloušů ZAKÁZÁNO. ASI VĚDÍ PROČ.
A já bych chtěl všechny ve tmě blikající cyklisty poprosit, aby neblikali, ale normálně svítili. A jestli chtějí být vidět, ať si nasadí reflexní vestu, uvidím je úplně parádně. Ale hlavně neblikejte. Protože blikání, jak známo, může vyvolat epileptický záchvat, a dále je známo, že při takovém záchvatu se řidič nemůže kontrolovat.
Zdroj:
názor autora
