Adresářová struktura Linuxu, relativní cesty, skryté soubory a adresáře

Rok aktivně pracuji na operačním systému Linux. Univerzální návod na používání tohoto operačního systému pravděpodobně neexistuje. Vzhledem k množství distribucí ani nelze vytvořit jednu knihu, která by pochytila všechny vlastnosti všech variant systémů Linux. Lze však říci, že adresářová struktura je ve většině linuxových systémů podobná. Základní názvy a logika práce s adresáři jsou společné pro všechny distribuce (alespoň doufám :-)).

Následující text vás provede adresářovou strukturou operačního systému linux, povíme si informace o relativních cestách a odkryjeme tajemství skrytých souborů.

Základní, nicméně důležitá informace o diskových oddílech

Uživatel, který přechází na Linux z operačního systému Windows, může být pěkně zmatený. Místo disku C: vidí podivnou strukturu s adresáři home, etc, opt, proc, mnt. Také já jsem z toho byl úplně blbej. Říkal jsem si, dobře a kde je základní rozlišení diskových oddílů? Proč, proboha, nevidím, pokud je disk rozdělený např. na dva oddíly, nejprve jen dva oddíly a každý z těchto oddílů nemá svoje adresáře v logické stromové struktuře?

Řekněme si to na rovinu, zobrazení adresářů v "rootu" (toto označení pro kořenové dělení dat už nebudeme používat, protože root je také označení superadmina Linuxu a já bych nerad uživatele mátl podobným způsobem, jako to dělají přechytřelí Linux specialisté) nebo-li v "kořenu" nedává uživateli Windows žádný smysl. A nedává ho ani většině uživatelů Linuxu. Ale smysl tam je a my si ho zkusíme vysvětlit. Právě na některých "logikách" Linuxu jde krásně vidět, že Linux dávali dohromady přechytřelí lidé. Lidé s přemírou inteligence, která přetékala, přetékala, až občas přetekla. Nicméně, obyčejní hloupí lidé, jako jsem třeba i já, potřebují jednoduchá vysvětlení a jednoduchá řešení problémů. Zkusíme si tedy jednoduše vysvětlit smysl adresářové struktury Linuxu a to tak, jak to ve většině manuálů přechytřelých lidí nenajdete.

Musíte přijmout fakt, že pro kořenové rozčlenění dat v Linuxu není priorita jejich členění z hlediska diskových oddílů nebo fyzicky připojených disků.

A teď pozor, toto si vytesejte do kamene:

Pro Linux je priorita z hlediska kořenového členění dat adresářová struktura samotná.

To znamená, že Linux z hlediska kořenové adresářové struktury prioritně preferuje rozdělení do základních adresářů, které si popíšeme níže. A vůbec nezáleží na tom, kolik je k systému připojených disků, nebo na kolik diskových oddílů je disk rozdělený. To je nepodstatné z hlediska kořenového členění dat do adresářových struktur.

V tomto případě tedy nastupuje tzv. OBRÁCENÁ LOGIKA, kdy místo priority členění dat podle připojených disků a jejich oddílů, preferujeme členění dat podle direktivně dané adresářové kořenové struktury.

Linux tedy neříká, že diskový oddíl je vyhrazen pro adresář, ale že adresář (např. mnt) je vyhrazen pro diskový oddíl. Jak se má daný oddíl disku automaticky připojit, je sděleno v souboru /etc/fstab.

Vysvětlíme si to na následujících příkladech:
/dev/sda2 / ext4  
Druhý oddíl primárního (sata nebo scsi) disku má být připojen jako kořen na souborovém systému ext4.
V tomto případě, když připojíte jakýkoli disk s jinými než obvyklými adresáři podobným způsobem, tak změníte "neměnnou" kořenovou strukturu :-).

/dev/sda3 /home ext4  
Třetí oddíl primárního (sata nebo scsi) disku má být připojen jako adresář "/home" v kořenu na souborovém systému ext4.

/dev/hdb1 /mnt/ide_disk ext3  
První oddíl sekundárního IDE disku má být připojen jako adresář "/mnt/ide_disk" v kořenu na souborovém systému ext3.

/dev/hda8 /home fat16
Osmý oddíl primárního IDE disku má být připojen jako adresář "/home" v kořenu na souborovém systému fat16.

V souboru fstab tak můžeme vidět základní adresářovou strukturu linuxu danou připojením jednotlivých diskových oddílů.

Popis základní adresářové struktury operačního systému Linux

Po krátkém úvodu můžeme přistoupit k samotnému popisu adresářové struktury systému Linux v datovém stromovém kořenu. Jak jsem psal, tato struktura je společná pro většinu linuxových distribucí.

/bin (vhodné zálohovat pro případ napadení systému)
Adresář obsahuje několik málo základních programů potřebných pro start systému, jež mohou být využity i běžnými uživateli (po startu).

/boot (vhodné zálohovat pro případ kolapsu systému)
Zde jsou uloženy soubory zavaděče (GRUB) a jádra (Kernel) + mapa jádra potřebné při spouštění systému.

/dev
Soubory zařízení; jde o speciální soubory, které umožňují uživatelskou komunikaci se zařízeními systému (např. připojené diskové oddíly, sériové porty, zvuk, obraz aj.).

/etc (vhodné zálohovat pro případ kolapsu systému))
Konfigurační soubory globální, systémové; další konfigurační soubory jednotlivých aplikací naleznete v domovských adresářích uživatelů.

/home (vhodné zálohovat z mnoha důvodů)
Adresář /home je vyhrazen pro domovské adresáře uživatelů a bývá vhodné vyhradit mu samostatný oddíl na disku již při instalaci. Důvod je praktický – jakmile je potřeba upgradovat či přeinstalovat systém (má svůj diskový oddíl), data uživatelů zůstanou nedotčena. V /home jsou podadresáře shodné s přihlašovacími jmény uživatelů. Jeden uživatel obvykle nemá právo zápisu do adresářů jiných uživatelů (lze zakázat i čtení aj.).
Domovské adresáře jednotlivých uživatelů (jsou pojmenovány obvykle podle přihlašovacích jmen uživatelů) obsahující uživatelská data a uživatelskou konfiguraci (ta je uložena podle aplikací ve skrytých souborech nebo skrytých adresářích). V některých popisech přebírám informací ze zdrojů uvedených pod článkem a případně tuto informaci rozšiřuji.

/lib
Sdílené knihovny vyžadované programy v kořenovém adresáři.

/media
– Adresář určený pro dočasně připojované systémy jako disketová jednotka, CD-ROM aj.

/mnt
sem se mountují disky s nelinuxovými souborovými systémy a výměnná média.

/opt
Instalují se sem některé nestandardní součásti systému, dodatečně instalované aplikace, např. OpenOffice.org aj.

/proc
Poskytuje informace o stavu systému (původně jen o procesech, odtud název); obsahuje pseudosouborový systém (dokonce je přiřazen ve fstab), který nereprezentuje strukturu dat na disku (nezabírá na disku žádné místo), ale jde o strukturu vytvořenou v paměti umožňující přístup k informacím o procesech a nastavení systému a jádra.

/root
– Domovský adresář superadministrátora root; obvykle není přístupný ostatním uživatelům.

/sbin (vhodné zálohovat pro případ napadení systému)
Obdobně jako adresář /bin, ale zde umístěné programy nejsou určeny pro běžné uživatele, nýbrž administrátora (superuživatele root).

/sys
Virtuální adresář (jádra 2.6.X).

/tmp
– Prostor vyhrazený běžícím programům pro ukládání dočasných souborů.

/usr
– Tento adresář bývá velmi objemný, protože jsou do něj instalovány všechny aplikace; vnitřní struktura je z části podobná té z kořenového adresáře – najdeme zde bin, sbin, etc, lib; zvláštní význam mají adresáře /usr/share, kam jsou umisťovány aplikacemi sdílené soubory, a /usr/local, kde jsou instalovány aplikace „mimo“ distribuci (např. při kompilaci; opět adresáře bin, sbin, etc, lib aj.).

/usr/bin
Data pro méně důležité aplikace.

/usr/include
Hlavičkové soubory a jádra knihoven v jazyce C.

/usr/lib
Další knihovny.

/usr/local
Adresář pro instalaci aplikací.

/usr/sbin
Obdoba "sbin" (to se nám ta struktura pěkně chaotizuje...).

/usr/share
Soubory man, info, pozadí, spořiče, fonty, ikony, zvuky, definice národních abeced, měrné jednotky, časové zóny.

/usr/X11R6
Kompletní soubory X Windows systému (zkráceně X).

/var
– Obsahuje data měněná za normálního běhu systému; jsou zde kupříkladu adresáře pro logování, tiskové a poštovní fronty, dlouhodobější tmp adresář aj.

/var/named
Databáze DNS démona "named", soubory spravovaných domén.

/var/lock
Soubory spravovaných subsystémů a programů.

/var/log (vhodné zálohovat pro případ napadení systému z důvodu hledání důkazů proti útočníkovi)
Systémové a aplikační logy.
-messages = log jádra a systému (OpenSuse do něj zapisuje téměř všechno potřebné).
-mail = log poštovních služeb.
-secure = log bezpečnostní (přihlašování k systému). V OpenSuse (13) takový log není, všechno se hrne do messages.
-firewall = log systémového firewallu.

/var/lib
Databáze různých systémů (např. mysql).

/var/lib/dhcp
DHCP démon, pronájmy IP adres.

/var/lib/nfs
Stav nfs služeb.

/var/lib/rpm
Databáze RPM systému. (Redhat Package Manager)

/var/spool
Systémové fronty.

/var/spool/at...
Fronty spouštění úloh démonem v budoucnu.

/var/spool/cron
Fronty opakovaného spouštění úloh démonem crond.

/var/spool/lpd
Fronty tiskových úloh.

/var/spool/mail
Nevyzvednutá pošta lokálních uživatelů.

/var/spool/mqueue
Fronta mailů, které čekají na odeslání agentem MTA (Mail Transfer Agent).

/var/www (vhodné zálohovat)
Data www serverů. Tuto složku pro ukládání dat www nepoužívám.

Relativní cesty k souborům a adresářům

Absolutní cestu znáte všichni. Je to např. cesta "/home/pepa/obrazky/obrazek.jpg?&".

Relativní cesta v linuxu se značí např. takto:
"~/obrazky/obrazek.jpg?&"
Záhadná vlnovka nahrazuje cestu do domovského adresáře uživatele pepa. Nahrazuje tedy cestu "/home/pepa/", u jiného uživatele nahradí cestu adekvátní jinému uživateli.

"./obrazek.jpg?&"
Tato syntaxe cesty říká, že máme spustit obrázek v aktuálním adresáři.

"../obrazek.jpg?&"
Tato syntaxe cesty říká, že máme spustit obrázek o adresář výše.

"../../obrazek.jpg?&"
Tato syntaxe cesty říká, že máme spustit obrázek o dva adresáře výše.

A na závěr informace ke skrytým souborů a adresářům

Skryté (tečkované) soubory (dot-files) a skrytý (tečkované) adresáře (dot-directories) se v Linuxu vytvoří tak, že se k jejich jménu přidá jako předpona tečka.

Příklad:
.skrytysoubor.jpg?&
.skrytyadresar/

A teď pozor. Některé programy nativně nezobrazují skryté soubory a adresáře. Např. FileZilla. Je třeba v nastavení podle verze daného software (u FileZilly toto platí stoprocentně) nastavit, aby zobrazovaly také skryté soubory a adresáře (podle tuto logiku vymyslel nějaký mamlas, protože např. CoreFTP na Windows zobrazí okamžitě všechny soubory a adresáře).

A jak se povoluje zobrazení skrytých adresářů a souborů ve Filezille?

FileZilla verze 2
1. Vyberte menu "Zobrazit"
2. Vyberte "Zobrazit skryté soubory"

FileZilla verze 3
1. Vyberte menu "Server" (opravdu skvěle nazváno nějakým přechytrelým programátorem)
2. Vyberte "Vynutit zobrazování skrytých souborů" (hmm, nechtěl by tam přechytřelý programátor přidat ještě víc slov? Třeba "Vynutit agresivně progresivní chytré inteligentní zobrazování skrytých a otečkovaných souborů"? :-)).

A to je pro dnešek vše. Přeji příjemný linuxový den.
Tento článek bude průběžně aktualizován, protože mi slouží jako návod a je v mém zájmu, aby tady byly užitečné informace.

Zdroj:
zkušenosti a názor autora
http://www.linuxexpres.cz/praxe/linuxakuv-pruvodce-po-adresarich
http://cs.wikipedia.org/wiki/Diskov%C3%BD_odd%C3%ADl
http://nixcraft.com/showthread.php/14586-What-is-the-difference-between-hda-and-sda-under-Linux
http://cs.wikibooks.org/wiki/Linux:Adres%C3%A1%C5%99ov%C3%A1_struktura